Prázdniny jsou pro mnohé z nás časem cestování, dovolených a výletů po Česku i zahraničí. Představa prosluněných dnů strávených u moře nebo dobrodružství na výpravě s kamarády je lákavá. Nevím jak vy, ale já si své plánované výlety vždy v představách maluji v těch nejjasnějších barvách. Vím přesně, kdy odjíždím, který spoj mi kde navazuje, jaká krásná místa chci navštívit a v kolik tam musím být. Jak to tak bývá - když plánujeme, počítáme s tím, že všechno půjde jako po másle. Ale realita cestování je často úplně jiná.

Důvodů, proč se někde něco pokazí a my se ocitneme zaseknutí někde, kde jsme nechtěli, může být celá řada. Třeba…

• Klíč zalomený v zámku zrovna v den, kdy odjíždíme na dovolenou.
• Vlak, který měl přijet před půl hodinou, je stále v nedohlednu a na tabuli příjezdů naskakuje stále větší zpoždění.
• Letadlo, které sice přiletělo, ale kvůli počasí až do dalšího dne nikam nepoletí.
• Zabouchnuté klíče v autě, rozbitý výtah, dopravní zácpa…a mohla bych jistě pokračovat.

Sama si vzpomínám na situaci, kdy jsem při svém dobrovolnickém pobytu v jižní Americe čekala na autobus přes čtyři hodiny. Večer se mezitím přehoupl v noc. Představa nocování na betonové podlaze nádraží mě velkým štěstím nenaplňovala. Naštěstí jsem nebyla sama. S kamarády jsme ten čas nakonec strávili docela příjemně – vzájemným sdílením historek. Když pak autobus nakonec přijel, vzpomínám si, s jakou vděčností jsme do něj po těch čtyřech hodinách zapadli a děkovali Bohu, že vůbec přijel.

Mám právě rozečtenou knížku Pominuté chvály od kněze Štěpána Smolena. Zamýšlí se v ní v krátkých úvahách nad tím, jak bychom mohli chválit i věci, které se na první pohled chvályhodné nezdají. Jedna z úvah se jmenuje Chvála zpoždění a otec Smolen v ní píše:

„Nemám rád zácpy a čekárny a fronty. Nemám je rád, protože se domnívám, že bych nucenou prodlevu jinak využil ke konstrukci své spásy. Ale i kdybych všechno včas stihnul a naplno vykonal každé své dílo, vím, že k nebi bych stejně nevystoupal. Samo musí sestoupit vstříc mému vyhlížení. A proto díky za vše, co mi bere otěže z rukou a co mě nutí čekat, za pomalý internet, za porouchaný motor, za každou připomínku, že nemůžu vzít věci do rukou, ale jen nastavit dlaně.“

Tahle myšlenka se mi líbí. Hodí se připomenout si, že i když se nám naše plány zdají dokonalé, nemáme je ve skutečnosti plně ve svých rukou. Tím vás však určitě nechci od vašich prázdninových plánů odradit. Právě naopak – je to super příležitost uvědomit si znova, že to, že jsme, dýcháme, pohybujeme se a můžeme cestovat, je milost a dar.

Ať si nenecháte zkazit náladu jakýmkoli zpožděním a změny plánu dokážete brát s humorem přeje redaktorka Jitka.

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.