Vykročit odkud? Kam? No, jak se dnes říká, ze své „komfortní zóny“. Pro každého takové vykročení znamená něco jiného, ale troufám si říct, že pro každého je to užitečná věc na cestě růstu a taky má potenciál udělat radost. Nejen vám. 😊

Já jsem si takhle vykročila včera. Před pár dny jsem totiž byla se svým dvouletým Teem na koupališti, a když jsme odcházeli, potkali jsme dva pány policisty. Vůbec jsem netušila, že si všimli naší existence, ale když jsme je míjeli, jeden z nich mi zničehonic řekl: „Pokud půjdete v pondělí kolem Policie, stavte se, nechám vám tam plyšáka.“ Cože? Kolem? Jakého plyšáka? Usmála jsem se a řekla, že možná půjdeme kolem. Tím jsem to měla za uzavřené.

V pondělí jsme ale skutečně šli kolem a já jsem si ke své „smůle“ na pana policistu a jeho slova vzpomněla. Nechtělo se mi tam. Mám vejít do neznámé a na první pohled ne zrovna přátelské budovy policie, jen tak, pro plyšáka? Co když tam ten, pro mě prakticky neznámý, pan policista nebude? Co když tam nebude plyšák a akorát se ztrapním?

Ve frontě na poště jsem o tom přemýšlela. A rozhodla jsem se. Prostě to udělám – prostě se při nejhorším ztrapním a při nejlepším budu mít plyšáka.

Nebudu vás dlouho napínat – plyšáka máme, malého, radost z toho ale i dnes mám velikou. Pan policista tam byl a bylo to moc milé setkání. Hned jak mě viděl vcházet, potěšeně zvolal: „Tak jste nezapomněla!“ A hlavně – zase jednou jsem překonala svůj malý, úplně malý strach, ale věřím tomu, že i takové malé strachy, když je překonáme, nás posunou dál.

Tak vzhůru ven z komfortní zóny! 😊

redaktorka Marta

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.