© P. Jan Balík (25.02.2013 15:21)
Malachiášovo proroctví je jistě zajímavé a pozoruhodné. Avšak, podívej se na jednu okolnost: vždy ho umíme vysvětlit až poté, co papež svou službu ukončí. Naše víra se opírá o slova Písma. Ježíš říká: Buďte připraveni, protože pán přijde v hodinu, kdy nečekáte. Neboj se, malé stádce, já jsme s vámi až do konce světa. Je pro vás připravena odměna v nebi. O tom dni (konci světa) neví nikdo. Jediné, co víme s jistotou, je, že jsme každý odpovědný za přítomný čas našeho života. Jdeme za Kristem? Pak jsme na dobré cestě a i když by konec světa přišel (nebo jsme náhle zemřeli), jsme připravení a můžeme vejít do věčnosti s Pánem, do nebe. běda, kdybychom setrvávali v těžkém hříchu, mohl ba nás Pán zastihnout nepřipravené! Různá proroctví a zjevení skutečně hovoří a blížícím se konci světa a o pronásledování křesťanů. Ale to je přeci pravda. I kdyby byl konec světa za 1 000 let, každým dnem je blíže. Ale, kdy nastane, nevíme. A pronásledování křesťanů? To přeci neustále probíhá: v minulém století v Turecku, Mexiku, Španělsku, za nacismu, za vlády komunismu; aktuálně třeba v Číně, Iráku, Sýrii a v mnoha dalších zemích světa. Žijme s důvěrou a nadějí. Jak Malachiášovo proroctví dopadne, uvidíme.

© redakce (27.02.2013 07:37)
Ahoj Hani, osobní zkušenosti nemáme a nechceme poradit jenom na základě toho, co vyčteme na internetu. Ale jeden můj kamarád je už několik let v Londýně v evangelizační dobrovolnické Sion Community (http://www.sioncommunity.org.uk/) a je tam spokojený. Určitě ale existuje řada možností nejen přímo evangelizačních, jenom je bohužel neznáme. Přejeme dobrou volbu, myslíme na tebe! P.

© redakce (24.02.2013 22:16)
Ahoj Viky, já myslím, že to, že po několika letech vztahu taková ta prvotní citová vřelost trochu ochladne, je normální...a říká se, že zvlášť pro kluky jsou takové ty citovější "výlevy" míň přirozené než pro nás holky... To, že ti sám od sebe něříká, že tě má rád, nemusí znamenat nic špatného. Taky se říká, že bysme si neměly to, aby nám kluk takhle vyznával lásku, vynucovat, ptát se...je to pro ženy asi docela typické, ale klukovi by to mohlo být nepříjemné, jakože mu nedůvěřujeme. Určitě je dobře, že ses s ním o tom chtěla bavit. Pokud je ve vztahu nějaký problém, není nic lepšího než ho pojmenovat a promluvit si o něm, upřímně, šetrně, s láskou. Pokud pořád cítíš, že se ti něco nezdá, a víš, co přesně to je, nemusíš se bát mu to říct zase... Já samozřejmě nevím, jaký váš vztah přesně byl dosud a jaký je teď, kolik vám je let, jací jste atd. ...každý člověk i vztah je originál :-) ale obecně a ze své zkušenosti s několikaletým vztahem si myslím, že takový vývoj je normální - že klesá potřeba říkat slovy, že se máme rádi, nebo říkat to často... Jste na sebe víc zvyklí, počítáte jeden s druhým, stáváte se víc a víc kamarády, právě tím, že si víc a víc důvěřujete, třeba přestáváte cítit, že je potřeba to vyjadřovat často slovy... Podle mě je to přerod zamilovanosti v lásku... Už to je míň jak v romantickém filmu, ale tím víc začíná jít do tuhého. A jak píšeš, důležitější než vyznání slovy je vyznání tím, jak člověk jedná - být druhému oporou, podržet ho, mít pro něho vždycky čas a pomocnou ruku. Nicméně, třeba jde u vás o víc, nevím...pokud ho ale máš, jak píšeš, ráda a nechceš o něho přijít, rozhodně to nevzdávej. Krize přicházejí a zase odcházejí...ani to, že jste spolu 4 roky, samozřejmě neznamená, že máte povinnost být spolu napořád, ale po takovém množství investovaného času a jistě i citů a sil by byla škoda házet flintu do žita moc unáhleně... Říká se, že když chceš mít prince, musíš být princeznou... Chápu to tak, že nemáme čekat na to, až začne náš kluk, ale snažit se být PRO NĚHO někým krásným, tajemným, někým, po kom bude toužit a nebude moct jinak, než o nás "usilovat", mít nás rád a chtít pro nás to nejlepší. A je to samozřejmě věčný boj a spíš ideál, o který se pořád znovu a mnohdy neúspěšně snažíme, než jednoduchá cesta... Ale snažit se vždycky mít rád/a první, to je myslím dobrý ideál:-) Ať se vám daří!+ Marta

© P. Jan Balík (25.02.2013 15:19)
Milá Eli, o této skupině křesťanů (církvi) jsem mohl zjistit informace pouze z internetu. Jedná se evidentně o jednu z velikého počtu církviček (spíše sborů, společenství), které vyrůstají jako houby po dešti kolem aktivních a charismatických evangelických pastorů. Jedná se o církev letniční - tedy o církev, která staví na Duch svatém a na darech Ducha. Co můžeš očekávat? Nadšené lidi pro Krista, dynamické bohoslužby, až manipulativní techniky práce s lidmi, lpění na doslovném textu Písma a na tom, že šéf skupiny Bibli vykládá správně a ostatní špatně, sugestivní a dlouhá kázání šéfa. Možná budou mít i narážky na katolické věřící a na papeže. Zarážející je na této skupině křesťanů to, že jsou asi hodně charitativní. To může být i způsob, jak si leader skupiny získává peníze. Ale nechci ho ihned takto osočovat. Jen upozorňuji. Jak se tedy připravit? Vem si sebou Bibli a Katechismus katolické církve (ten tlustý modrý). Pozoruj, kriticky uvažuj a neboj se s nimi, budou-li chtít, o víře s nimi diskutovat. Ale diskutuj na základě Bible a k tomu Ti může pomoci katechismus, protože tam najdeš biblická místa, proč to a to vyznáváme. Spor může být ve víře o eucharistii, zpověď, kněze, papeže... V každém případě se snaž v sobotu večer nebo v neděli vždy být na katolické mši - a od své rodiny vyžaduj, aby Ti to umožnili a dokonce Ti v tom pomohli. Nenech se nikým a ničím odradit. To ti získá u nich pravděpodobně autoritu. Pokud Tě pozvou na svou bohoslužbu, můžeš to zkusit. Ale jak říkám, buď ve střehu a buď kritická. Letniční církve hovoří stále o darech Ducha svatého, o vedení Duchem svatým, ale často jde o manipulaci typu: "Teď pojďme všichni chválit Boha. Zvedněme ruce a chvalme ho, je to náš Pán." A vedoucí nadšeně zvedá ruce a padá do vytržení. A možná se začíná modlit on i lidé nesrozumitelnými jazyky. Vzato poctivě, Duch svatý působí a dává dary, ale že by jednal na povel? A pak, kde je Duch svatý a jeho milost, tak je prostor svobody, lásky a sjednocení. Největším darem je láska. Plody Ducha jsou pokoj, láska, radost, svornost (viz. Gal 5,22). Přeji Ti pevnost ve víře a hodně odvahy.

© redakce (24.02.2013 22:32)
Ahoj Terrí, vysvětlit druhému člověku to jde buď úplně jednoduše - tak, že si s ním o tom na rovinu promluvíš nebo (pokud se stydíš, což je v tomhle případě docela přirozené) mu to aspoň napíšeš, třeba přes chat apod... Jakkoli se ti to zdá nemožné, upřímností opravdu nic nezkazíš... ;-) Jenomže sama asi víš, že tahle cesta není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá. :) Druhou možností (a podle mě lepší) je, že tomu necháš volný průběh a časem, až opadne tréma a sevřenost, to ten kluk pozná sám - od toho přece jednotlivá rande jsou, aby se ti dva postupně poznávali. Nervozita k prvnímu rande patří a s tím, že člověk nebude úplně sám sebou, se počítá. Takže bych v tom neviděla důvod ke stresu a znepokojení. Je dost možné, že ani on se nechoval úplně přirozeně, také mu záleželo na tom, aby nic nezkazil a rande dopadlo dobře. To poznáš (poznáte) až časem. Držíme palce a přejeme míň a míň trémy! ;-) P.

© P. Jan Balík (19.02.2013 15:23)
Milá Emilis, děkuji za Tvůj dotaz. Není vůbec drzý, ba naopak. Kdo přemýšlí, má nakročeno k poznávání hloubky pravdy. Rád odpovídám. Zlo je zlem, ať ho dělá katolík, evangelík nepokřtěný... Rozdíl je v tom, že křesťan ví, že to a to je špatné a že to uráží Boha a přesto to dělá. Definuješ hřích takto: „hřích je prostě to, že mineme cíl. Mineme to, co zamýšlel Bůh.“ V zásadě s tím lze jen a jen souhlasit. Je to ve své podstatě životní postoj člověka, který se projevuje konkrétními činy, který má za důsledek minutí se s Kristem = s cílem života. "Všichni jsme hříšní a všichni potřebujeme stejné odpuštění. Nebo ne?" ANO! Dále píšeš: "Nemyslím si, že hřích je lehký a těžký." Jedná se rozdělení, které vyplývá z Bible. Ne vždy, ale někdy totiž hovoří o hříchu Bible tak kategoricky, že jasně říká: kdo to a to udělá, nevejde do nebeského království. "Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nedojde odpuštění na věky, ale bude vinen věčným hříchem" (Mk 3,29). "Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno. I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím." (Mt 12,31-32) A aspoň jedna citace ze sv. Pavla: "Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím."(Gal 5, 19-21) Klasicky se definuje těžký hřích takto: vědomé a dobrovolné přestoupení Božího přikázání ve VÁŽNÉ věci - vážnou věcí je to, co Bible a z ní vycházející upřesnění od církve jako vážné označuje. Nedělní účast na mši svaté vyplývá ze 3. přikázání - v Novém zákoně se svátečním dnem stala neděle zcela automaticky, protože to byl den Ježíšova Zmrtvýchvstání. To je jasné. Proto od prvních chvil neděle - první den v týdnu - byl pro následovníky Krista svátečním dnem. Proč povinná účast na mši? To stanovila takto přesně církev na základě pověření "Cokoli rozhodneš na zemi, bude rozhodnuto i v nebi." (Mt 16,19). Proč? Aby bylo jasné, že to, že je někdo součástí Božího lidu, se musí projevit i v tom, že pokřtěný má se svou církví spojení. A tím základním a minimálním spojením je nedělní oslava Ježíšova vzkříšení. Katolík může navštívit (klidně i v neděli) bohoslužbu jiné církve, proč ne? Ale v neděli je zavázán být také vždy u sebe "doma" - tedy na katolické mši svaté.

© P.Jan Balík (19.02.2013 15:29)
Lenko, super otázka, kterou rád zodpovídám. Kde v Bibli najdu napsané, že sex patří až do manželství? Nebo kde najdu, že společné žití patří taky až do manželství? První křesťané si byli vědomi všeho toho, co Pán Ježíš říkal. Dobře věděli, že se mnohdy jasně vyjadřoval v tom smyslu, že lidé sexualitu a lidskou lásku nežijí podle Boha. Je zajímavé číst jejich spisy z přelomu 1. a 2. století. „Nezcizoložíš, nezkazíš mládež, nesesmilníš, nezabiješ nenarozené ani narozené děcko.“ (Didaché II.) „Nebuď žádostivý. Žádostivost vede ke smilstvu… To vše je příčinou cizoložství.“ (Didache III) „Nesmilni, necizolož, nekaž mládež. Nezabíjej nenarozené ano narozené děti.“ (List Barnabášův XIX) „Přikazuji ti zachovávat čistotu. Do tvého srdce nevstupuj ani touha po cizí ženě ani smilstvo ani podobné špatnosti. Velmi hřešíš, činíš-li toto. Nikdy nezhřešíš, budeš-li všude myslit na svou ženu. Velmi zhřešíš, jestliže takováto žádostivost vstoupí do tvého srdce. Hřešíš, myslíš-li i na jiné špatnosti. Pro Božího služebníka je sama myšlenka na něco takového velkým hříchem. Bude-li pak někdo páchat tento hřích, připraví sobě smrt. Nuže, varuj se žádostivosti! Kde přebývá šlechetnost, tam nemůže do srdce spravedlivého člověka vstoupit hřích.“ (Hermův pastýř, I, IV) A ještě asi z druhého století List Diognetovi: „Křesťané… Jako všichni ostatní se žení a mají děti, ale novorozence neodhazují. Jejich stůl je připraven pro všechny, lože však nikoli. Mají tělo, nežijí však podle přání těla.“ Lze říci, že pod cizoložství spadá spíše žít s vdanou ženou, ženatým mužem. Tedy porušovat manželskou věrnost. Například svobodná spí s ženatým mužem. Smilstvo je vše ostatní, co porušuje čistotu lidského těla (masturbace, pornografie, sex před svatbou, homosexuální sexuální praktiky atd.). Ve Starém zákoně se jednalo o 6. a 9. přikázání. A co nám říká tedy Ježíš? Uvedu aspoň několik jeho jasných slov: „Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“ (Mt 5,28). Význam: dívat se na ženu (muže) se žádostivostí = s touhou užít si s ní/ním jen pro své vlastní potěšení, pro ukojení svého pudu, své tělesné potřeby. Následující úryvek je super důležitý, protože v něm Ježíš cituje knihu Genezi a ukazuje na původní záměr stvořitele: „Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: "Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?" Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘? A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo;‘ takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Namítnou mu: "Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?" Odpoví jim: "Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo. Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.“ (Mt 19,3-9). „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ (Mk 10,9). „Ze srdce vystupují špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství…“ (Mt 15,19). A aspoň jedna citace ze sv. Pavla: "Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost (smilstvo), nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím."(Gal 5, 19-21). Ze Starého zákona se můžeme dotknout zmíněné knihy Geneze (1. kniha Mojžíšova), kde se mluví o stvoření člověka jako muže a ženy a o jejich spojení s cílem množit se (Gn 1,28; 2,24; 5.1-2). Co z toho vyplývá? Je jasné, že Pán Ježíš v žádné oblasti lidského života nezanechal úplný seznam toho, co je hřích a co není. Zároveň hovořil tak jasně, že jeho posluchačům bylo naprosto zřejmé, co je cesta Boží a co ne. Ohledně lidského těla pochopili, že k němu musí mít velikou úctu, protože je stvořeno Bohem, patří k člověku a že se jeho prostřednictvím projevuje láska (služba druhým, ale i sexualita v manželství). V lidském těle a lidské lásce začali vidět velikou hodnotu; v manželství a daru dítěte rozpoznali veliký Boží dar. Poznali, že Bůh je obhájcem lidského života, věrné lásky a lásky, která není žádostivá (nepodléhá lidskému pudu), ale je výrazem opravdové Boží lásky. Zneužívat sexualitu znamená ve svém důsledku ponižovat sebe sama a pošlapávat důstojnost druhé osoby. Dalo by se pokračovat v tomto pojednání, ale věřím, že Ti aspoň toto ukáže, že Písmo je opravdu zdrojem, ale že Písmo potřebuje, aby bylo živé v církvi, protože pak vykládá Boží slovo ten, kdo ho napsal: Duch svatý, který působil ve svatopiscích a který žije uprostřed církve.

© redakce (19.02.2013 07:33)
Ahoj, to je zajímavý nápad. ;-) Pokud slovníček dáme dohromady, otiskneme jej nejdřív v časopise. Potom by se mohl objevit i tady na webu ;-) Měj se hezky! P.

© redakce (18.02.2013 07:24)
Ahoj m, film jsme neviděly, takže opravdu netušíme. Pěkný den! P.

© P.Jan Balík (18.02.2013 08:47)
Milá děvčata, výborná otázka. Je vidět, že máte svědomí a že dokážete přemýšlet. Sex je součástí lásky a má mimořádnou důležitost ve vztahu manželů. Sexualita je pro každého člověka darem Božím. Bůh je láska a proto nám lidem daroval možnost milovat i naším tělem. Proto je třeba se na sexualitu dívat jako na dar, součást lásky a také na způsob, kterým se láska projevuje v manželství, ve kterém pak může jako plod lásky být počat nový život. Kolem nás se o sexu hovoří často jako o cíli života, v těchto věcech je podporována zvědavost mladých lidí, média přinášejí obrazy leckdy velice erotické atd. Není tedy divu, že se ve vaší hlavě rodí různé myšlenky, fantazie a představy. Správně cítíte, že to není ono. Kdo popustí uzdu fantazírování, utíká z reality, vysní si pohádkový zámek a začne postupně o sexualitě přemýšlet jako o nejdůležitější náplni života. Fantazírování opravdu není dobré. Proto je dobré učit se představám odolat. Jak na to? Trochu pevné vůle to bude chtít, ale zároveň je dobré se věnovat poznávání toho, co je to láska jako celek. Prostě přemýšlet o důležitých věcech. Můžete si třeba přečíst knížku: Umíš v tom chodit od Kateřiny Šťastné- Beščecové, kterou vydaly Paulínky. Před časem jsem napsal pro mladé knížku: Máš na víc a také ji vydaly Paulínky. Obě knížky se dají u Paulínek objednat nebo vám je můžeme poslat. V nich můžete najít mnoho zajímavých postřehů, o kterých můžete spolu diskutovat. A když přijde fantazie, která se na první pohled zdá lákavá, ale váš rozum vám řekne, že není úplně OK, pak se přinuťte na ni nemyslet - pomáhá i to, že v tu chvíli se donutíte myslet na něco jiného, třeba na nějaký příklad z matiky nebo prostě na něco jiného. Také pomáhá, když nás nějaká myšlenka ne a ne opustit, že se sebereme a uděláme nějaký skutek lásky. Když se naučíte dobře ovládat své fantazie, co se stane? Především postupně pochopíte, v čem spočívá skutečná láska. Nestanete se prostě vyšinutými, jako se to dnes děje mnoha lidem, kteří podlehnout propagaci sexu, povýší ho na cíl života a zapomenou, že láska je především ochota žít pro dobro druhého. Tak hodně odvahy, stojí to za to!

© redakce (15.02.2013 14:06)
Ahoj Veru, setkání R13 je věnována slovenská webová stránka http://www.rio13.sk. Pokud hledáš informace o ceně setkání , najdeš je na tomto webu, konkrétně tady: http://www.rio13.sk/registracia-ucastnici Zdravíme z redakce ;-) P.

© redakce (14.02.2013 17:03)
Ahoj M., nevím jestli to bude přesně to, co čekáš, ale prozradím, že v dubnovém čísle se můžeš těšit na opravdu netradiční návody na tvoření šperků ;-) P.

© P.Jan Balík (13.02.2013 10:30)
Milá Zdíško, Tvá otázka je pochopitelná. V médiích nyní bude probíhat diskuse a budou se na internetu šířit poplašné zprávy. Církev prodělává veliké utrpení již nejméně 100 let. Ve 20. století položilo pro víru život více lidí, než za předchozí století. Jen letmo, jak probíhalo pronásledování křesťanů: Arménie, Mexiko, Španělsko, Rusko, nacismus, Sovětská sféra (utrpení našich předků v 50. letech), atentát na papeže v roce 1981, pronásledování křesťanů v zemích, kde je válka a kde vládne islámský fundamentalismus. Tedy utrpení a pronáledování církve existuje i v současnosti. Druhý příchod Pána Ježíše se skutečně každým dnem blíží, ale nevíme, kdy nastane. Znaky druhého příchodu udává Písmo: - zvěstování evangelia na celém světě Mt 24,12 - přijetí Ježíše od Židů - Řím 11,25-32 - odpad od víry a falešní proroci Mt 24,4n; 2 Sol 2,3 - vystoupení Antikrista - 2,Sol 2,3-4 - veliká soužení - Mt 24,9 a 24,29 Vždy něco platí a něco ne, takže Pán Bůh nás nechává v neustálem napětí. Neříká nám, kdy příchod nastane, ale že se máme starat o přítomnost. Tak co tedy dělat? Nestarat se o všechny možné diskuse, ale žít poctivě evagelium tam, kde jsme. Nakonec nejdůležitější je láska: kdo miluje Boha a bližního, ten žije ve světle (srv. 1 Jan). Každý skutek vykonaný z lásky - jako služba druhému - je kus nebe a zůstane navěky zapsán v Bohu. Nemusíme se tedy bát, Bůh nás má rád a je s námi. Na druhou stranu je třeba žít evangelium poctivě a nebát se i náročnosti a obtíží, se kterými se jako věřící setkáváme.

© reakce z redakce (13.02.2013 10:57)
Ahoj Kiko, tady je každá rada drahá:). Nevíme, kolik je ti let, (zrovna při dospívání se postava postupně mění), nejsme výživové poradkyně a ani tě neznáme (tvé záliby, koníčky, jak moc (ne) sportuješ atd...) Tak jenom obecně ti můžeme napsat, co jsou takové hlavní zásady: Jíst pravidelně (snídaně, obědy, večeře a mezitím svačinky), hodně ovoce a zeleniny, a míň sladkého a tučného, a taky se pořádně hýbat (což třeba u pc moc nejde:)). A velký zadek a tlustá stehna, jak píšeš, se docela dobře dají schovat i za šikovné oblečení. A víš, co je taky hodně dobré? Dobrá nálada - protože, jak je známo, s tou jde všechno o hodně líp. Tak se měj a myslíme na tebe. M.

© redakce (12.02.2013 11:17)
Ahoj m, rády bychom ti pomohly, ale obáváme se, že spolehlivý recept na to jak přibrat neexistuje. Tvoje postava je ovlivněná jednak geneticky, stylem života (pokud se aktivně pohybuješ, sportuješ apod., je menší pravděpodobnost, že přibereš než když celé dny prosedíš ve škole a u počítače) a také celkovým zdravotním stavem. Pokud se ti zdá, že jsi příliš hubená, zajdi si na lékařské vyšetření se štítnou žlázou - i to může být jedna z příčin a upravení funkce štítné žlázy by mohlo vyřešit i problémy s tvojí postavou. Jinak se snaž normálně jíst (určitě se ale zbytečně nepřejídej, ať tělo nezatěžuješ) a zkus zformovat svoje břicho pravidelným cvičením. I když bude hubené, bude alespoň vypadat zdravě a navíc uděláš i něco pro správné držení těla ;-) Do jara je ještě relativně dost času, tak z chutí do toho! :) A taky se snaž co nejmíň stresovat a trápit (ať už postavou nebo čímkoli jiným). Měj se moc hezky. P.

© redakce (10.02.2013 14:18)
Elizabeth, to je zajímavý nápad! V nejbližší době to v plánu nemáme, ale kdo ví? Třeba se jednou knížky dočkáme ;-) Děkujeme za tvoji pochvalu, těší nás, že ti články přijdou zajímavé, že se líbí. Je to vždycky velké povzbuzení do další práce. Zdravíme tě z redakce, měj se krásně! P.

© redakce (12.02.2013 09:54)
Ahoj Ančí, v 16 letech se v hlavě leccos objeví a člověk si sám sobě někdy ani pořádně nerozumí. Buď si jistá tím, že Bůh tě má rád a že se s tebou chce setkávat. A je krásné, že ho ty máš ráda také a chceš se s ním setkávat. Co pro to můžeš udělat ty? Několik návrhů na postní dobu: - Každý den si přečti kousek evangelia podle Lukáše a zamysli se nad tím, co Ti říká. Když něčemu nebudeš rozumět, nic si z toho nedělej, ale hlavně vytrvej. - Můžeš si přečíst postupně dvě knížky, které jsou obě psány pro mladé lidi tvého věku: "Máš na víc" od P. Jenda Balíka, která vyšla v nakladatelství Paulínky. "Umíš v tom chodit" od Kateřiny Šťastné-Beščecové, která také vyšla u Paulínek. (klidně Ti knížky pošleme poštou, pokud o ně máš zájem, napiš na mail redakce@in.cz). Koncem postní doby budou diecézní setkání mládeže. Tak na ně určitě vyraz. A co Velikonoce? Prožít je v prostředí duchovním a s mladými lidmi, to je lákavá nabídka. V centru života mládeže v Příchovicích nebo v centru života Vesmír v Orlických horách můžeš prožít velikonoce mimořádně krásně http://www.vesmir.signaly.cz/ http://krizovatka.signa
ly.cz/ A
ještě dvě nabídky. Je dobré, když má každý křesťan nějaké malé společenství. Máš nějaké věřící kamarády, se kterými se setkáváte? Centra pro mládež pořádají kurzy animátorů. To by mohla být také zajímavá zkušenost a možnost, jak prohloubit svou víru. V redakci ti držíme palce a přejeme dobré prožití postní doby! ;-)

© redakce (11.02.2013 07:34)
Ahoj Káťo, odpověď napiš na soutez@in.cz Hezký den! ;-) P.

© redakce (11.02.2013 11:54)
Ahoj Neli, to je ale "náhoda" - Tvůj dotaz připutoval ke mně, které je 22, mému klukovi 27 a jsme spolu tři roky :-) Takže jsme vlastně ve velmi podobné situaci, a proto můžu mluvit jenom ze své dosavadní zkušenosti...jinak by ses musela obrátit na někoho staršího a moudřejšího :-) V našem vztahu je ten rozdíl, že bydlíme naopak velice blízko, a tak, pokud zrovna nejsem studijně v Brně, spolu trávíme opravdu hodně času - je výjimka, když se nevidíme denně. V tomto, řekla bych, máte dokonce výhodu (co se týká "nudy") - když se nevidíte moc, jste si ještě vzácnější a máte větší příležitost spolu dělat věci, které, když jste sami, dělat nemůžete. Společných aktivit je celá řada...naše klasika je dívání se na všemožné filmy, někdy i společné čtení - to je náš společný zájem. Tedy, rada číslo jedna - hledejte společné zájmy, koníčky, a těm se věnujte...a zrovna ty filmy jsou, myslím, docela univerzální zábavou, a dá se na ně nejenom dívat, ale potom o nich i diskutovat, vzít si z nich nějaké "poučení" apod. Potom ale taky určitě máte každý svoje vlastní zájmy - i v nich se můžete podporovat a vzájemně "doprovázet" - tak třeba já chodím na přítelovy fotbalové zápasy a asistuji mu při hraní šipek, on se kvůli mně naučil tancovat a doprovází mě na plesech :-) Důležité podle mě je taky nezůstávat jenom ve dvou, uzavření do sebe. Je dobré se sdílet i s druhými - občas si někam vyrazit i s kamarády, navštívit Tvou nebo jeho rodinu,... S tím souvisí taky to, že můžete společně nějak "sloužit" druhým. My třeba už druhým rokem vedeme pravidelně spolčo mladých u nás ve farnosti. Vy sice nejste ze stejného města, ale i tak se můžete zapojit do přípravy nějaké akce (nebo nějakou sami vymyslet), nakoupit babičce, pomoct ve farnosti, na charitě, v obci nebo kdekoliv... Taková společná "námaha" většinou stojí za to. Rozhodně je dobré si občas někam vyjet, nebýt pořád na stejném místě, pokud cítíte stereotyp. Samozřejmě to nemusí být nákladná dovolená u moře, ale jen víkend u kamarádky/kamaráda v jiném městě, akce na centru pro mládež...nebo jen krátký výlet do ZOO, do aquaparku, do divadla nebo kina, teď na jaře už i někam na zámek nebo jen tak do přírody... Pokud moc "cestovat" nemůžete nebo nechcete, jsou i aktivity, které jde dělat doma - něco společně vytvořit (my třeba občas něco upečeme nebo uvaříme i pro svoje rodiče:-)), pomoct s úklidem :-), zahrát si společenskou hru (doporučujeme scrabble:-)) nebo se i něco společně učit - pokud si třeba chcete osvěžit nějaký cizí jazyk nebo se naučit úplně nový - my jsme se v létě dali do společného studia italštiny, jinak třeba já učím přítele anglicky a on mě hrát na kytaru a řídit auto :-) Fantazii se meze nekladou...hledejte, co máte společného (i když jste toho už asi dávno hodně našli :-)), obohacujte jeden druhého a buďte otevření i pro druhé. Nejdůležitější je to, jak zdůrazňuješ, že se máte rádi. Není od věci taky jeden druhého občas něčím překvapit - vtipným malým dárkem, připravenou večeří, naplánovaným výletem... A pokud jsi věřící, modli se za váš vztah i za svého milého...pokud jste věřící oba, modlete se spolu, a nebudete na to už dva, ale tři :-) To je nejlepší recept, aby vztah nezevšedněl. A pokud se máte rádi, těšíte se na sebe a chcete být spolu i přes stereotyp, tím líp - tak podle mě krystalizuje opravdová láska :-) (A "oživením" v tom největším slova smyslu může být posunutí se dál - k zasnoubení a svatbě, kdy se rozhodnete jeden pro druhého natrvalo a začnete konkrétněji plánovat společnou budoucnost, což bývá samo o sobě docela velké dobrodružství :-)) Ať se daří!+ Marta

© redakce (08.02.2013 14:11)
Ahojky, s chloupky pod nosem se potýká snad každá dívka a žena, je ale pravda, že tmavovlásky o něco víc. Vyzkoušej voskové depilační pásky na obličej. Trochu to zabolí, ale na 2-3 týdny budeš mít klid :) Peroxid nedoporučujeme, mohla by se vyskytnout alergická reakce a vyrážka by byla určitě mnohem nepříjemnější než pár choupků pod nosem. Hezký den! ;-) P.