© redakce (21.05.2013 09:13)
Ahojky, děkujeme za projevenou důvěru ;-) Pokusíme se otázky odpovědět. 1) Při menstruaci samozřejmě sportovat můžeš. Dokonce se pohyb doporučuje, pokud míváš menstruační bolesti. Menstruace není něco, co tě na týden vyřadí z provozu ;-) Je to znak toho, že jsi zdravá žena. 2) S tampony začínej postupně, kup si nejdříve nejmenší velikost nebo tampony Tampax, které jsou v plastovém obalu a dají se zavést snadněji. Při zavádění musíš být uvolněná a nebát se zavést tampon dostatečně hluboko. Nejčastější chybou je, že jej dívka zavede příliš málo a potom jí vadí a stále ho v těle cítí. Na každém balení tamponů najdeš návod "jak na to". Chce to trochu cviku a nějakou dobu trvá, než se to člověk naučí, takže pokud by ti to hned nešlo, nevěš hlavu a zůstaň zatím u vložek. Nenuť se do něčeho jenom proto, že to dělají všechny ostatní holky. Důležité je, aby ses ty cítila dobře. Pokud se budeš zaváděním tamponů každý měsíc stresovat, pozná to i tvé okolí. Takže tampony ano, ale přemýšlej, jestli je nutné, abys je používala hned teď a ne až třeba za nějaký čas... Na další část otázek odpovídal P. Jan Balík: 3) Co mám dělat, když vím, že musím něco dělat a je to pro mě dobré, ale mě se nechce a tak to neudělám (učení) ---- Přemoci se:)). Snadno se to řekne, ale obtížněji dělá, že? Je třeba se učit přemáhat se - cvičit svou vůli, aby byla schopná konat s lehkostí. To vyžaduje každodenní trénink. Jak na to? Dělat si nějaká velice jednoduchá a splnitelná rozhodnutí na týden: z neděle na neděli. No a pak se každý večer kontrolovat, jak se povedlo. Např. Každý den ráno se pomodlit. Vynést koš doma sama od sebe. Snažit se někomu za něco poděkovat. A s učením? Třeba si řekni: teď se budu 30 minut učit a pak si udělám přestávku. A tak po malých krůčkách se Ti podaří vůli procvičovat. 4) Jak je to: Bůh prý ví všechno (co bylo, je a bude). Má tedy cenu žít, má cenu snažit se změnit, když Bůh ví třeba, že se nikdy nedokážeme změnit? Modlím se za dobrého manžela a říkám "Ty víš koho si mám vzít" A teď mě napadlo: Co když si vezmu někoho špatnýho, mám vůbec možnost vybrat si jinak, když to chce Bůh. Vím, že Bůh nám dává svobodu rozhodnutí, ale jak tedy může vědět, co bude za několik let? ---- Dva pohledy, které Ti mohou pomoci. Bůh vidí náš život jakoby z výšky - tedy vidí jakoby z vysoké rozhledny celý náš život jako na dlani. Ví, kdy se jak rozhodneme, kdy a jak on sám do našeho života zasáhne atd. Bůh nás lidi pozval k tomu, abychom s ním spolupracovali - vytvořili s ním přátelskou dvojici a společně jednali. Proto naše rozhodnutí mají být vedeny poctivou naší snahou a zároveň modlitbou a důvěrou v Boží pomoc. Rozhodovat se svobodně a ve shodě s Bohem neznamená, že se zbavujeme svého dílu odpovědnosti. Avšak zároveň nás to zbavuje neustálého strachu a obav z našeho rozhodnutí, protože víme, že Bůh se o nás stará a bude nás provázet vždy, i když se rozhodneme špatně nebo i když přijdou v budoucnu zkoušky a obtíže (Což vždy přijdou, protože správně prožité krize jsou odrazovým můstkem k hlubšímu životu a větší lolásce.). Má-li se člověk rozhodovat, potřebuje se modlit a používat naplno svůj rozum (ten je také Božím darem), radit se s kvalitními lidmi (ti jsou také Božím darem), přemýšlet, prostě jednat sama odpovědně. Ohledně budoucího manžela: modlit se a zároveň velice dobře vybírat, zkoumat kluky, mít na ně nároky a nenechat se ošálit jen citem, krásnými slovy nebo pudem. 5) Proč si někdo, při mši svaté, při větě "Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena." dává ruku na prsa? Chtěla bych toho vědět význam. ---- Ve mši děláme mnoho věcí, které mají původ někde v Písmu svatém. Když zjistíme, kde se v Bibli nachází, pak pochopíme, co znamenají a proč je děláme, nebo dělat můžeme. V prsa se bijeme normálně pouze na začátku mše při slovech: je to má vina. Kněz pak používá bití v prsa, když se modlí první eucharistickou modlitbu, při slovech: i nám hříšníkům. No a někdy se lidé bijí v prsa i při Beránku Boží a při jiných částech mše, ale to je už jejich soukromá záležitost. Bití v prsa je výraz pokory před Bohem - uznávám, že Bůh je veliký a já jsem hříšník a vím, že Bůh mě má rád a odpustí mi. Lukáš 18:13 Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: "Bože, slituj se nade mnou hříšným." Odpovídáme opět z redakce: 6) A zamilovanost? Ta časem určitě zase přijde. ;-) Nejde si ji "vynutit", stejně jako si nejde vynutit lásku. Zkus před spaním myslet na něco hezkého, na hezkou situaci, kterou jsi zažila během dne nebo kterou bys chtěla zažít,...klidně v ní nějaký kluk figurovat může, ale nemusí. Držíme palce, ať se ti daří správně žít a jsi darem pro svoje okolí! ;-) P.

© P. Jan Balík (22.05.2013 07:22)
Milá tazatelko, tvůj dotaz je krásný a důležitý. Existuje ve světě někdo, kdo dokáže odpovědět na všechno? Z lidí ne. Jediný, kdo zná odpovědi na vše, je Bůh. Na světě máme kolem sebe mnoho lidí, díky kterým poznáváme a hledáme odpovědi: rodiče, kamarády, nějakého kněze, církev (slova papeže, katechismus), svaté... A pak je také třeba naučit se hovořit s Ježíšem, který odhaluje tajemství člověka. Mladý člověk se potřebuje ptát, musí hledat odpovědi, ale zároveň je důležité, aby pochopil, že ve svém nitru vlastně hledá zdroj všeho - Boha. Proto hledat vyžaduje naučit se modlit - naučit se být v tichu s Bohem, naslouchat mu. A Boha hledáme celý život. Proto musíme počítat s tím, že i přes poctivé hledání všemu hned neporozumíme. Není přece možné Boha vtěsnat do své hlavičky. Kdo poctivě hledá, ten postupně nachází, i když občas si musí v pokoře říci: Bože nerozumím, ale věřím Ti. Kéž jednou pochopím. Já jsem si dělával v různých knihách jako kluk u věcí, které jsem nechápal, malé otazníčky. Mnohdy se mi pak stalo, že když jsem knihu po letech otevřel, říkal jsem si: jak je možné, že jsem tak jasné věci tehdy nerozuměl? Přeji i Tobě odvahu k nalézání a také odvahu k přijetí tajemství, kterým je Bůh.

© redakce (14.05.2013 10:38)
Ahoj m, nás by to taky zajímalo ;-) Opravdu to netušíme, jde zřejmě o ilustrační fotku z fotobanky. Měj se moc hezky! P.

© redakce (13.05.2013 10:55)
Ahoj Terrí, no, to je teda zajímavá otázka :-) Já myslím, že obecně rozhodně neplatí, že všechny citáty mají pravdu... vždycky je dobré si je zkusit představit pro nějakou aktuální situaci v životě, a mnohdy se odpověď nabídne sama :-) a strašně často záleží na Tvém osobním názoru a zkušenosti... Myslím, že v obou citátech, které píšeš, kousíček pravdy je. Říká se (a určitě je to pravda), že opravdová láska se neobejde bez obětí, bolesti...a tím pádem třeba i slz. Když ale pláčeš třeba proto, že ti druhý ublížil, nebo dojetím z toho, jak jsi do něho zamilovaná, asi to úplně poznávací znamení pravé lásky není :-) Stejně tak to s tím léčením - je to hezký citát, který se určitě dá uplatnit, když se třeba bavíme o manželech, kteří se vzájemně zranili a pak zase usmířili...anebo o páru, který se rozešel a znovu sešel. Stává se ale i to, že se člověk s někým rozejde, už se nikdy dohromady nedají a přesto jsou šťastní - po nějaké době. Takže léků je mnoho - hlavně čas, pak taky rodina a přátelé, různé činnosti, modlitba... Takže myslím, že bychom si v každém citátu měli zkusit najít to, co pravda je, a to, co pravda není...právě pro nás :-) Marta

© reakce z redakce (14.05.2013 18:01)
Ahoj, v červnu se můžeš těšit na soutěž o kosmetiku. Co to bude, necháme ještě chvilku jako překvapení:). M.

© P. Jan Balík (14.05.2013 08:01)
Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, aby tvořili pevné a plodné společenství - rodinu a manželství. Tedy základní povolání člověka jako muže a ženy je manželství. Avšak Ježíš také řekl: "Někteří se vzdávají manželství pro nebeské království." (Mt 19,12) a sám to také tak udělal - žil v celibátu; nakonec i Maria žila panenství. Tedy pro člověka existuje i mimořádné - speciální povolání: darovat cele svůj život Bohu - žít tedy v celibátu. Tato volba není proto, že by se pohrdalo manželstvím, ale proto, že, když Bůh zavolá, je třeba odpovědět osobní nerozdělenou volbou. Člově odpovídá na výzvu Ježíšovu: následuj mě. Proto v církvi od počátku existovali muži i ženy, kteří se vzdávali manželství, aby se plně darovali Bohu a jeho království. V církvi byla od počátku touha a snaha, aby kněží žili v celibátu. Můžeme tedy stručně říci, že každého Bůh volá k tomu, aby s ním vytvořil společenství, aby mu odpověděl na jeho lásku; některé křesťany ale vyzývá, aby z této odpovědi udělali přímo styl svého života.

© redakce (13.05.2013 09:46)
Ahoj Kristy, o klíšťatech jsme psali v prázdninovém čísle z roku 2011, pokud máš toto číslo doma, mrkni se tam. Jen stručně z článku vybírám odpovědi, které se týkají tvé otázky: Hned na úvod - všechna klíšťata nejsou infikovaná – infikovaná je jich asi jedna třetina, nejčastěji ve středních a jižních Čechách a také na Frýdecko-Místecku, takže se není třeba bát přehnaně. Z vlastní zkušenosti vím, že klíště poměrně brzy najdeš, protože místo, kam se přisaje, začne zpravidla svědit. Je málo pravděpodobné, že by se přisálo zrovna ve vlasech (je pověrou, že klíšťata seskakují ze stromů), spíše vyhledává místa tzv. "vlhké zapářky", kde je kůže jemná: v tříslech, podpaždí, loketních a podkolenních jamkách a na krku. Pokud jde o projevy nemocí: Při klíšťové encefalitidě se objeví chřipkové příznaky a po týdnu pak horečka, bolesti hlavy a zvracení. Lymská borelióza se projevuje tak, že do několika dnů nebo i týdnů vznikne v místě po přisátí zarudnutí, které se pak kruhovitě šíří do okolí a v centru bledne. Bývají při tom i mírné (chřipkové) příznaky – únava, zvýšená teplota, malátnost. V obou případech je potřeba vyhedat lékaře. Pokud jde o očkování, neochrání tě proti přisátí klíštěte, ale snižuje riziko onemocnění. Každopádně přílišný stres oslabuje imunitu, takže se snaž potlačit svůj strach a nenech si kazit hezké dny v přírodě. Schválně - kolik lidí v tvém okolí mělo už boreliózu nebo encefalitidu? P.

© redakce (13.05.2013 09:14)
Ahoj Naty, přispívat samozřejmě můžete, ale je dobré poslat nějaké ukázkové články nejdříve na mail redakce@in.cz. Pokud by se nám nějaký článek do čísla hodil, zařadíme jej, spíš ale počítej s tím, že bychom ti zadali konkrétní téma a zkusila bys napsat úpně nový příběh. Pokud se chceš na vzniku časopisu podílet, budeme rádi! ;-) P.

© redakce (13.05.2013 09:11)
Ahoj Naty, zřejmě sis to spletla - soutěž "lovestory" byla už v prosinci. Bohužel jsi tehdy nebyla vylosována, tak snad příště, nevěš hlavu! Pokud budeš příště soutěžit, stačí sledovat naše webové stránky, kde o výherkyních každý měsíc informujeme. Přejeme ti krásný den! P.

© redakce (07.05.2013 08:30)
Ahoj Lůůůco, v květnovém INkognitu nám na otázku ohledně líčení odpovídala moc pěkně vizážistka Iva Komoňová. Koukni se tam, najdeš tam odpovědi na většinu svých otázek. A pokud jde o to, jak o líčení říct mamce, je to hodně individuální. Každá mamka má na líčení trochu jiný názor i v závislosti na tom, zda se sama maluje nebo dává raději přednost přirozené kráse. Pokud začneš s jemnými stíny a bezbarvým leskem na rty, neviděla bych ani v debatě s mamkou žádný problém. Spíš se varuj toho, abys to s líčením příliš nepřeháněla a nedávala mamce příčinu k sáhodlouhým debatám. Z redakce ti přejeme hezký den! P.

© redakce (06.05.2013 09:55)
Ahoj Dello, šanci na přijetí určitě máš jako sedmá pod čarou vysokou, protože každý přijatý si může vybrat jenom jednu školu, takže se to ještě protřídí. A při obhajobách si na tebe určitě vzpomenu, protože mě za měsíc také čeká obhajova závěrečné práce na vysoké škole. ;-) Drž se! P.

© redakce (03.05.2013 16:35)
Děkujeme za zprávu, M.! Máme velkou radost! Přejeme ti krásně prožitý víkend ;-) P.

© P. Jan Balík (06.05.2013 09:36)
Milá Angie, svatokrádeží nazýváme špatný čin, který má nějakou souvislost s Bohem a věcmi, které se k němu vztahují. Jedná se o znesvěcování nebo nedůstojném zacházení se svátostmi či jinými liturgickými úkony, osobami, předměty a místy zasvěcenými Bohu. Např.:znesvěcení eucharistie, krádež v kostele, napadnutí biskupa protože je to biskup.

© redakce (06.05.2013 10:03)
Ahoj Lilian, z vydavatelství nám přišla tato odpověď: Věříme si :), to je jasné! Kdyby se to opakovalo, nebo to začalo být nějak podezřelé, pak začínáme být obezřetní, ale pokud někdo napíše, že je to tak, věříme mu. Hezký den! ;-) P.

© redakce (03.05.2013 09:06)
Katko, díky za milá slova! Měj se moc hezky! P.

© redakce (02.05.2013 13:04)
Ahoj M., nevím sice, kolik je ti let, ale myslím, že takové podobné krize ve vztazích, sexualitě, víře i sebepřijetí k dospívání prostě patří... Tím ale nechci říct, že by ses v nich měla nějak utápět. Mluvíš o One Direction v docela zajímavých souvislostech. Pokud si opravdu myslíš, že kamarádky štve, jak moc jsi do nich blázen, a pokud tě vedou k myšlenkám (nebo skutkům), kterým by ses raději vyhnula (v oblasti sexuality), myslím, že by bylo dobré nadšení pro tuto kapelu omezit. Samozřejmě snad není nutné přestat je ze dne na den úplně poslouchat, ale zkusit si od nich udělat odstup. Ani One Direction ale zřejmě nevyřeší všechny problémy :-) Co se týká vztahu s maminkou, ten často bývá problematický, opět zvlášť v době dospívání. Tady by snad mohlo pomoct (pokud se třeba hádáte) zkusit mlčet, když víš, že bys mohla říct něco nehezkého, pokud je pro tebe těžké chovat se k ní hezky, můžeš jí dát najevo, že ji máš ráda, tím, že s něčím pomůžeš, dáš jí nějaký milý dárek ke Dni matek a podobně... Zkus to ale přestát a pokud by bylo nejhůř, otevřeně si s ní promluvit o tom, co ti třeba vadí. Ale šetrně! Ke kamarádkám se zkus chovat hezky, dávej pozor na to, čím bys je mohla potěšit (bez vnucování), naslouchej jim, buď ochotná jim pomoct. To je pro přátelství důležité - zajímat se o potřeby druhého a zároveň mu dávat svobodu. Rozhodně to ale neznamená nechat se vysmívat nebo využívat. A pokud je opravdu popuzují One Direction, zkus o nich míň mluvit nebo si před holkama tolik nezpívat jejich písničky. Co se týká krize ve vztahu s Bohem, asi jsi taky v období, kdy se "láme chleba" a člověk si musí udělat jasno, jak dál bude směřovat. To musí každý. Chtěla bych ti ale říct, že vztah s Bohem opravdu stojí za to a není zase tak moc o tom, co se mi "chce" a co ne... V životě s Bohem jsou sice chvíle úplné euforie, nadšení, radosti, ale většinou je to spíš pocit všednodennosti bez nějakých větších citových výlevů. To ale neznamená, že je to špatně. Duchovní život právě proto vyžaduje řád, určitou pevnost, aby člověk nespoléhal jenom na svoje pocity, které bývají všelijaké. Zkus si tedy stanovit nějaký řád modlitby (třeba jen krátká modlitba ráno a večer) a chození do kostela a co nejlépe ho dodržovat... Když člověk v takovém "řádu" přežije nějakou krizi, přijdou zase chvíle radosti a vděčnosti, že jsme to nevzdali. Protože tak jako tak, život s Bohem je to nejkrásnější, co člověk může mít, a byla by hrozná škoda ho ztratit. Je pořád potřeba pamatovat na to, že Bůh mě má rád tak jako nikdo jiný na světě, že pro mě umřel a nabízí mi věčný život. To pak stojí za to i brzké vstávání do kostela i modlitba, která se někdy může zdát "nudná" :-) Předchozí odstaveček snad odpovídá i na poslední část tvého vzkazu - když budeš mít takový řád v životě s Bohem, udělej si ho i v životě celkově a cvič tak svou pevnou vůli, která se vždycky hodí :-) Stanov si třeba množství sladkostí na den a pokus se za žádnou cenu ho nepřesáhnout :-) I v tomto může být člověk kreativní a je to někdy celkem dobrodružství, které zpestří všední den :-) A hlavně - věř, že spoustě lidí (a Bohu) na tobě moooc záleží - že kdybys nebyla, svět by byl o tebe o hodně chudší! A k tomu, aby sis myslela, že se žádnému klukovi nebudeš líbit, snad není důvod - pokud jsi povolaná do manželství, princ je pro tebe někde určitě připraven a už se těší, až tě jednou potká :-) Měj se hezky, budu na tebe myslet!+ Marta

© redakce (02.05.2013 07:44)
Ahoj Marie, za chybný výtisk se moc omlouváme. Prosím, pošli celou svou doručovací adresu (abychom tě mohli správně identifikovat) na email objednavky@in.cz a květnové číslo ti zašleme znovu, tentokrát samozřejmě zdarma. Pokojný den! P.

© redakce (30.04.2013 16:12)
Ahoj Veru, tak jsme usilovně hledaly, ale nepodařilo se nám najít fotku sester Cimorelli v tiskové kvalitě, aby mohla být použitá jako plakát... :( Nechceme ale tebe ani ostatní příznivkyně této kapely zklamat, takže se pokusíme zpracovat nějaký větší článek... musíš ale počítat s tím, že to nějakou dobu potrvá. Tak prosíme o trpělivost. Měj se hezky a užívej zítřejšího volného dne! P.

© P. Jan Balík (30.04.2013 09:28)
Milá Adélo, děkuji za Tvoji upřímnost a za Tvůj dotaz. Je zřejmé, že ve svém svědomí vnímáš, že se děje něco nedobrého. Svědomí prostě hlásí poplach. Je to asi tak, jako když přijíždí vlak a začne blikat červená. Sice vlak na přejezdu ještě není, ale je moudré auto zastavit a počkat, až vlak přejede. Láska je krásná, ale je třeba si uvědomit, že má své stupně: zamilování, hluboké přátelství, růst lásky až k rozhodnutí společně sdílet život, manželství a děti. Zamilovat se může člověk snadno. Avšak často pak pochopí, že ten druhý není přesně to ono. Že to s ním nejde. Není to žádná katastrofa. Prostě to tak bývá. Málokdy se z prvních lásek vytvoří vztah na celý život. Do zamilovanosti žádné praktiky sexu, kromě pohlazení, letmého obejmutí, jemného políbení, jistě nepatří. Proč? Naše tělo vyjadřuje lásku a mělo by vyjadřovat takovou intenzitu lásky (ne intenzitu citu, ale intenzitu vztahu) jakou chlapec a děvče prožívají. Během zamilovanosti (sice silný cit, ale láska teprve začínající) jistě není vztah tak pevný a silný, aby si člověk mohl dovolit tělem vyjadřovat více. Prstění, o kterém píšeš, je praktika, která patří až do manželství a i tam spíše jen občas jako předehra či spíše dohra manželského aktu. Jedná se sice o propagovanou metodu, ale je to ve své podstatě vzájemné vzrušování bez soulože - vzájemná masturbace. Pro tak mladé děvče jako jsi ty, může být prstění i zdravotně rizikové - zanesení různé infekce do pochvy, poškození sliznice v pochvě atd. Tato praktika nepatří vůbec do vašeho vztahu. Prosím Tě, řekni svému chlapci dost a už nikdy se k tomu nenech přemluvit. Do zpovědi bys to zahrnout měla. Ale neboj se! Píšeš, že jsi se změnila, ale Pán Ježíš Tě má rád a vše, co nebylo OK, Ti rád odpustí. Neboj se tedy odporovat pokušení, často choď ke zpovědi a k přijímání eucharistie a uvidíš, že budeš mít od Pána dostatek síly. A moc Ti doporučuji také modlitbu k Panně Marii, aby Ti vyprosila dar čistoty. Třeba každé ráno a večer jeden Zdrávas. Tvůj chlapec se potřebuje naučit trpělivosti a skutečné lásce. Neboj se mu opravdu říci jasné NE. Pokud Tě nechá, nic hrozného se nestalo. Víš, kluci jsou velice často hodně sexuálně nedočkaví. A děvče, které má kluka opravdu rádo se bude snažit pomáhat klukovi naučit se čekat, naučit se zdrženlivosti, prostě nespěchat a dokázat se v sexuální oblasti ovládat. Proč? Protože život v manželství a rodině často přináší chvíle, kdy i manželé žijí ve zdrženlivosti (např. nemoc ženy, období vyčerpanosti). A když se muž nenaučí být zdrženlivý, co pak bude dělat? Bude sex vyžadovat od ženy, bude ji k němu nutit nebo si zaskočí za jinou ženou? Buď v této věci odvážná a rozhodná. Dej svému klukovi jasné mantinely: pohladit, letmo políbit a dost. Chce-li víc z Tvého těla, vysvětli mu, že je to od něj sobecké. Proč chce od Tebe více? Vyjadřuje tím svoji lásku k Tobě, když Ty to nechceš? Ne. Vyjadřuje tím jen to, že se ještě neumí ovládat a vyžaduje sexuální praktiky jen kvůli sobě. Je tedy sobec. Odejde-li, žádná škoda. Se sobcem je těžký život. Měj svou důstojnost a nenech se přemlouvat k tomu, co vám oběma nakonec uškodí. Vím, že Ti píši náročné věci, ale neboj se, učit se lásce není vždy jednoduché. Ale stojí to za to. Doporučuji Ti účast na kurzu partnerství, který v DCŽM bývá vždy od podzimu. Tam se můžeš dozvědět více. A mohu Ti také poslat knížku: Máš na víc, kterou jsem před časem napsal pro mladé a kde jsou mnohé inspirace. Žehná a odvahu přeje P. Jenda

© redakce (29.04.2013 10:16)
Ahoj Baruš, tvůj nápad si poznačíme, ale nevím, zda ho zařadíme, protože časopis musíme připravovat s velkým předstihem a v současnosti už chystáme zářijové číslo. Květnové číslo se už balí a míří z pošty k vám, takže tam už nestihneme nic připsat... ale kdybys měla zajímavý tip na září, sem s ním ;-) P.