Období konce roku jsem jako malá mívala spojené s pohodovou atmosférou, ve které jsme se s rodiči dívali na pohádky v televizi a ujídali vánoční cukroví a jiné dobroty. Na samotného Silvestra jsme se jako děti těšili hlavně proto, že jsme mohli zůstat výjimečně déle vzhůru a pozorovat, jak se za oknem nebe rozzáří barevnými jiskrami ohňostrojů. A pak už do peřin a v bezpečném teple domova se v klidu prospat až do nového roku.

Když jsem byla už starší a bylo mi asi čtrnáct let, všimla jsem si na farní nástěnce pozvánky na silvestrovský program na centru života mládeže. Že bych tentokrát ten konec roku strávila jinak? Zaujala mě možnost strávit spolu s dalšími mladými pár dní na centru, ale nevěděla jsem, jestli si na to troufnu. Nikdo z mých kamarádů se totiž nepřihlásil. Vyrazit tam sama – to by chtělo pořádnou dávku odvahy! Představa, že místo známé domácí pohodičky u pohádek budu někde s lidmi, které vůbec neznám, a spojuje nás jenom to, že jsme všichni křesťané… to pro mě byla velká výzva.

Nakonec jsem se však odhodlala, na akci se přihlásila a tenhle velký krok do neznáma udělala. A musím říct, že ten Silvestr byl nejlepší, jaký jsem do té doby zažila. Na pokoji jsem se seznámila se skvělými holkami a užily jsme si parádní program, co připravili místní týmáci. Hráli jsme hry venku a po večerech si povídali v čajovně. Společně jsme se modlili a slavili mše svaté. Na společných večerech chval v kapli jsem v duchu děkovala za celý uplynulý rok a nové kamarády, které jsem na centru poznala. Největším zážitkem bylo, když jsme se na Silvestra po večerní adoraci odvážili i s panem farářem vystoupat po starých schodech na věž místního kostela. Tak úžasný výhled na ohňostroje bych z okna obýváku určitě neměla!

Od té silvestrovské akce už uplynuly roky, ale některá kamarádství, která jsem tam navázala, trvají dodnes. A proč o tom vlastně píšu? S koncem roku se pojí i očekávání nových výzev. Můžeme někdy cítit obavy z neznáma a pochybovat o tom, jestli jsme na všechno to nové připraveni. Když mám někdy před sebou nějakou výzvu, vzpomenu si na to, jakým krokem do neznáma pro mě právě ta první akce byla. Tak bych vám chtěla popřát, abyste se ani vy nezalekli nových výzev, které nový rok pro vás připraví. Ať už to bude cokoli, můžeme si být jisti, že když máme důvěru v Boha, v žádné situaci nejsme sami.

Požehnaný nový rok plný krásných zážitků přeje redaktorka Jitka.

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.