Podzim je čas sklizně. Sbíráme to, co jsme zaseli. No jo, ale co když jsme reálně na jaře nic nezaseli? Znamená to, že koloběh roku, po mnoho staletí tak přirozený, nemůžeme prožívat? Naše životy se už přece dávno neřídí typickými činnostmi v souvislostech s ročními obdobími. Většina z nás nežije na farmách, kde bychom si rok co rok mohli připomínat, že z našich skutků (třeba právě sadba na jaře) vzejde něco dobrého.

Co tedy na podzim sklízíme?

Někdy mi připadá, že čas se točí stále dokola v jakési neměnnosti. Chodíme každý všední den do stejné školy, nebo třeba práce. Pořád a pořád. Dokola? Ne, ale tak nějak nekonečně dlouho. Upínáme se na to, co bude - až školu dostudujeme, až povýšíme v práci, až nám přidají na výplatě,.. Ale co takhle uvědomit si, co sklízíme již nyní, tento podzim? Tady a teď, teď a tady nám vyrostlo pod rukama něco, na čem jsme pracovali několik měsíců, možná i let. Jen je potřeba se na chvíli zastavit a zamyslet se. Možná si představit situaci před půl rokem. Kde jsme byli? A co bylo kolem nás?

Uvědomění si toho, že už teď vlastně něco sklízíme, i když ona činnost stále přetrvává, nám dodává sílu a naději, že je to dobré.

Jak na to? Každý na to musíme jít trochu jinak, podle toho, co děláme. Například, pracuješ - li s mládeží, či dětmi, třeba ve skautu nebo v rámci spolča, zkus si vybavit některé své svěřence. Možná najdeš holčičku, která zpočátku byla v kolektivu velmi nejistá a styděla se byť jen promluvit. A teď? Možná vidíš holčičku, která krásně rozkvetla a dokázala ukázat světu své silné stránky. A to se stalo také díky tomu, že s Boží pomocí vytváříte krásnou komunitu. Jsou to změny, kterých si nezvládneme všimnout každý den, protože se dějí pomalu, pomalinku. Ale jakmile se zastavíme a připomeneme si ten začátek, máme šanci si uvědomit, co právě teď a tady, na podzim, sklízíme.

redaktorka Hanka

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.