Až dosud moje práce v časopise IN! byla jen taková malá výpomoc. Do redakce jsem chodila jenom na porady a články jsem psala doma večer nebo když jsem měla volno mezi přednáškami ve škole. Ale protože mi ubylo práce ve škole, dohodli jsme se, že moje spolupráce s časopisem In! se trochu rozšíří a já budu do redakce docházet častěji a pracovat odtud.

Přišel den D, 1. února, první den, kdy přijdu ráno do redakce a budu tady pracovat. Nastavila jsem si dva budíky, abych náhodou nezaspala, a hurá do práce. Tramvaj zrovna jako naschvál jela pozdě a ještě jsem se cestou stavovala koupit něco sladkého ke kávě a čaji pro mé nové kolegyně, ale stihla jsem to skoro včas.

Nejsem moc technický typ, takže jsem si zvládla zapojit počítač do zásuvky a připojit k němu myš a klávesnici, ale když jsem ho chtěla zapnout, zjistila jsem, že tlačítko není tam, kde normálně bývá. Nakonec mi ho musela šéfredaktorka Maruška ukázat, protože bylo na boku. Pak už jsem mohla konečně začít pracovat.

Přečetli jsme si v redakci nové únorové číslo, abychom si oživili, o čem jsme psali, a pochválili si, jak se nám to povedlo:). Pak jsem udělala fotku na facebook a vymyslela, co se bude sdílet až do konce týdne. Napsala jsem dva články a připravila věci na poradu. A než jsem se nadála, už byl čas jít zase domů.

Takže můj první pracovní den byl velmi úspěšný. A když mi zrovna docházela inspirace, kouknula jsem ven z okna, kde na stromě poskakovala spousta sýkorek a oklepávala sníh z větví :).

Nadšená redaktorka Martina