Tento týden mě svými teplotami a sluncem přenáší v čase zpátky do krásného září. Byla jsem na návštěvě v klášteře sester sv. Kříže v Kroměříži, abych podpořila kamarádky, které skládaly svoje první sliby. Sešla se nás tam parta holek, která se zná z duchovních obnov, které sestry pořádají. Nádherné počasí nám nedovolovalo zůstávat někde mezi stěnami, tak jsme vyrazily ven. Našli jsme si nádherný strom, kde jsme se usadily a povídaly. A tehdy jsem přišla na to, že jsem slavná:)...

Tímto předávám slovo našim čtenářkám, Agi a Sári:

Podzimní procházka aneb Nikdy nevíš, koho potkáš

„Crr…Crrr…“
Ach, jo! Kdo mi to zase volá?!
„Haló, jsi tam Sári?“ řekla jsem do telefonu. „Tak co bude dneska s tou podzámkou? … Hm, tak ve tři na Koperníkově. Tak čau…“

Procházíme se Podzámeckou zahradou. Pod nohama nám praskají větvičky a šustí listí, vdechujeme svěží vůni podzimu a díváme se do korun stromů, z kterých se ozývá švitoření ptáčků. Zabočujeme na úzkou cestičku a před námi se objevuje náš cíl: Katalpa trubačovitá. Strom, jehož mohutné větve se sklání k zemi, zakořeňují do půdy a znovu vyrůstají do výšky, jako lidské ruce.Posadíme se na jednu z větších větví a povídáme si. Skoro si nevšimneme přicházející skupinky několika starších holek. Jedna měla tričko s INu, druhá tričko SDM a třetí měla na krku velký kříž.

V tom do mě Sárka drcla: „Agi, to je přece Bětka z IN!u!“

„Myslíš? Neblázni, to nemůže být ona!“

„Ale jo! To je přece ta s tím brkem! Pojď, zeptáme se jí…“

„Můžeš, ale jestli to není ona, bude to velký trapas!“

Náhle k nim přichází řádová sestra, kterou moc dobře známe.

„Víš, co, teď nebo nikdy, já se jdu zeptat,“ přišla jsem k sestře a něco jí pošeptala, ona přikývla.

„Ty jsi Bětka z INu, že jo?“ Bětka se usmála a přikývla. Pak jsme se zasmály, vyfotily se spolu a popovídaly si.

Domů jsme odcházely se zvláštním pocitem: Viděly jsme redaktorku IN!u!

Epilog redaktorky

Moje verze příběhu vypadá asi takto:

Sedíme, povídáme si, opodál sedí dvě holčiny. Když se k nám přidává sestra, se kterou jsme se procházely, jedna z těch dvou za ní přichází a na něco se ptá. Sestra se začne smát, přikývne… a holčina jde ke mně. „Ty jsi Bětka z INu, že jo?“ ptá se. A já najednou nevím, kam s očima! Kývu, netuším, co říkat. Nejsem ještě zvyklá na to, že jsem slavná! Co mám dělat? Co mám říkat? Jak se chová taková celebrita? Přece se se všemi fanoušky fotí! Tak jsem se taky vyfotila. A odcházela s hřejivým pocitem, že to, co tvořím, opravdu někdo čte… a navíc si pamatuje, že jsem to psala opravdu já. Těšilo mě to až do večera. :).

Takže, až potkáte někoho z naší redakce, nebojte se k nám přihlásit – nejenom, že potkáte opravdovou živou redaktorku, ale navíc jí uděláte neskutečnou radost.:). redaktorka Bětka

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.