Můj studentský pokoj měl již od začátku jednu drobnou vadu. Po předchozích nájemnících zbyla na jedné ze stěn obří samolepka. To by nebylo tak špatné, kdyby ta samolepka nebyla tak ohromně nevkusná. Pokusím se ji popsat, i když pohledu naživo se pravděpodobně nic nevyrovná.

Představte si cihlovou zeď, ze které vylétávají jednotlivé cihly ven jakoby na vás. To vše v propracovaném 3D provedení, barvy vybledlé červené. Již při prvním pohledu mi bylo jasné, že toto ve svém pokoji nestrpím. A tak začal boj.

Samolepka se už sama začala na některých místech odlupovat, a tak jsem jí ještě pomohla. Sprovození ze světa ale nebylo tak jednoduché, protože společně s ní se stěnu rozhodly opustit i barva a omítka.

A tak přišlo na řadu dlouhé škrábání, které jsem absolvovala většinou ve večerních hodinách po škole. Škoda, že v té době jsem ještě neměla světlo, ale jenom dva dráty trčící ze stropu. Musel to být úžasný pohled – já, špinavá od barvy s čelovkou na hlavě, zuřivě škrábající barvu.

Jelikož se ale od stěny odlouplo i kousek omítky, a protože nahazovat ji rozhodně neumím, rozhodla jsem se, že to půjde zadělat sádrou. Stvořila jsem tedy na stěně takovou sádrovou uměleckou plastiku, která po zaschnutí nádherně popraskala. Výhodou je, že teď můžu dělat na svých kamarádech takové ty psychologické testy: „Když se podíváš na tuto prasklinu, co vidíš?“.

Tím ale trable se stěnou neskončily. O penetraci jsem se dozvěděla až ve chvíli, kdy jsem byla v polovině malování. A tak už jsem se na ni vykašlala. Dobrá rada pro vás – použijte ji. Díky tomu bude barva stěny jednolitá a taky se podklad zpevní, k čemuž se dostanu později.

Flekatá stěna by mi ani nevadila. Všechno je lepší než 3D bořící se cihlová zeď. Ale mým snem bylo pověsit si nástěnku s fotkami na háčky. A tak jsem jako každá správná holka vzala kladivo do ruky a jala se zatlouct první háček. Vydržel tam ani ne 10 sekund. Pak se doslova oddrolil. Zůstal po něm důlek! Protože jsem nevěřila vlastním očím, pokusila jsem se zatlouct další háček jen o kousek výš. A, světe, div se. Stalo se to samé! Za to podle všeho může právě to, že jsem stěnu pod barvou nenapenetrovala.

Nakonec se mi podařilo nástěnku přitlouct o kousek vedle. Sice není tak krásně vycentrovaná, jak jsem původně zamýšlela, ale zase se mi tam vleze nějaká další dekorace – jen stále nevím, jaká.

A jak to dopadlo s těmi důlky po nepovedeně zatlučených háčcích? Efektně jsem je zakryla kouskem bílého papíru. Je to další zkouška kamarádů a rodiny, jak moc jsou všímaví. redaktorka Hanka

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.