Podzim je období pestrobarevného listí, sladkých jablek a hrušek, voňavého pečeného čaje… Ale taky studených a deštivých dnů, kdy se obloha tváří, jakoby jí bylo neustále do pláče. V takových dlouhých a temných podzimních večerech se sice hezky čte nebo kouká na filmy doma pod peřinou, ale na některé lidi tohle pochmurné počasí působí tak špatně, že ani ta nejzábavnější romantická komedie nemůže přemoci jejich smutnou náladu.

Pokud už ses někdy v podzimním období potýkala s depresivními náladami, nejsi jediná. Člověku citlivému na změny počasí a nedostatek světla stačí pár takových ošklivých dnů, a už můžete propadnout pocitu, že zpod těch šedých mraků se už slunce nikdy neodváží vykouknout. Pak stačí třeba jedna nepovedená písemka nebo nedorozumění mezi kamarádkami a vlna smutných myšlenek se už valí.

Vzpomínám si, že v takových chvílích, kdy mě depresivní nálada přepadla, mě napadalo třeba…

…že nejsem dost dobrá ve škole ani v ničem jiném, co dělám.

…že ta kamarádka, co mi píše, se se mnou baví stejně jenom ze soucitu, protože jí mě je líto.

…že nikdy nepotkám nikoho, kdo by se do mě mohl zamilovat.

…že by bylo nejlepší o nic se nesnažit, s nikým nemluvit a jen zalézt pod peřinu.

Je zvláštní, že takové negativní myšlenky přicházely jen v obdobích, kdy se něco náročného, co jsem prožívala, potkalo zrovna s tím pošmourným počasím.

Vzpomínám si, že mi dost pomohlo opakovat si myšlenku, kterou jsem slyšela v jednom kázání. „Nemůžeš zabránit černým havranům, aby ti poletovali nad hlavou. Ale můžeš jim zabránit, aby si na tvé hlavně postavili hnízdo.“

Na tom přeci něco bude! Nemůžu sice ovlivnit, jak na mě špatné počasí působí. Ale můžu se rozhodnout, že udělám všechno proto, aby se ty depresivní myšlenky nestaly tím, co bude ovládat celý můj den. V boji s černými myšlenkami mi nejvíc pomohla jakákoli aktivita – začít si povídat s mamkou, zavolat kámošce, pustit se do úklidu v pokoji nebo obléct nepromokavou bundu a vyrazit na svěží procházku do přírody s nějakou energickou hudbou ve sluchátkách. A je zajímavé, že když se mi podařilo v krizových chvilkách „odehnat havrany“, moje obavy a pochybnosti mi pak později přišly úplně mimo. Kamarádka se se mnou nebavila jen ze soucitu, ale právě naopak – nad horkým šálkem latte jsme se shodly, že někdy se na nic cítí úplně každý, a že společně se ty černé myšlenky zahánějí nejlíp. A to platí ve všech ročních obdobích!

Naplněné podzimní dny přeje Jitka

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.