Původní příspěvek:
Milá Anonymko,
moc mě mrzí, co prožíváš. Já sama jsem si jeden čas prožila to samé, když se u příbuzných naskytly velké domácí problémy a nikdo nevěděl co dělat. Najednou jsem se bála jen vyjít z baráku, cokoliv dělat, přestala jsem jíst, stahoval se mi žaludek a mnoho nocí, když jsem nespala, jsem probrečela. Někdy to tak mám i doteď. Po několika měsících jsem se svěřila taťkovi. Taťka mně vyslechl a kupodivu si se mnou o tom popovídal. Stejně jako jedna z mých tet, se kterou si rozumím. Věř mi, že když si o tom s někým popovídáš, třeba s kamarádkou, zjistíš, že nejsi sama, kdo něco takového prožívá a bude možné s tím něco dělat. Moc ti přeju, ať se to zlepší. A náhodou je vlastně dobře, že máš úzkosti. Možná že to takhle nevyznělo nijak dobře, ale myslím tím, že si moc dobře uvědomuješ, že ve městě nejsou jen samí dobří lidé a ty se musíš mít na pozoru. Nikdy nevíš, co se stane. Moc ti ale přeju, aby se všechno zlepšilo. Měj se strašně moc hezky, a klidně zase napiš. Modlím se za tebe. Tvoje kamarádka Pegas :) Přezdívka (jméno): Pegas
|