Útěk do divočiny? Tak trochu určitě ano. Protože nás Švédsko v létě očarovalo, rozhodli jsme se, že se sem na zimu vrátíme. Nyní sice pracujeme v jižnější části Švédska, ale naše cesta pokračuje dále do lesů, do divočiny.

Kromě pár stovek lidí tam bydlí také tři smečky vlků a jeden samostatný jedinec. A mi to nedá, abych si nevzpomněla na jednu noc v létě, kdy nás málem navštívily tyto šelmy.

To bylo tak. Spali jsme u jezera a místní, kteří tam byli na procházce, nás varovali, že se tady vyskytují vlci. Ale co teď s tím, když se nemáme kam schovat? Nevěnovali jsme tomu tedy příliš velkou pozornost a jako obvykle jsme večer venku prostě zalehli do spacáků.

Abychom nemuseli tolik uvažovat nad různými šelmami, zabavili nás komáři. To od nich bylo velmi hezké. A tak jsme jako obvykle zamořili vzduch kolem sebe prošlým repelentem, jediným, co jsme měli, přetáhli si přes hlavu spacák a zuřivě se plácali kdekoli, kde ty malé potvůrky přistály. Jen tak pro úplnost – existují i lepší způsoby, jak se bránit komářím náletům. Například použít moskytiéru. Jenže tu jsme neměli. Někteří nás kvůli tomu dnes označují za blázny, jiní za hrdiny.

Každopádně, kolem jedenácté večer komáři jako zázrakem zmizeli. Nestává se to moc často, ale my jsme byli šťastní. Vystrčili jsme hlavy ze spacáků a v tu chvíli to začalo. Nejprve jsme zaslechli první vytí jednoho vlka. Znělo to, jako že stojí přímo na druhém břehu jezera. Na jeho zavytí mu odpověděla jeho smečka, což už znělo z trochu větší dálky. Takto se společně dohadovali celou noc, která je naštěstí v létě ve Švédsku krátká. Na naší zeměpisné délce tenkrát trvala jen tři hodiny.

Tu noc jsme moc nespali, naslouchali jsme totiž, jestli se vlčí štěbetání náhodou nepřibližuje. Co bychom dělali, kdyby ano? Asi bychom se prostě spoléhali na to, že poslední potvrzený případ, kdy v České republice vlk sežral člověka, byla Červená Karkulka. A že to bude podobné i ve Švédsku.
Tohle všechno mi proběhlo hlavou, když jsme se bavili o tom, kam pojedeme dál. Jo, komáři tam v zimě nebudou. A vlci? To teprve uvidíme. redaktorka Hanka

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.