ztracená (23.10.2014 19:06) Ahoj holky! :) Častokrát mě přijde, že mám takový klidný a krásný život (i když bez kluka)...ale pak se mi to prohodí a jsem úplně na dně! Nemám na nic náladu a někdy i cítím lehkou závist k ostatním.... Navíc mi nejde sebepřijetí... :/ někdy si řeknu fakt ti to sluší, ALE.....A nedávno o mě jedna holka ze třídy řekla, že nejsem vůbec pěkná..nemůžu tu větu pustit z hlavy i když myslela, že to neslyším. Vždy jsem se modlila (a modlím i teď :) )a říkala si, že ten pravý na mě někde čeká, ale tak proč je moje sestřenice i v 35 pořád sama?? :( Bojí se že ho nikdy nepotkám... Máte to některá taky tak?? Já se musela někam svěřit! Moc děkuji za tenhle časopis !!!!!! :))) | |
ZMDS (24.10.2014 12:39) Ahoj, mám to úplně stejně ... sice nevím, kolik Ti je, ale mě je skoro 20 a hodně kamarádek je už vdaných, nebo mají už třeba od střední kluka. Někdy si říkám, že je to tím, že jsem spíš uzavřená, nebo že ze mě vyzařuje to, že si nevěřím a nelíbím se sobě. Moc se bojím že zůstanu sama. Do školy v podstatě nechodím, jen na nějaká přezkoušení, což naštěstí na vysoké prochází. Nikoho tam neznám. Jsem skoro celé dny doma, takže šance na seznámení s někým je nulová. Nejhorší jsou ty vyhlídky. Doktor mi říká, ať ukončím školu a jdu do invalidního důchodu s depresemi ... Jestli Ti můžu poradit, tak běž k psychologovi. Já tam chodím už přes deset let a z nejhoršího mi pomohl. Moc Ti přeji, ať to zvládneš. Kdyžtak sem zase napiš a můžem si psát :)). ZM. | |
Liz (24.10.2014 13:48) Ahoj, ve své otázce kombinuješ dvě věci-problém se sebepřijetím a problém s tím, že nemáš kluka. Já věřím, že Bůh mi převede do cesty toho správného až na to budu plně připravená. K tomu, si myslím, je potřeba umět sama sebe přijmout, mít pevnou víru, vybudovanou osobnost atd. atd. Vysvětlím ti, co přesně myslím: a) sebepřijetí: znám spoustu holek, které mají problém se přijmout. To, že ti někdo řekne, že nejsi pěkná, ještě nic neznamená, protože to bývá ze žárlivosti, neber to vážně. Já na svůj vzhled (i na jiné věci) uplatňuji pravidlo: Co můžeš vyřešit, vyřeš, co ne, neřeš. Například: máš účes, který ti nesluší. To je věc, kterou můžeš vyřešit, tak zajdi ke kadeřnici. Nebo: Máš moc velký nos: to nemůžeš vyřešit, tak to neřeš a zakaž si myšlenky ohledně tohoto tématu a místo toho si všímej tvých kladných vlastností. Jo, musím přiznat, že v dnešní době by šel i ten nos vyřešit plastikou nebo opticky zmenšit make-upem, ale to vnímám jako zasahování do Božího stvoření a přehnané předělávání se. b)Pevná víra: z tvé odpovědi je cítit nejistota, že partnera opravdu najdeš. Důvěřuj Bohu, že pro tebe někoho má. Můžeš psát svému budoucímu partneru dopisy, které si schováš a jednou mu je přečteš, žij s vědomím, že on někde žije, nepochybuj, že ho potkáš. c) Vybudovaná osobnost: To souvisí s tím sebe přijetím. Přemýšlej, jaký manžel by se ti líbil a co musíš dělat, aby ses k němu hodila. Já mám pěkně dlouhý seznam. :D Dovol mi připojit příklad: Sedím na posteli, večer, v pokoji ne úplně uklizeno. Říkám si: můj muž bude hezký, chytrý, čistotný, pracovitý atd. Pak se zamyslím: Jestliže bude čistotný, asi by se mu nelíbil stav mého pokoje teď. A jdu to uklidit. Někde jsem četla citát: Jestli se chceš vdát za krále, buď královnou! To se mi hrozně líbí. Abych to nějak ukončila: myslím, že lepší než truchlit nad tím, že nemáš kluka a jsi se sebou nespokojená, je pracovat na sobě, abys byla připravená na to, až ti Bůh pošle toho pravého. Každý je připravený v jiném věku. O prázdninách jsem byla na krásné svatbě, nevěstě bylo 38, ženich trochu starší. Oba byli podle mého názoru skvěle připraveni na přijetí této svátosti, lidé, kteří jsou vybudovaní a žijí s Bohem... Konvertovali až v dospělosti, takže myslím, že jim Bůh dal dost času duchovně vyspět, aby do manželství vstupovali připraveni. A ty? Ukaž Bohu, že si zasloužíš super prince tím, že budeš připravená ho milovat. | |
uršula (24.10.2014 14:02) Ahoj, jako bys mi mluvila z duše. Jsem už starší, a taky žádnej kluk ještě nikdy nebyl. A ani to nevypadá, že se to v dohledné době změní. Ostatní se dávají do dvojic hravě, ale u mě to asi nějak nejde. Asi je to v tom, že oni vycítí, že si nevěřím, nebo jsem zakřiknutá, nebo si netroufají, fakt nevím. Co se týče vzhledu, tak to si taky moc nevěřím. Přijde mi, že všichni kolem jsou mnohem hezčí. Já jsem se taky musela vyrovnat se svýma vlasama, nemocí, i tím, že kvůli matice nikdy nepůjdu na vysněné gymnasium. No a momentálně se snažím srovnat s tím, že nemám žádného kluka a kdoví kdy nějakého budu mít. Je to těžké, když kamarádky mají, já vím. Co bych ti poradila? Těm holkám nevěř, podle mého názoru neexistuje žádná vyloženě škaredá holka. Možná bych občas vyrazila někam na spolčo, nebo duchovní cvičení pro mládež, je to příležitost někoho poznat. A přijmout se taková, jaká jsi. A pomodlit se za tu situaci. Držím nám palce:) | |
liki (24.10.2014 17:37) Ahoj, já si taky často připadám ztracená. Můj život je jako kyvadlo - jednou na jedné straně a podruhé zase na opačné. Jsou chvíle, kdy si připadám silná (bohužel je jich dost málo), ale pořád se mi zdá, že nikam nepatřím. Taky závidím ostatním, jak vypadají i jací jsou. Možná je to v některém období života i docela normální, ale rozhodně se snažím najít sama sebe, ale moc nikomu nedovoluji, aby mi s tím pomáhál. Doufám, že to zvládnu sama a psychologa rozhodně vyhledávat nebudu. A že nemám kluka mě taky trápí, protože na ostatní holky se alespoň někdo usměje a já pořád nic. Ale zas chci znát alespoň sama sebe, než se pustím do vztahu s někým dalším:-). Tak hodně štěstí a držím palce | |
Saša - Znojmo (25.10.2014 11:48) Milá Ztracená, chtěla bych ti říct, že to, co cítíš je normální a stejnými pocity se trápí mnoho mladých tvého věku. Možná se ti zdá, že všichni kolem tebe se mají super, ale ne vždy je vše tak, jak vypadá. Někdy stačí jen trochu jiný úhel pohledu. Ve tvém věku jsem byla naprosto stejná. Introvert, spíše ušlápnutá, obyčejná holka. Nikdy jsem nepodléhala modním trendům a malování mi bylo cizí. Vnitřně jsem se tak nějak ztotožnila s myšlenkou, že člověk je krásný takový jaký je a nepotřebuje žádné vylepšování. Neznamená to ale, že jsem se rázem cítila krásná. To opravdu ne. Vždycky jsem si připadala jako šedá myška, která prostě ke kráskám nepatří. A co se týče názoru ostatních? Vždycky dokáže pěkně ranit. Z toho jsem bohužel nevyrostla, ale s věkem člověk začíná zjišťovat, že svět je prostě takový a lidé dokážou být krutí. Co si ale myslí jeden, nemyslí si celý svět. Někdy lidé říkají věci, které ubližují jen proto, aby se oni cítili lépe. Většinou mají sami nějaký problém... potřebují si zvýšit své sebevědomí. Hlavní je se tím dlouho netrápit. Čím více na to budeš myslet, tím větší a bolestnější se ti to bude zdát. Nakonec tě to může trápit víc a víc a bude ti to jen víc a víc ubližovat. Přitom to může být jen hloupost, kterou někdo vyřkl zcela bez rozvahy. Právě takové situace z nás sle dokáží udělat silnějšího člověka, pokud se jimi nenecháme srazit na kolena. A teď zpátky k tomu, co tě trápí. Jak už jsem řekla, byla jsem na tom podobně. Ze školy jsem často chodila vyčerpaná a doma jsem dokázala hodiny brečet do polštáře. Ne proto, že bych neměla přátele, nebo že by to ve škole bylo nesnesitelné, prostě jsem to tak cítila. Cítila jsem strašný smutek a depresi. Nepřipadala jsem si krásná a nebyla jsem oblíbenkyní třídy. Většina mých kamarádek i spolužaček dávno někoho měli (a to mluvím o střední škole) a já pořád nic. Dokonce i když jsem se někomu líbila a on se líbil mě, neměla jsem dost odvahy do toho jít. Již předem jsem si myslela, že mě nechá. A pak přišla vysoká... a bylo to stále stejné. Nikde nikdo. Už jsem si říkala, že si nikoho nikdy nenajdu, že už jsem na to moc stará. Pak to ale přišlo... byl sice o něco mladší a skoro rok jsme se oťukávali, nakonec jsme spolu ale začali chodit. Nechtěla jsem tomu věřit, stále jsem si říkala, že má na hezčí, a že to nevydrží. Co ale Pán nechtěl, vydrželo to a dokonce jsme již zasnoubení. Když jsem byla na střední a téměř každý den brečela do polštáře, téměř pořád jsem se modlila a prosila, ať najdu někoho, kdo mě bude milovat. A i když jsem se tak modlila roky a už to téměř vzdávala, nakonec přišel. Deprese postupně vyprchala, introvert jsem stále, ale učím se mít sama sebe ráda a sama sebe si vážit. Nemusím být nejkrásnější na světě nebo nejoblíbenější, ale vím, že mám dary, které mi Pán dal... stále se je snažím objevovat a stále bojuji... Můj snoubenec mi neustále opakuje jak jsem krásná (a to i když mám na sobě tepláky, stihla jsem si něčím pokecat tričko a obličej mám neustále samý flíček)... Bůh ví, co potřebujeme a i když nám připadá, že někdy nevíme kudy kam, ono se časem ukáže, že on ví, kudy přesně nás vede... Někdy to chce jen notnou dávku trpělivosti (i to se stále učím) a víry... | |
bee35 (22.10.2014 21:00) Ahojte, chtěla bych poprosit o radu. Občas se mi stává, že se dostanu do situace, kdy se, byť jenom trošku, naštvu. Ostatní mi říkají "klid" , přitom odpovídám úplně s klidem, jenomže tím, že mi řeknou "klid", tím víc mě ještě naštvou, a třeba na ně zařvu že sem v klidu, ale to už v klidu nejsem. Nevím, jestli mě chápete, ale je to složité vysvětlit. Už mě to štve že mi toř íkají, i dkyž nemají pravdu. Co s tím? Díky | |
:(( (20.10.2014 21:43) Ahoj, prosím o radu. V červnu jsem se seznámila s jedním klukem na jedné akci. Nejdřív jsme se spolu bavili v kostele a potom přišel i na zábavu. Nevím o něm v podstatě nic, jen to, že je mu 23 (mě je 19) a je z jižní Moravy. Také jsem našla jeho fotku na internetu, ale jméno nikde ... Moc mě to mrzí, protože se mě s ním moc dobře povídalo (vím že je to divné, ale i tak o něm nic nevím :D :( ). Moc díky. | |
Sherlock (24.10.2014 12:45) Třeba ho někdy někde náhodou potkáš a ani to nebudeš čekat =) No a jestli ho fakt chceš najít na internetu a zjistit o něm něco, tak zkus uvažovat v souvislostech - neříkal ti náhodou něco o místě kde bydlí, studuje, o čem všem jste se bavili, v jakém kostele a jsi ho potkala? Třeba by mohl mít profil na signálech, účastnil se nějakého setkání mládeže apod. Potom to chce všechny informace vyhodnotit, procházet všechny možné stránky (farnosti, obce, školy....) a myslím, že to půjde. ´Většinou to jde i bez facebooku, jen si chce trochu zahrát na detektiva =) | |
A. (20.10.2014 08:10) Ahoj:) Jo,musíš, protože jinak se stane to samé, jako když si tampon/vložku nevezmeš mimo vodu: krev bude vytékat ven, budeš mít plavky od krve a také se tvoje krev dostane do vody a nikdo si nepřišel zaplavat v tvojí krvi (leda hraběnka Bathoryová). Je to prostě hygienické pravidlo. | |
Elizabeth (22.10.2014 10:08) Ahoj, nedávno jsem se dívala na 10 DŮVODŮ, PROČ TĚ NENÁVIDÍM a PRETTY WOMAN. Oba se mi moc líbily. Taky mám moc ráda DENÍK BRIDGET JONESOVÉ. Nebo PÝCHA A PŘEDSUDEK.. film i seriál z roku 1995 nebo seriál OSUDOVÁ LÁSKA JANY EYROVÉ, ten prostě miluju. :) Ještě.. AMÉLIE Z MONTMARTRU, MOJE TLUSTÁ ŘECKÁ SVATBA a třeba PRINC A JÁ. :) | |
N (17.10.2014 10:36) Ahoj:-) Už jsem vám psala před půl rokem a po půl roce mám furt stejnej problém. Líbí se mi jeden kluk, skoro se s ním nevidím, už jsme se sice trochu bavili, ale on si na mě podle všeho nepamatuje. Je to dost nanic. Je to nejoblíbenější kluk ze spolča a neznám milejšího a slušnějšího člověka, připadá mi jako anděl. A ani za nic se nedokážu odmilovat nebo na něj zapomenout. Hrozně se stydím se s ním bavit. Prosím, pomozte.. | |
twiggy (17.10.2014 16:07) Ahoj, nejseš v tom sama, já mám podobný trápení s jedním takovým klukem. Nemůžeš mu třeba napsat na FB? Nebo s ním zkus nějak nezávazně pokecat třeba po spolču o škole, brigádě, jak se má atd. Třeba by vás sblížila nějaká společná práce na nějakým projektu nebo akci. Vím, že je to těžké a hlavně nejisté. Běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem. Podívej, hlavně se nevnucuj, buď na něj milá. otevřená, ta co se usmívá a je holkou do nepohody. Snad nejlepší, co můžeš udělat, tak se za to modlit. Modli se za něj, za sebe a za ty, co to potřebují. Pros Pána, aby ti dal klid do srdce a aby se to dobře vyřešilo. A neboj:) | |
Natuška ♥ (18.10.2014 12:57) Ahoj, to znám. Mě se taky líbil jeden kluk, bylo to rok a zhruba 3 měsíce a za tu dobu, co se mi líbil jsem ho ani moc nevídala, jenom výjimečně a ani jsme se spolu moc nebavili. Až potom jsem zjistila, že já jsem se nemohla líbit jemu, protože jinak by alespoň jezdil na víkendovky, nebo by udělal cokoli proto, abychom spolu byli v kontaktu. A nakonec se mi teda líbit přestal. Buď to přejde nebo to vyjde, to mi jednou říkala moje kamarádka. A tak to určitě platí i v tvém případě :) | |
tru tru (16.10.2014 16:39) ahoj holky, neměli by jste nějaký dobrý tip na romantický nebo scifi film...? Např. hunger games, Hostitel a Divergence....jsou to úžasné filmy...a kdyby jste měla některá nějaký tip, tak mi prosím napište jestli se to dá někde skouknout online (pokud ano, prosím o adresu)....díky moc, jste skvělé :) | |
Evička (14.10.2014 10:00) Ahoj holky. Měla bych pro vás typ na čtení. Mám tři oblíbené autory knih. Prvním z nich je Wm. Paul Young., který napsal dvě knížky Chatrč a Křižovatky, které jistě znáte. Hlavně jeho kniha Chatrč do sáhla podle mého názoru největší popularity. Později ještě napsal jednu knihu, která ještě nevyšla v češtině, a kterou se rovněž chystám přečíst - Návrat do chatrče. Druhým autorem John Green, který už na napsal tři knihy, ta třetí vyjde letos na podzim a jmenuje se Papírová města. Netrpělivě čekám až bude v knihkupectvích k dispozici, abych si ji mohla koupit. Jeho první kniha byla Hvězdy, která byla dosáhla velkého úspěchu a dočkala se i filmového zpracování - premiéru u nás měla letos 5. června. Na filmu jsem byla v kině, ale byl s tytulkama, teď ho mám doma staženej, jelikož je skvělej, stejně tak i kniha. Mě ten film prostě neomrzí, dokážu se na něj dívat stále do kola. Pokud byste ho také chtěli, můžete si ho stáhnout z esoubory.cz, je normálně nadabovanej, takže v pohodě. Teď dočítám jeho druhou knihu Hledání Aljašky, jejíž hlavní postavou je mladý kluk, který se rozhodne jít na stejnou internátní školu jako jeho otec. Zamiluje se tam do jedné dívky, která se jmenuje Aljaška. Kniha je rozdělena na dvě části - předtím a potom. Část předtím pojednává o tom jak Chip (hlavní postava) nastupuje na novou školu a jak se zamiluje do Aljašky. Druhá část knihy pojednává o smrti Aljašky. Třetí autorkou je Alexandr Potter. Tady se holky nenechte zmást, je to pouhá shoda jmen. Nemá nic společného S Herrym Pottrem. Je to autorka dívčích. U nás už jí vyšlo 5 knih, všechny mám doma a všechny jsem přečetla (viz alexandrapotter.cz) Všechny jsou velmi čtivé a zajímavé. Tak, kdo by měl chuť a zájem může si je přečíst. Podle mě nebudete litovat Hurá do toho!!! Ráda si poslechnu vaše názory. | |
Evička (20.10.2014 13:15) Ahoj Katy. Ano máš pravdu film opravdu je skvělý. Já ho pouze s dabingem, protože kdybych ho měla v jakémkoliv jiném jazyce, tak bych tomu nerozuměla. Když na tom byla v kině, tak tam to dával anglicky s českýma titulkam. Zkrátka pro mě je to film, který mě nikdy neomrzí. Dívám se na něj stále dokola. | |
eMko (10.10.2014 14:44) Ahoj holky :) jste tady některá, která je zapojena v postcrossingu? Nedávno se tu o tom někdo bavil, tak mě to zaujalo a zjišťovala jsem více... Docela se mi to zalíbilo, dokonce ani to poštovné do ciziny není tak drahé. Ale úplně jsem nepochopila jednu věc... Já se zaregistruju, dostanu adresu, pošlu dopis, a hned, jak ho dotyčný dostane a potvrdí, moje adresa se ocitne ve "frontě". Takže až přijdu na řadu, dostanu dopis zase já. Jenomže já pak musím potvrdit, že mi přišel a hned zas poslat další, je to tak? mě by se to líbilo, ale nemůžu posílat pohledy pořád... Za jak dlouho na vás třeba přijde řada? | |
Maru (13.10.2014 22:16) Taky sleduju Gabrielle. Je fakt super. :) Pak ještě odebiram Bethany Motu a Mamalifestyle. Tu rozhodně doporucuju. Krom příspěvků tykajicich se tehotenstvi a takových těch maminkovskych rad točí i vselijaká kreativní a zajimava videa. Navíc je myslim evangelička, takže má i spravne krestanske názory, které se objevují i v jejích videich. Z kluku sleduju Exploiteda a jeho kamaráda Matuse ze Slovenska. :D :D | |
| Strana: 1 << 136 137 138 139 140 141 142 >> 1226 | |