© redakce (19.06.2013 07:21)
Ahoj Dolly, je moc dobře, že vnímáš to, že vztah mezi vámi není úplně v pořádku a ještě lepší je, že bys to chtěla změnit. Moc ti fandíme. Nemáme však tolik informací o tobě a tvé rodině, abychom ti dokázali dát stoprocentní odpověď (například zda jsi předtím vyrůstala jako jedináček nebo máš ještě nějaké starší sourozence, v čem konkrétně si s novým bráchou nerozumíte apod.). Našly jsme ale jeden článek, který by ti mohl trochu pomoct. Je to rozhovor s holkou, jejíž rodiče si vzali do pěstouneské péče více dětí a ona popisuje, jak se s tím vyrovnávala. Třeba tě některá z odpovědí inspiruje. Tady je odkaz: http://www.in.cz/clanky/rodina/dada-z-velke-rodiny-agr.h
tm
Myslíme na tebe i na tvoji rodinu! P.

© redakce (17.06.2013 07:36)
Ahoj Věrko, pokud bude každá z vás poctivě soutěžit sama za sebe ze své emailové adresy, samozřejmě soutěžit můžete. Přejeme hodně trpělivosti a štěstí! ;-) P.

© redakce (13.06.2013 07:09)
Ahoj Kristyy, tvůj vzkaz jsem vyřídila všem členům týmu, na tvoji maminku (i na celou vaši rodinu, aby to všechno zvládla) budeme pamatovat! P.

© redakce (12.06.2013 07:40)
Ahoj Anonymko, myslíme si, že ze začátku menstruace je nepravidelnost normální, nástup měsíčků závisí na tvé momentální hmotnosti a tvém celkovém vývinu. Nejsme však na tuto problematiku odborníci, proto doporučujeme zajít si na gynekologickou prohlídku, aby ses ubezpečila, že je všechno v pořádku. Chodí tam i mladší dívky a není žádná hanba jít se nechat vyšetřit, pokud máš nějaké pochybnosti. Myslíme na tebe, měj krásný den! P.

© redakce (11.06.2013 08:13)
Ahoj Kiko, tento dotaz se na webu opakuje poměrně často. Jde vidět, že nad vírou přemýšlíš, což je dobře. Proč je bolest na zemi a proč trpí/trpěli nevinní? Na to je jediná odpověď víry: nejnevinnější byl sám Ježíš a ten smrt na kříži, bolest a utrpení přijal dobrovolně z lásky, aby dal všemu lidskému utrpení smysl. S Ježíšem se může každý trpící sjednotit - prostě si říci: moje bolest je i Tvoje, Ježíši. Bůh otec miloval nejvíce Ježíše, a přesto byla jeho vůle, aby Ježíš jako člověk byl umučený a umřel. Je to tajemství velikosti Boží lásky. Utrpení nemusí být jenom špatné, může člověka i někam posunout, přimět ho k zastavení se,... V Ježíšově smrti nacházíme ještě jeden rozměr a objev: Smrtí lidský život nekončí, ale začíná se nová etapa - věčnost. Ježíšovo zmrtvýchvstání je pro nás lidi nadějí, že i my budeme po své smrti žít v přátelství s Bohem. Utrpení je pro lidi temné a tajemné, ale ve víře v Ježíše nalézáme odpověď. Proto i mnoho svatých volilo raději smrt a život věčný s Bohem, než si zachránit život, ale za cenu zrady Boha. Měj hezké dny! P.

© redakce (11.06.2013 07:33)
Lesslie, děkujeme za doplnění a povzbuzující slova, která snad pomůžou! Měj se moc hezky! ;-) P.

© redakce (11.06.2013 14:41)
Ahoj Terezko, děkujeme za Tvoji důvěru, s kterou se na nás obracíš. Myslíme, že v tvém případě nejde ani tak tak o věkový rozdíl (známe páry, které jsou od sebe věkem vzdálené mnohem víc a není to překážkou). Spíš jde o to, zda chceš začít budovat pevný vztah už od čtrnácti let. Zkus trochu počítat. V dnešní době je běžné, že se nám mládí "natahuje". Mladí lidé po skončení základní a střední školy pokračují ve studiu na vysoké škole (3 - 6 let). Tobě je 14, máš před sebou ještě celou střední školu (tj. asi 4 roky) + případně další roky strávené na vysoké. Kluk, který se ti líbí, možná také půjde na vysokou školu. To znamená, že se dostane do nového prostředí, pozná nové lidi a trochu se změní (je otázkou, zda byste dokázali překonat to, že řešíte oba trochu jiné starosti a žijete v rozdílných "světech". Protože vysoká škola člověka určitým způsobem změní, ať už chce nebo ne ;-). Pokud byste spolu začali chodit a chtěli (jako věřící lidé) počkat s intimním stykem až do svatby, je proti lidské přirozenosti vydržet ve všem, co vidíme jako ideál. Kluci se sexualitou bojují mnohem více než dívky. I nad tím přemýšlej, zda by vztah trvající např. 7 let nebyl pro vás oba spíš trápením než radostí. Nemusí to samozřejmě být pravidlem, ale hrozí, že byste se časem dostali do jakéhosi stereotypu. A rozchod po tolika společně strávených letech je určitě mnohem bolestivější než u vztahu, který trval kratší dobu. Ještě jedna věc: v tomto věku se teprve dotváří tvoje osobnost, hledáš sama sebe a občas sama sebe nechápeš (takže těžko můžeš chtít po klukovi, aby tě poznával a chápal on, když ty sama sobě ještě nerozumíš). To, co jsme napsaly, může vyznět hodně negativně. Nechceme tě ale od toho vztahu úplně odrazovat a rozhodně nechceme, aby ses začala kluků (nebo tohoto jednoho) úplně stranit! Spíše jsme se snažily naznačit úskalí, která by vás mohla potkat. Je lépe být vždycky připravený na horší variantu a být potom příjemně překvapený, než obráceně ;-). Doba známosti je o vzájemném poznávání. To, že s někým začneš chodit, přece ještě neznamená, že to nakonec bude otec tvých dětí a že si ho musíš vzít. K tomu je chození, abyste se navzájem poznali a zjistili, jestli dokážete překážky překonat nebo jste natolik rozdílní, že to prostě nepůjde. V tomto případě rozchod není žádnou katastrofou, i když to tak často vypadá. Ať už se rozhodneš jakkoli, nezapomínej(te) na modlitbu ;-) Myslíme na tebe, klidně se zase ozvi! P.

© redakce (11.06.2013 11:41)
Ahoj Katko, je dobře, že takto přemýšlíš a ptáš se. V dnešním světě je někdy těžké se orientovat. My se ztotožňujeme s pohledem, jaký má na homosexuály církev. Jaký pohled to je? Církev bezvýhradně přijímá lidi s homosexuální orientací a odmítá jakoukoli jejich diskriminaci. Tady se totiž rozlišují dvě věci: to, že je někdo homosexuál, v žádném případě neznamená, že to je člověk druhé kategorie! Nechme teď stranou úvahy o tom, jestli to je věc vrozená, jestli to je vlivem okolí, výchovy,… Tento člověk má plnohodnotnou důstojnost jako každý jiný. Co je to ta diskriminace? Je diskriminace to, když říkáme, že takový život, kdy se dva homosexuálové rozhodnou spolu být, je proti Božímu řádu? Ne. Diskriminací není, že církev hájí názor, že dítě má být vychováváno v přirozeném modelu „otec-matka“. Diskriminací jsou různé fóry, narážky, které slyšíme na homosexuály. To je špatně. Jsou to lidé s plnou důstojností. P.

© redakce (10.06.2013 07:58)
Milá zoufalá, neuvedla jsi svůj věk, ale věř, že pokud je ti mezi dvanácti a šestnácti lety, není třeba se těmito stavy vůbec znepokojovat. To, co prožíváš, je ve tvém věku úplně normální. Zničehonic přijde změna nálady, přepadnou tě pocity vlastní bezvýznamnosti a neschopnosti. Když se člověk začíná měnit, pracuje hodně psychika a tohle všechno k dospívání patří. Není to nic špatného, negativního, když najednou nevíš, proč se ti chce brečet, smát, jsi naštvaná. S postupujícím věkem tyto nálady odezní a ustálí se. Snaž se jim nepoddávat, pořád si připomínej, že jsi skvělá holka, i když ti to v té chvíli asi přijde jako hloupost ;-) Zkus se něčím zabavit, i když se ti nechce. Ideální je jít třeba někomu pomoct (vždycky je dost možností, stačí se pořádně rozhlédnout), díky tomu na chvíli zapomeneš na sebe a na své nálady. Myslíme na tebe, samy jsme si takovým obdobím prošly, takže víme, o čem mluvíš. Přejeme krásné dny! P.

© redakce (06.06.2013 19:51)
Leni, myslíme na ni i na tebe. Bude teď určitě potřebovat oporu, tak se snaž být tady pro ni. P. +

© redakce (10.06.2013 07:01)
Ahoj Terezo, nějaké kontakty se nám už podařilo nashromáždit, ale protože na našich webových stránkách soukromé mailové adresy nezveřejňujeme (kvůli příp. možnosti zneužití), pošli nám prosím sem do vzkazů svoji e-mailovou adresu a my ti kontakty zašleme e-mailem. Děkujeme. Hezký den z redakce! ;-) P.

© redakce (10.06.2013 07:36)
Ahoj Katko, víra je krásný vztah s Bohem, který musíme pořád prohlubovat a pracovat na něm (modlitbou, četbou Písma a duchovní literatury, prožívánímbohoslužeb, účastí na různých setkáních atd.). Je dobře, že na svého kamaráda myslíš v modlitbě, budeme na něho pamatovat i my! Krásné dny ;-) P.

© redakce (07.06.2013 13:38)
Ahoj Elizabeth, já myslím, že pokud opravdu už delší dobu vnímáš, že se svým klukem nejsi tak úplně ráda, bylo by lepší nevodit ho za nos, netrápit sebe i jeho a rozejít se s ním. Ovšem jen pokud to máš dobře rozmyšlené... Chození sice často bývá krásné, ale ne vždycky se "vydaří" a rozchod z dobrých důvodů není nic špatného. Rozhodně je to lepší a "upřímnější" než být ve vztahu, o kterém vnímáš, že není ono... A čím dřív, tím míň bude rozchod bolet. Otázkou je, co přesně a jak Tvému klukovi říct. To už asi musíš odhadnout sama, Ty sama ho znáš. Asi by nebylo dobré ho odbýt bez udání důvodu ani jakkoliv lhát nebo se vykrucovat. Pokus se mu objasnit, jak se věci mají, aniž bys zabíhala do detailů, které nejsou nutné a nechceš, aby je věděl. Snad Tě pochopí. Pokud jde o to, že se cítíš divně, že vztahy prožíváš jinak než kamarádky atd., nic si z toho nedělej. Každý jsme originál a to, co se líbí jednomu, nemusí vyhovovat druhému. Někdo po chození touží, i když je mu teprve 14, někdo si rád počká do 25 let...někdo se i v 15 rád tulí k rodičům a kamarádkám, a tím spíš pak ke svému klukovi, někdo si raději s tím, s kým chodí, povídá a chodí na procházky bez nějakých vřelých fyzických projevů. Všechno má svůj čas a u každého člověka i vztahu ten čas nastává někdy jindy. Já být Tebou bych se nebála nesnažit se teď nějakou dobu žádný vztah začínat, věnovala bych se jiným věcem, poznávala líp sebe a připravovala se na to, až budu připravená na opravdový vztah. Rozhodně to nebude promarněný čas a navíc Ti dá prostor, aby se Tvoje zranění z předchozích chození uzdravily a utřídila sis, co vlastně chceš. Ať se Ti to povede :-) + Marta

© P. Jan Balík (06.06.2013 07:04)
Milá Mariano, přípravy na svatbu jsou různého druhu. Záleží na tom, odkud jsi a co se v tvém okolí nabízí. Většinou se sejdete párkrát s knězem a pak s nějakým manželským párem. Pokud je někdo ze snoubenců nepokřtěný, příprava na to bere ohled. Nepokřtěnému je totiž třeba vysvětlit, co je manželství (např. nerozlučnost) a také jaké závazky na sebe bere katolický partner (např. křest dětí, výchova dětí v katolické víře apod.). Katolický partner si tyto své závazky musí také uvědomit. No a na závěr se pak žádá biskup o dovolení sňatku s nepokřtěným. O přípravách na manželství se můžeš informovat na webu diecéze - centra pro rodinu. Super přípravy nabízí salesiánský model: http://snoubenci.ascczech.cz/ Také je dobré absolvovat kurz symptotermální metody přirozeného plánování rodičovství: lpp.cz nebo www.cenap.cz

© P. Jan Balík (04.06.2013 07:29)
Milá Beruško, děkuji za dobré otázky, na které rád odpovídám. K čemu je sex? K obdarování se navzájem a k plození dětí. Ze vztahu, kdy není uzavřeno manželství, protože nejsou peníze a ještě se studuje, bude pochopitelně ze sexu vyloučeno dítě. Sexualita tady neslouží svému plnému účelu. Lidské tělo v tomto případě určitým způsobem lže - nevyjadřuje plnost sebedarování se druhé osobě. Jako by říkalo: dávám se ti a přijímám tě, ale až na možnost početí. Mimo jiné, dokud není svatba, vždy se vztah velice vrtkavý, o tom hovoří psychologové a sociologové. Lidé, kteří spolu před svatbou bydlí, když se pak vezmou, snadno se rozchází. Výzkumy hovoří že až o 50% více, než ostatní. Proč je bydlet a žít s druhým (třeba i ne intimně) rizikové? Líbil se mi jeden pohled, který jsem kdysi četl z Austrálie. Je rozdíl "být s" a "žít pro". U ženy jsou tyto dva rozměry velice blízko sebe. Žena, která žije s mužem beze svatby, snadno k němu přilne, stará se o něj, prostě žije pro něj. Kdežto u muže jsou obě skutečnosti vzdáleny. Pro muže přejít od "být s" k rouhodnutí "žít pro" vyžaduje delší cestu a hlavně: vedomě si svou manželku zvolit, získat si ji, jakoby si ji vybojovat. Dokud se pro svou ženu muž nerozhodne, je v pokušení od ní při problémech odejít. Vidíš, že důvody nejsou ani tak náboženské jako spíše lidské. Katolická církev totiž v těchto otázkách nedělá nic jiného, než že tlumočí to, co má člověk v sobě nějak vnitřně zakódováno, jakýsi etický genetický kód. Říká se tomu ve filosofii a teologii "přirozený zákon". Katolicky pokřtěný má od Krista možnost získat sílu pro život v manželství = svátost. Proto je vázán uzavřít manželství před Bohem. Má-li důvody, aby neměl svatbu v kostele, ale chce uzavřít manželství svátosné před Bohem, pak musí požádat biskupa o výjimku. Pokud katolík uzavře manželství bez svátosti, tedy bez Boží pomoci, je toto manželství neplatné a proto nemůže takový člověk, dokud manželství neuzavře platnou formou, chodit ke svátostem (smmíření a eucharistie). Není tedy z církve vyloučen, ale žije jaksi mimo zdroj Boží síly. V církvi místo má, ale svým jednáním je ochuzen o mnoho Božích darů. Milá, vůbec nejde o to někoho za sex před svatbou odsuzovat. Ale jde o pravdu o člověku, podle které se buď žije, a je to prospěšné, nebo se podle ní nežije a člověk si (snad i nevědomně) zadělává na budoucí průšvihy. Neříkám, že lidé, kteří dodrželi předmanželskou zdrženlivost, mají vše v suchu, ale v životě budou snadněji překonávat obtíže vztahu. Co ale dělat, když se tak dlouho znáte a stále nemůžete uzavřít manželství? Myslím si, že v takovém případě je třeba soustředit se na prohloubení vztahu, pracovat na tom, aby se váš vztah zkvalitňoval. Tak se buď prohloubí nebo nakonec zjistíte, že to spolu nepůjde. To se vám může podařit, dle mého, když se soustředíte společně na tři směry rozvoje: 1) Společná modlitba. 2) Intelektuální růst. 3) Podpoření vztahu - objevení široké škály rozměru vztahu. ad 1) - zařaďte na svých schůzkách společnou modlitbu a to klidně i delší a solidní (breviář, rozjímání nebo Lectio divina se sdílením, růženec, společnému čtení Písma). A hlavně se modlete vlastními slovy a povídejte si o vztahu s Bohem. ad 2) Každý vztah roste, když se o něm bavíte. Lze tedy číst společně knížky, které vás mohou v lecčems nakopnout: - Teologie těla pro začátečníky, Paulínky, West - Hranice v chození (nak. Návrat domů) - je psána dost přísně, autoři jsou evangelíci, ale je tam dost inspirací - Ani ň (Nak. Samuel) od Harrise - poznámka jako kniha výše - My dva spolu - vše jako kniha nad - Croissant, J. (2005): Žena neboli kněžství srdce. Praha: Paulínky. - také super, ale těžší od Jana Pavla II.: Mulieris dignitatem - o ženě a jeí důstojnosti atd. Leccos podnětného najdete i na: http://teologietela.paulinky.cz/ ad 3) Doporučuji vám na podzim letošního roku se přihlásit na školu partnertství, která probíhá v centrech života mládeže. Je to pár víkendů, na kterých zkušení manželé pomáhají klást si otázky o vztahu z různých pohledů. Stejně tak se pak jako další krok můžete přihlásit do dalšího kurzu - symptotermální metody. Jinak ho pořádají tyto organizace: www.lpp.cz nebo www.cenap.cz Až byste se pak rozhodli pro svatbu, více jak rok před lze absolvovat nějaký další kurz, který už připravuje přímo na manželství. Nejvýtečnější kurzy, co znám, jsou: http://snoubenci.ascczech.cz/?a=8&b=76 Pokud se můžete spolu na něčem také aktivně podílet, na nějaké činnosti pro druhé (děti, seniory, např. návštěvy nějakého domova důchodců a jen si se starými povídat atd.) jistě to bude též přínosné. Když budete takto aktivně a cíleně vztah rozvíjet, jistě vám ulehčí dobu známosti a umožní vám ji prožít jako obohacující čas, ve kterém oba dva rozvinete své osobnosti. Avšak je třeba si asi vážně položit otázku, zda mnoho dalších let je možné známost takto udržet. Možná ano, možná se ale nakonec rozhodnete uzavřít manželství uprostřed studia a pak se pokusíte na základě znalosti PPR počkat s početím miminka do ukončení školy. Ano, stojíte u otázky, která není snadná. Začít spolu žít v jednom bytě či začít spolu intimní život by bylo ale chybou, která se vám může, jak jsem psal výše, vymstít. A co se týká zdrženlivosti? Jistěže není snadné ji vybojovat. Motivací vám může být fakt, že i v manželství mohou nastat delší období, kdy je zdrženlivost nejen potřeba, ale dokonce je nutná (např. nemoc). V době známosti pomáhá, když si stanovíte hranice, kam už ne a budete si v dodržování navzájem pomáhat. Zároveň je nezbytné uchránit se takových okolností, kdy může snadno dojít k přemíře intimností - být sami přes noc jen spolu. Zde si musí umět člověk někdy prostě poručit. Ale stojí to za to. Vždyť skutečné spokojené manželství stojí na tom, že v něm žijí kvalitní lidé, kteří nejsou hříčkou svých pudů, ale jsou harmonickými bytostmi, které mají sami sebe ve své moci. Poslední tvoje otázka se týká vyloučení z církve. Musíme rozlišovat: těžký hřích a vyloučení z církve. Kdo udělá těžský hřích, ten není z církve vyloučen. Je jen v politováníhodné situaci. Potřebuje Boží milosrdenství. Vyloučení z církve je trest, který ukládá církve za zvlášť veliké těžké hříchy, aby dotyčnému ukázala, jak vážný je čin, který udělal. Jedná se např. o ženu která byla na potratu a o lékaře, který ho vykonal; o zneuctění eucharistie; svěcení na biskupa bez povolení papeže; o odpadnutí od víry...

© redakce (03.06.2013 08:08)
Ahoj Makčo, nejspíš máš na mysli dotaz z poradny ze zářijového čísla z roku 2012 s titulkem "Vyměněná kamarádka". Na webu ho nenajdeš, ale pokud bys měla zájem o toto konkrétní číslo časopisu, napiš mail na objednavky@in.cz a pošleme ti ho za 38 Kč. Hezký den a děkujeme za poděkování! ;-) P.