V Hranicích na faře jsme se letos sešly už potřetí. Den s IN! je totiž prázdninová akce pořádaná rodinným centrem Jitřenka a IN!em, během které se mohou čtenářky i nečtenářky z blízkého okolí formou workshopu podívat do naší „redakční dílny“ a zkusit si, jaké to je být redaktorkou.

Jedním z úkolů bylo projít si v tichosti faru a najít něco zajímavého, něco co tě osloví a potom o tom napsat během čtvrthodiny 10 – 15 vět. Holkám se to moc povedlo a nám v redakci bylo líto se o tato dílka s vámi ostatními nepodělit. S laskavým svolením našich „hranických mladých redaktorek“ mrkněte a čtěte:)...

Dvoubarevné mýdlo

Mýdlo jsem si vybrala, protože ho mám ráda. Zaujalo mě, že v jedné nádobě jsou dvě mýdla a přitom je to jenom jedno mýdlo. Mám ho ráda, protože po něm voní ruce a jsem pak čistá. Jakmile si umyju ruce mýdlem, tak se hned cítím čistá a svěží. Ale na táboře to neplatí – tam jsem špinavá, i když mýdlo je:)...Je hodně důležité v našem životě, po něm totiž „nesmrdíme“ a s jeho pomocí se zbavujeme i bakterie a nemoci. Bez mýdla bychom určitě nebyly takdraví, jako jsme teď. Mýdlo, děkuji, že jsi.)!! Maruška

Žlutá fosforová sponka

Zaujala mě sponka ve vedlejší místnosti. Líbila se mi proto, že má neobvyklý tvar a barvu. Je žlutě fosforová a lesklá. Nebyla nápadná, protože byla na polici plné hraček. Všimla jsem si jí na poslední chvíli. Předtím jsem chtěla psát o zkřiveném špendlíku, ale nakonec vyhrála sponka. Zapomněl si ji tu někdo asi už dávno, zespod je rezavá. Ale mně se prostě líbí. Sice nevím, co dělá na faře, ale co by ne:)...Prostě a jednoduše řečeno: na faře mě zaujala sponka. Lenka (11 let)

Papírový model Vatikánu

Tuto místnost, horní velký sál, znám velmi dobře. Byla jsem tu asi tisíkrát, ale nikdy jsem si nevšimla, že na skříni v pravém rohu je papírový model Vatikánu. Velmi mě to zaujalo. Jak je možné, že jsem si toho nikdy nevšimla? Buď ten nádherný model tam dal autor někdy nedávno a nebo ta pravděpodobnější možnost, že jsem si nikdy ten pokoj neprohlídla. Model je velmi propracován, můžeme vidět každé okno od papežova domu. A bazilika sv. Petra se krásně vyjímá. Přemýšlím nad tím, kolik práce si s tím někdo musel dát. Já bych asi nikdy neměla takovou trpělivost a zručnost. A když už bych tyhle vlastnosti měla, asi bych to skromně nenechala kdesi nahoře na skříni, ale chlubila bych se s tím. Je to záhada, kdo postavil tohle srdce Říma? Byl to snad pan děkan nebo kaplan, a nebo to někdo daroval? Vážně by mě zajímalo, kdo za tímhle úžasným papírovým modelem stojí. Maruška

Skříně ve 2.poschodí

Tyto skříně mě zaujaly, protože mi připomněly skříně ze zámku. Taky jsou dřevěné a vyřezávané do detailů. Připomněly mi také skříň z filmu Narnie. Ve skříni byl dán klíček, takže jsem se ji nepokoušela otevřít. Ale myslím že kdybych ji otevřela, tak bych tam žádnou cestu do Narnie nenašla. Taky jsem si ji vybrala proto, protože se mi líbí takové starodávné skříně. Jako třeba na tom hradu nebo zámku. Myslím, že takové skříně už jsou pro nás některé i vzácnost. A dají se sehnat třeba už jen ve starožitnosti. Nebo se dají vyrobit, ale to už není ono:). Takže vlastně si takových věcí už jenom musíme vážit. Do čeho bysme si jinak dávali věci? Díky skříňko, že ses nerozpadla. Klárka

Obraz

Předmět, který jsem si vybrala, je obraz. Proč mě zaujal zrovna on? Zaujal mě, protože je od pohledu hodně starý a určitě skrývá hodně tajemství. Vzhledem vypadá jako kus staré, oprýskané a ne moc zachované zdi, který se vzal, dal do rámu a zasklil. Z obrazu vyzařuje tajemno a člověku v hlavě lítají spoustu otázek. Zaujal mě proto jak vypadá, a že je s ním určitě spjat nějaký příběh nebo události. Většina lidí si myslí, že je vždy zaujmou velké a honosné obrazy, ale tento je menší a v úplně obyčejném rámu. I to mě na něm zaujalo, že na něm vidím víc než na velkých obrazech. I místo, kde je umístěn, mě zaujalo. Není úplně na očích jako ty honosnější. A to má podle mě taky něco do sebe. Pavlína.

Televizor

Ve 2. patře leží na poličce malý televizor. Vybrala jsem si ho, protože je hrozně malý. Taky proto, že je starý. Nikdy jsem takový malý starý televizor neviděla. Taky mě zaujalo, proč tam tak dlouho leží sám... Taky by mě zajímalo, jestli ho někdy na faře používali a na co byl používán. Jestli sloužil jako televize nebo se na něm přehrávaly videa... Taky mě zaujalo, že je vedle záchodu. Kdoví, třeba se někdy dávno lidé dívali na televizi, když seděli na záchodě:). Když si to teď uvědomím, tak kdyby nebyla televize, bylo by to hodně špatné. Nebyly by pohádky, filmy atd. Takže děkuji tomu, kdo vynalezl televizi. Maruška

Místo na klíče

Na tomto místě visí klíče už léta. Malé klíče, velké klíče, zdobené i obyčejné. Každý z nich je důležitý a má svoji úlohu. I když je některý používán jenom výjimečně, je také důležitý. Toto místo nepotřebuje čistit od prachu. Každodenní používání odvání všechen prach. Je velmi důležité, aby se klíče neztratily, proto toto místo existuje. Jsou tu klíče od každých dvěří či jiných zamykatelných věcí. I ten nejmenší klíček může mít největší úlohu. Toto místo jsem si vybrala, protože mě zaujalo svojí důležitostí, a přitom je tak malé, nepatrné. Tolik zodpovědnosti mají tyčky, které ty klíče drží. Člověk se nad tím vůbec nezamýšlí, koho by to taky napadlo. Kika

Smajlík

Jdu chodbou, po schodech, do místnosti, zase zpátky. Dívám se na všechny věci kolem. Vlastně už mám asi vybráno, ale pořád hledám. Myslím, že už to mám, když v tom si všimnu nenápadné věcičky na dveřích. Malý, žlutý, kulatý magnetek s úsměvem na tváři. Smajlík z magnetky se na mě dívá a já přemýšlím. Úsměv má velkou sílu. Dokáže prolomit ledy mezi lidmi, zpříjemní den... Ráda se směju. Každý by se měl smát, ať už ho v životě potkalo cokoliv nepěkného nebo škaredého. Neexistuje špatný život. Možná špatný den, ale v každém dni lze najít něco pěkného, díky tomu se můžeme usmívat. Děkuji magnetku, že jsi mi to připomněl. Bety.

Zapojila se i pastorační asistentka Lenka:) ...

Modrý linoryt

Zaujal mě modrý linorit. Nikdy dřív jsem si neuvědomila, že na faře visí hned 2x. Jednou v sále u skříně a podruhé na chodbě nad kalčem. Když tak nad tím přemýšlím, nezaujal mě pouze výjev, (myslím, že na něm jsou Cyril a Metoděj), ale i barevnost a jednoduchost provedení. Stejně tak, jak se mohu ptát sama sebe, co pro mě znamená fakt, že Cyril a Metoděj přinesli víru do naší země, se mohu ptát, co pro mě znamená grafika. Mnoho! Přemýšlím, kdy jsem naposledy v v ruce držela rydlo. Kdy jsem v oparu barev a ředidla zkoušela přenést na papír něco ze svých pocitů či názorů nebo prostě jen něco pěkného. Mám ráda grafiku, ráda ji dělám, i když příležitostí moc nemám. Ráda pozoruji grafické listy jiných mistrů, zkoumám, která barva byla asi první, jak se jim podařil soutisk a nebo jenom obdivuji zručnost, s jakou nejprve zpracovali kovovou destičku, dřevo či lino a pak také nápaditost, s jakou maximálně využili možnosti dané techniky. Někdy i sami překročili hranice „možného“. Hm, hm, kdy jsem naposledy viděla nějakou jinou grafiku než PF spolužáků z umprumky... Chtělo by to zajít do nějaké galerie:).

TIP IN!:

Nechcete si to taky zkusit? Třeba doma, na spolču nebo někde, kde si myslíte, že všechno už dokonale znáte a nic vás nemůže překvapit? My jsme společně s holkama přišly na to, že když se člověk ztiší a v klidu a pozorně si může všímat věcí okolo, i v na první pohled obyčejných „nezajímavých“ a běžných věcech dokáže vidět něco krásného, vzácného nebo důležitého. A to nebylo špatné poznání. Přejeme ho i vám. Marie