Na konci ledna konečně skončilo zdlouhavé vyřizování mé dobrovolné služby v domově důchodců., ke kterému mě nadchla má sestřenice. Touha být dobrovolnicí ve mně leží totiž už od léta.

A tak jsem Jeden pátek odpoledne zavítala do malého centra Domovinka, které denně navštěvuje nebo zde pobývá okolo deseti seniorů. Pečovatelky vymýšlejí každý den pestrý program, který zahrnuje vyrábění, ruční práce, procházky či výlety.

Při mé první návštěvě mě mile přivítala jedna z hlavních pečovatelek. Okamžitě mi začala popisovat, jaké služby seniorům nabízejí. Ukázala mi pokoje hostů, kteří zůstávají v domově přes noc a pak jsem nějakou půl hodinku strávila s čekající seniorkou ve společenské místnosti. Společně jsme si zahrály Člověče nezlob se. Bylo zábavné pozorovat paní, jak pomalu počítá políčka na herním plánku podle čísla, které hodila na kostce. Hra ji velmi bavila a často nadávala, že neměla šestku a říkala: ,,Pojď ty šestko jedna." Věřím, že to bylo povzbuzení stejně pro ni jako pro mě.

Bylo krásné vidět, jak si starší lidé cení každého zájmu ze strany mladších, hbitějších a energičtějších. redaktorka Petra

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.