Advent je tu! I když už většina z nás asi nepíše dopis Ježíškovi, stejně si všichni něco přejeme. Hmotné dárky, nehmotné dárky, zážitky, dobrodružství... Vlastně si celý rok pořád něco přejeme, i když před Vánoci jsou naše přání intenzivnější, protože často nám je pod stromečkem někdo splní. Spoustu přání si ale můžeme splnit my sami.

Určitě si něco přejete, že? Možná je to nějaký dárek, možná věc, která ani do balicího papíru zabalit nejde. Můžou to být velká přání, nebo jen nějaká malinká. A vlastně je to docela hezké, když si něco přejeme, na něco se těšíme... A když se nám naše přání splní, máme z toho ohromnou radost.

Přesto si ale myslím, že přání mají jednu stinnou stránku. Kolikrát si totiž něco přejeme, ale zapomínáme u toho, že pro splnění našeho přání musíme taky někdy něco udělat. Taky už jste někdy sklouzli od přání k lenosti a pasivnímu čekání, jestli se mi to přání splní samo od sebe?

Krásně to vystihuje tenhle vtip:

Jeden člověk se neustále každý den modlí: „Pane Bože, prosím, ať vyhraju v loterii.“ A tak pořád a pořád dokola několik let, ale výhra nikde. Nakonec to Bůh nevydrží a povídá mu: „Tak už si běž konečně koupit ten los.“

Kupovat si losy a čekat na pohádkovou výhru moc nedoporučuju, protože člověk do toho nacpe spoustu peněz a nic pořádně nevyhraje. Princip tohole vtipu je ale v mnoha ohledech pravdivý. Někdy si něco hrozně moc přejeme, ale nehneme ani prstem a nevyrazíme naproti splnění našeho snu.

Jasně, život je plný malých zázraků. Občas si něco přejeme, často se za to modlíme, a ono se nám to splní někdy i samo od sebe. Je to krásné, je to nečekané a rozhodně nás to potěší.

Ale nefunguje to tak vždycky.

Když budeme sedět se založenýma rukama a čekat na to, co nám samo od sebe spadne do klína, tak se moc věcí nedočkáme. Ve výsledku nakonec budeme asi jen zklamaní, že se nám neplní naše přání.

Já si hrozně moc přeju mít víc času na čtení. Na nočním stolku mi stojí vysoký komínek knížek, které bych si chtěla přečíst, ale nějak se mi nedaří najít si na ně čas. Rychle jsem zjistila, že ten čas se mi neudělá sám od sebe. Záleží jen na mě, jestli si dokážu zorganizovat svůj den tak, abych měla aspoň chvilku na čtení, a určit si priority. Je pro mě důležitější koukat před spaním na seriál nebo si otevřít knížku?

Někdy si musíme něco odříct, abychom si našetřili peníze na nový mobil. Když jsme starší, musíme na brigádu, kde zjistíme, že vydělat si pár tisíc je docela fuška.

Chci napsat knížku? Tak to musím sednout k počítači nebo k papíru a psát a psát. Nikdo jiný ji za mě nenapíše.

Chci se naučit nějaký cizí jazyk? Šup na kurz nebo do knihovny pro učebnici pro samouky a hurá na to.

Co si přejete vy? A co pro to děláte?

Spoustu splněných přání přeje redaktorka Martina

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.