IN! - dívčí svět

Patricia Janečková (13) v roce 2010 vyhrála v soutěži Talentmania a stala se tak velmi populární nejen u nás, ale především na Slovensku. I když má za sebou velká vítězství a velké koncerty, zůstala skromná, obyčejná a nepovažuje se za žádnou důležitou operní divu. Hudba je pro ni především koníčkem.

Patricia jako vítězka

Patricie, Ty jsi před rokem vyhrála Talentmanii. Co se změnilo za rok od vítězství?
Častěji zpívám. Po soutěži mě velmi často volají zpívat na firemní akce nebo koncerty. Nahrála jsem CD a DVD, takže jsem zpívala opravdu hodně. Teď už je to hotové, tak je větší klid.

Do soutěže ses prý přihlásila sama.
Ano, byl to můj nápad jít do Talentmanie. Ani nevím proč. Viděla jsem nějaké upoutávky a chtěla jsem zažít něco nového. Rodiče prvně nechtěli, nevěděli, zda je to správný krok. Šla jsem tam s tím, že neprojdu ani castingem, a když ano, tak první, druhé kolo jsem venku, protože opera pro dvanáctiletou holku není nic normálního. Opravdu jsem byla smířena s tím, že budu brzo venku. Můj taťka mi ještě zdůrazňoval, že když vypadnu, nechce vidět ani jednu slzu. Takže jsem byla takto připravena.

Dohoda tedy byla jasná.
Ano, úplně jasná. Já jsem řekla, ano, jdu si tam zazpívat, bez cíle vyhrát. A potom jsem najednou postupovala a postupovala a sama jsem nevěřila tomu, co se děje kolem mě. Ani jsem si neuvědomila, že jsem vyhrála. Trvalo mi asi dva týdny, než jsem se z toho vzpamatovala.

Patricia jako školačka

Jak Tě po vítězství přivítali ve škole?
No, v neděli v noci jsem přijela z Bratislavy a v pondělí jsem měla jít do školy. Byla jsem ale unavená, nedokázala jsem vstát, tak jsem šla až na druhou vyučovací hodinu. Když jsem se blížila ke škole, viděla jsem na oknech napsané moje jméno a z otevřených oken byl slyšet můj zpěv z rozhlasu. Byla to zrovna písnička z filmu Tenkrát na západě. Sice jsem si představovala dopředu, co asi tak můžou spolužáci udělat, dát mi nějakou kytičku či tak. Ale toto!?!
Když jsem přišla, přerušili vyučování, seřadili se a od vchodu až do mé třídy udělali cestu a dávali mi kytky, dárky, gratulovali mi. Pak jsem šla mezi nimi tou uličkou až do třídy, tam jsme otevřeli dětský šampus, kluci rozbili špuntem lustr, kamarádky mi daly dárky a všichni si chodili pro autogramy. Byl tam takový nával, až je paní učitelky vyhazovaly z mé třídy. Neměla jsem ani čas vydechnout.
No, neuvěřitelný zážitek! Byla jsem šťastná, že něco takového pro mě udělali.

Jsou na Tebe teď učitelé shovívavější?
Mám výhodu, že mám skvělé učitele, kteří mi odpouštějí testy, písemky i zkoušení, když ví, že jsem měla před tím nějakou akci. Posunou mi třeba termín a řeknou, kdy si to později napíšu.

Ovlivnila popularita nějak Tvá kamarádství? Nezávidí Ti třeba holky?
Možná tam ta závist trochu byla, ale holky to nedávaly tak najevo, za což jsem ráda. Kamarádky mám pořád stejné. Tak je to v pořádku.

Kdy Tě poprvé napadlo, že máš takový velký talent?
Vypozorovala jsem to na sobě, když mi bylo asi osm nebo devět let. Zpívala jsem obyčejné lidové písničky. Postupně si ale paní učitelka zpěvu všimla, že zpívám jinak než ostatní děti, které učila, tak to řekla rodičům. Ti si toho také všimli, a tak jsem potom přestoupila do divadla do Dětského operního studia.

Jak všechno stíháš? Koncerty, hodiny zpěvu, rozhovory, natáčení desky...
Teď je trochu krize. Jsem často pryč z Ostravy, ve škole jsem třeba dvakrát za dva týdny a jsem tedy hodně pozadu s učivem. Proto mi byla posunuta i klasifikace. Jinak to jde.

Patricia jako zpěvačka

Zazpíváš si i pro radost?
To já si zpívám pořád. :)

Jak moc zpíváš? Kolik hodin trénuješ?
Správně bych měla cvičit minimálně jednu hodinu každý den, ale já trénuju spíš jednu hodinu za týden. Myslím si totiž, že kdybych cvičila každý den, tak by mě to po čase omrzelo a nebavilo by mě to tak, jak mě to baví.

Nahrávala jsi i s orchestrem. Jaké to bylo?
Mám raději, když zpívám s orchestrem, než když mi to zapnou do sluchátek, protože je tam za mnou ta opora, drží mě. Zas je tam ta nevýhoda, že když se někdo splete, já nebo někdo z orchestru (nejčastěji jsem to tedy byla já, že jsem třeba zapomněla text nebo jsem dala špatný tón), tak pak jsem měla výčitky, že orchestr zdržuju, že jsem neschopná. Z toho důvodu jsem se zas lépe cítila ve studiu, kdy jsem hudbu slyšela ze sluchátek. Je tam víc času a klid. S orchestrem je zážitek zas naživo. Ten zážitek je právě teď, už se nedá zopakovat.

Máš vysněnou roli, kterou bys chtěla zpívat?
Mým snem je zpívat Královnu noci v opeře Kouzelná flétna, kde jsem už zpívala, ale jinou roli. Do partu Královny noci jsem se už jednou pustila, ale zjistila jsem, že to ještě není pro mě, že jsem na to ještě moc malá. Je to opravdu hodně těžké. Nejvyšší tón je tam myslím F3, a to je neuvěřitelně vysoko. Nechám si to na později.

Jaký je tvůj rozsah, coby sopranistky?
Vyzpívám i to F3, ale nevím, zda se to dá poslouchat, je to spíš myší pískot. :) Je to opravdu už moc vysoko. A dolů nevím, kam až se dostanu. Takže rozsah mám asi dvě oktávy.

Máš nějaké zajímavé rituály před tím, než vyjdeš na pódium?
Ani ne. Když jsem nervózní, tak chodím jak lev v kleci, koukám se do země, třepu rukama a chodím dokolečka. To mi hrozně pomáhá a potom pět minut před vystoupením už je to v pohodě.

Prý jsi nazpívala vokály k pohádce pana režiséra Zdeňka Trošky.
Ano, nazpívala jsem vokály k pohádce Čertova nevěsta. Když Lucifer začaruje princeznu na přízrak, který se vznáší kolem hradu a zjevuje se jen o půlnoci nebo v poledne, tak tam zrovna asi půl minuty zazní můj hlas.

Jsi teď často v novinách, v časopisech jsou s Tebou rozhovory. Jaké to je, když se tam vidíš? Čteš si to?
Je to divný pocit. Mně to nedělá dobře, takže to radši nečtu. :)

S Patricií hovořila Eva Kvasničková z Českého rozhlasu Dvojky.

www.dvojka.rozhlas.cz

časopis IN!dívčí svět  - únor 2012