Nevím, jak to vidíte vy, ale za mě je rozhodování dlouhotrvající těžká dřina. Až příliš dlouhotrvající...

Jsou zkrátka životní rozhodnutí, která by se neměla brát na lehkou váhu

Například volba povolání, bydlení, vysoké školy atd. To je bez debat. Jenže potom jsou tu i menší dilemata, všednodenní problémy číhající na každém kroku. Začíná to ranním výběrem oblečení a končí večerní návštěvou restaurace, kde s bohatým jídelním lístkem můžete zažít doslova horor. Tedy alespoň u mě to tak funguje.

Paradoxně nejhorší je to s malichernostmi

Největší hlouposti, které vás dokáží napadnout, jsou velmi často příčinou mých nejtužších potíží. Jakou si dát příchuť zmrzliny, ze které látky ušít povlak na polštář, jakou barvou vymalovat pokoj a jestli si vzít raději černé nebo červené punčochy – to jsou ony klíčové situace, kdy musím přiznat, že zkrátka nevím. Samozřejmě má člověk i světlé chvilky, podaří se mu hodit hlouposti za hlavu a prostě si jednu z věcí vybere. Jenže potom jsou tu i dny krize. Dny, kdy se díváte do mrazáku s dvaceti vaničkami vanilkové, jahodové, citronové a kdovíjaké lahodné zmrzliny a místo toho, aby se vám sbíhaly sliny a měli jste na tváři úsměv od ucha k uchu, je vám samou úzkostí do breku. Nejhlubší zoufalství pak přichází v myšlenkách na vyprávění našich babiček, které ve svých dívčích letech nosily do jedné modře pruhovaná trička, protože jiná na výběr jednoduše nebyla. Achjo. Zlaté časy.

Ale zpátky k mé malichernosti. Už nějaký čas se mi rozpadá peněženka. Do té míry, že přední část tvořená koženkovou aplikací visí už jen na několika posledních nitkách, jezdec po zipovém zavírání jezdí jen se zadrháváním a nikdy ne tak, že by obsah peněženky opravdu uzavřel a vnitřní kapsa na drobné už notnou chvíli neexistuje. Její devastace přirozeně nemusela dospět tak daleko – dávno měla být vyměněna za novější a především funkční model. Jenže v tom je právě ten háček. Jakou novější peněženku vybrat? Látkovou nebo imitaci kůže? Menší nebo větší? Světlou nebo tmavou? Reprezentativní nebo stačí afro, hippie, cool? Podobnou té předchozí nebo docela, docela jinou? A už tu máme problém, jehož velikost přesahuje možnost řešení v jednom dni. Dokonce měsíci. V mém případě roce.

Ano, už rok chodím světem s roztrhanou peněženkou, ze které denně vypadávají vizitky, studentské průkazy, řidičák a samozřejmě i peníze. Sousedka mi začala potají říkat „oslíček“, protože stačít dojít na konec ulice a už je za mnou cestička drobných, zrovna jako v pohádce. Je to k vzteku. A to je přesně ta emoce, kterou potřebuji. Nazlobit se na sebe samou, „dokopat“ a donutit se k rozhodnutí, konečně vyřešit to, co už dávno nemělo dělat potíže.

V návalu spravedlivého rozhořčení jsem spustila počítač a začala procházet internetové obchody všeho druhu...

Po pečlivé rozvaze (jak jinak) jsem skutečně našla „tu pravou“. Krásnou, modrou, textilní peněženku s motivem mraků a ptáčků. Lepší už zaručeně nikde není. Nebo je? Nebyla bych to já, aby pochybnosti nezačaly nahlodávat. Odložila jsem objednávku ptáčkově modré krásky na další den. Ráno moudřejší večera, jak radí známé rčení.

A opravdu

Ráno přineslo uklidňující jistotu – je to ona. Zapínám notebook, otevírám stránky, vkládám do nákupního koš... „Zboží bylo vyprodáno. Nelze doobjednat.“ Nevěřím vlastním očím. Zkouším to znovu, ale marně. Holt kdo dřív přijde, ten dřív mele, jak praví známé přísloví. A kdo vybírá, ten jistě přebere, jak praví jiné... redaktorka Helča

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.