© redakce (17.10.2013 10:13)
Milá Viktorie, jsme rádi, že ses nám ozvala a nezůstáváš se svým problémem sama. Pokusím se ti aspoň částečně poradit. To, co prožíváš, jsou obavy a úzkost; tj. emoce, které rády člověku "přerůstají přes hlavu" a chtějí ho pohltit. Jde o to se jim účinně bránit. Jak píšeš, problémem není jenom maturita, ale příčinou úzkosti mohou být i tvé špatné vztahy v rodině a s vrstevníky. Možná se bojíš, že když maturitu neuděláš, zhorší se ještě více i tyto vztahy. Jak z tohoto bludného kruhu ven? Začneme učením. Co můžeš dělat, abys ve škole stíhala? (shrnu to jenom velmi stručně, protože podrobný článek na toto téma vyjde v listopadovém čísle IN!u). Takže několik tipů pro tebe: 1) Dopřej si dostatek spánku (alespoň 8 hodin denně). 2) Dostatečně odpočívej. 3) Měj dostatek tělesného pohybu. Ideálně 3x týdně. 4) Žij v přítomnosti. Pravděpodobně 98 % věcí, které nás děsí nebo si z nich děláme starosti, nikdy nenastane. Uč se žít přítomným okamžikem. Je to umění, ale jde to ;-). S tím souvisí další bod: 5) Neodkládej věci. To tvoji úzkost jenom zvyšuje. Prostě se pusť do práce hned teď. Rozděl si učení do menších celků, nechtěj se naučit všechno najednou. I když jsi célevědomá, pamatuj, že přílišná snaha zvládnout hned všechno nikam nevede. 6) Zopakuj si krátce to, co ses učila předchozí den - tak uložíš poznatky do dlouhodobé paměti. 7) Maturita není jediným smyslem života. Pokud budeš pokračovat ve studiu na vysoké škole, poznáš, že každá větší zkouška je vlastně taková další maturita. Maturitní zkouška nás má hlavně naučit pracovat samostatně a nehroutit se předem kvůli obavám z neúspěchu. Má tím připravit člověka na život, kde také přijdou situace, v nichž bude muset obstát a na rozdíl od maturity u nich nebudou opravné pokusy). Bohužel je maturita často chápána špatně, jako něco, čím se studenti straší. Není divu, že potom panují takové (často úplně zbytečné) obavy. Pořád si opakuj, že maturita není strašák, ale výzva. A rozhodni se už dnes pracovat na tom, abys zkoušku složila úspěšně. Máš ještě hodně času, není proč se zbytečně stresovat (stres navíc brání tomu, aby nám vědomosti "lezly" do hlavy). Takže hlavně klid. Ptáš se, jak ho dosáhnout, když se cítíš sama, neklidná a nikdo ti nerozumí? Mám jednu radu. Když se přestaneš zabývat vlastními problémy a začneš pomáhat druhým nebo se více zajímat o druhé, tvoje úzkost a osamělost se zmenší. Vyzkoušej a uvidíš. A pokud jsi věřící, doporučuji jako modlitbu rozjímání nad krátkými úryvky z Bible - např. 1. list Petrův, 5,7 nebo Mt 6; 25-34. Nezapomínej, že Bohu na tobě záleží a můžeš mu svěřit jakoukoli svou starost - tak, jako jsi to napsala nám. Myslíme na Tebe v modlitbě. Kdybys cokoli potřebovala, jsme tu pro Tebe. P.

© redakce (17.10.2013 07:47)
Ahoj Enyo, děkujeme za krásná slova a přejeme Ti, ať dnes prožiješ krásný den ;-) P.

© Petra Čížová (17.10.2013 08:48)
Milá M., hned na úvod bych ti chtěla poděkovat za důvěru, se kterou ses nám svěřila. Určitě to pro tebe nebylo lehké. Z tvé otázky jde cítit, že to, co prožíváš tě opravdu trápí. Proto bych tě chtěla ujistit, že podobně jako ty se v době dospívání cítíme my holky skoro všechny. Kluci nám dokážou pěkně poplést hlavu! ;-) Dospívání je obdobím, kdy se lehce zakoukáme do někoho jenom proto, že se nám líbí to, jak vypadá, jak se dívá, jaký má úsměv, jak si nás všímá (a už malinko opomíjíme další stránky jeho já - povahu, zájmy, vztahy v rodině, hodnoty, které vyznává,... A co nevidíme vůbec, jsou jeho negativní stránky - ty se objevují až postupně při vzájemném poznávání se při chození. Ale má je každý, i ten, kdo nám zpočátku připadá jako dokonalý.) Člověk se všemu učí postupně. Proto je přirozené, že neví, jak někoho oslovit, jak dát najevo své city a že o tom, kdo vzbudil jeho zájem a probudil zamilovanost zatím jenom sní (i když by samozřejmě chtěl něco víc). Říká se tomu doba "platonických lásek" a k životu patří stejně jako slunce ke dni a měsíc k noci. Kdy jindy by se měl člověk zamilovávat "až po uši", když ne v období dospívání? Co tím chci říct? Když je člověk zamilovaný, má sklon všechno vidět trochu zkresleně. Kluk, který se nám líbí, se může naším směrem podívat jenom náhodně a my si to hned vyložíme tak, že nás pozoruje. Proč? Jsme prostě "citlivější" na jeho pohledy a vnímáme je silněji než pohledy ostatních lidí. Samozřejmě, že se na tebe může opravdu dívat, protože kluci rádi pozorují holky (často jenom z pouhé zvědavosti nebo proto, že se jim líbí, jak vypadají - ale to ještě neznamená, že by s každou, která se jim líbí, chtěli i chodit - líbit se jim může i 20 holek současně a je jedno, jestli je to holka reálná nebo holka z obálky časopisu nebo filmová herečka. Kluci (muži) jsou prostě v tomhle jinak nastavení než my ženy. Vnímají víc pohledem a nás to může snadno zmást). I proto bych tomu na tvém místě nechala volný průběh. Pokud se mu opravdu líbíš a má o tebe zájem, dřív nebo později tě osloví sám. V dnešní době je celá řada možností, jak někoho oslovit (nemusí to být jenom osobní setkání, takže i kdyby se styděl, není to výmluva ;-)). Pokud tě pozoruje jenom ze zvědavosti, také to časem pochopíš a zase se objeví někdo jiný, pro koho třeba už nebudeš jenom pozorovacím objektem. Co můžeš dělat ty? Můžeš se o něj zajímat a čekat na vhodnou příležitost, kdy by ses ho mohla na něco zeptat nebo ho aspoň pozdravit, abys aspoň trochu poznala, na čem jsi. Snaž se ale nevytvářet takové situace uměle, zavánělo by to vnucováním. Chce to prostě trpělivost. I květina musí rozkvétat postupně. Nejde přeskočit jednu fázi (chtít z poupátka hned udělat rozvitý květ). Tak i ty musíš "rozkvétat"postupně - tzn. nepřeskakovat z období platonických lásek hned na vážný vztah. Začít postupným "oťukáváním" a poznáváním toho druhého. Čekat. Nechtít všechno hned, protože všechno má svůj čas a věř mi, že ti nic neuteče. ;-) Zatím vnímáš hlavně jeho vzhled, tak se zkus zaměřit víc na jeho povahu. Nedívej se jenom, jestli se dívá na tebe, ale všímej si, jak se chová k druhým, jak s nimi mluví, zda je ochotný někomu pomoct nebo jede sám za sebe,... Pozoruj. Možná, že když se budeš víc o toho kluka zajímat, poznáš, že sice skvěle vypadá, ale nerozumíte si ani v základních věcech. A nebo naopak. Přejeme Ti k objevování hodně odvahy a pokoje v srdci! P.

© redakce (14.10.2013 07:30)
Děkujeme, Katko, za pochvalu! Měj krásný den. P.

© P. Jan Balík (11.10.2013 16:38)
Podívej, jsme na tom jako první křesťané. Ti žili v době, kdy Římská říše byla v morálním rozkladu. Bylo jim moc málo a neustále byli pronásledování a zabíjeni. Podobně dnešní doba není snadná, ale z hlediska víry je dobrodružná. První křesťané se totiž nebáli o Ježíšovi hovořit a stále jich přibývalo. Nedbali nic na posměch ani na to, že mohli být popraveni. I dnes máme úkol víru šířit. Proč to říkám? Protože víra nás křesťanů v Evropě a bohatém světě bývá občas ospalá a nudná. Nedokážeme se z ní radovat a prožívat ji jako veliké osvobození od všech možných zotročení lidí (egoismem, penězi, mocí, televizí, drogami, hříchem...). Jak to udělat, aby tvá víra rostla a stala se radostnou? Víra je jako světlo slunce. Když se do něj podíváme přímo, občas z něj bolí oči a jsme oslepeni. Ano, k víře patří i období, kdy máme takové pocity, o kterých píšeš. Co dělat? Nepodlehnout panice a poctivě pokračovat v cestě a v dobrých rozhodnutích. A jaká dobrá rozhodnutí udělat pro růst víry? 1) Každý den si najít chvíli na "rande" s Ježíšem. 2) Každou neděli přistupovat k eucharistii a vždy prosit: Pane, dej mi více víry. 3) Každý den si přečíst kousek Písma. 4) Snažit se číst kvalitní knížky o víře. 5) Nezůstávat sama, ale vyhledat nějaké společenství mladých věřících. Máte ve farnosti? Pokud ne, hledej je ve svém okolí. Může ti pomoci i vaše diecézní centrum pro mládež. A jezdi často na nějaké DCŽM - například do Příchovic u Harachova, do Rajnochovic, do Osové Bitýšky nebo na Vesmír v Orlických horách. Můžeš tam přijet kdykoliv a vždy tam najdeš partu lidí, se kterými můžeš o víře hovořit a povzbudit se. 6) Chodit jednou za měsíc ke zpovědi a najít si kněze, se kterým si můžeš o sobě a svých pocitech popovídat. Na DCŽM takové kněze jistě najdeš. 7) A hledej příležitosti jak o své víře hovořit s druhými, kteří nevěří. Buď mezi nimi apoštolem. 8) Vyhledávej možnosti, jak někomu (např. starému) pomoci z lásky. Láska totiž je světlem, které rozzáří náš život. Že je toho hodně? Nic se neboj, jsou to jen takové základní pokyny, aby člověk podporoval svoji víru. Je to něco takového jako třeba návod k používání mobilu. Když to děláme, začne to vše nějak tak fungovat a je možné využívat mnoho dalších funkcí. Žehná P. Jenda Balík

© redakce (14.10.2013 09:15)
Milá A., musím přiznat, že jsem si tvoji otázku nechala několik dní uležet, protože jsem nechtěla napsat unáhlenou odpověď. O víkendu jsem měla možnost zúčastnit se moc hezké svatby jedněch známých - oba dva věřící lidé, kostel plný mladých párů... a tak jsem přemýšlela, čím to, že tito lidé jsou pořád spolu, čím to, že se nerozešli, že vypadají tak šťastně. Mluvila jsem o tom s nimi a celá řada z těchto mladých lidí (i mladých manželů) mi potvrdila, že zvláště po několika letech chození přišly krize, kdy pochybovali o tom, zda spolu opravdu mají být. Je to přirozené a k chození to patří. Otázka je, jak se s těmito krizemi vyrovnáme. Může se stát to, co se se stalo tobě, že v tu dobu objeví někdo, kdo nám porozumí, rozhovor s ním není stereotyp, je to něco nového, něco, co nám třeba i v našem vztahu, který žijeme, chybí. Znám to sama z vlastní zkušenosti a denně si musím znovu a znovu připomínat, že láska je především ROZHODNUTÍ. Jinak už bych svůj současný vztah několikrát ukončila ;-) (a zpětně vždycky vidím, o co všechno bych se ochudila a že bych potom nejspíš hodně litovala). Někdy si pleteme lásku se zamilovaností (zamilovat se je snadné, ale není nemožné toho člověka dostat z hlavy, časem totož "pobláznění" odezní a začínáme vidět druhého v pravém světle, ale o tom snad nemusím víc psát, podle toho, co píšeš, jsi to sama zažila). Pokud žijeme s někým více let a navzájem se poznáváme, začíná se v nás vynořovat "obluda" - to znamená, že v kontaktu s druhým člověkem si začínáme silněji uvědomovat své negativní stránky, často se nám nechce pro něho něco dělat, máme pocit, že se ze vztahu vytratilo "jiskřění", radostné očekávání,... a když potom přijde někdo druhý, myslíme si, že s ním to bude jiné, nové,... Nebude. Láska je totiž především ROZHODNUTÍ pro toho druhého. Představ si, že se ti podobná situace přihodí v manželství. Co uděláš? Odejdeš? Požádáš o rozvod? Nebo si připomeneš slib, který jsi dala, a zůstaneš věrná svému manželovi v dobrém i zlém? Polož si ještě několik otázek: Stojí ti za to vzdát se všeho, co jsi tři roky se svým klukem budovala, kvůli člověku, který je jiné národnosti, má jiné kulturní zvyklosti a život s ním by možná ani nebyl reálný? (To, že si píšete, je hezké, ale byla by vůbec možnost vztah na dálku nějak rozvíjet, aniž bys musela odjet do zahraničí?). Rozumět si můžeme s řadou lidí, ale mohou to být naši dobří přátelé, kterým můžeme čas od času napsat, a nemusíme s nimi zrovna začít chodit. Možná to stojí za zvážení. Teď jsi zamilovaná a vidíš všechno růžově, ale co by se stalo po třech letech, kdy bys už poznala i jeho špatné stránky (všichni je máme :)), a objevil by se někdo jiný, nový? Znovu bys odešla? ... Pokud bych měla nějak poradit, říkám: dej si čas. Nedějel ukvapená rozhodnutí. Zvláště ne v době, kdy jsi zamilovaná. Nevyplácí se to. Zkus ozvláštnit vztah, který žiješ - vymysli pro svého kluka nějaké překvapení, společný výlet apod. Zamysli se nad tím, co na něm nejvíce oceňuješ a každý den ho za něco (i drobnost) pochval. Uvidíš, že i tvůj kluk potom "rozkvete" a možná zjistíš, že si s ním rozumíš daleko víc, než s mužem, kterého sis už možná trochu přikrášlila ve svých představách. Dej svému současnému vztahu novou šanci, nový impulz. A pokud jsi věřící, zahrň všechno do modlitby. Bůh totiž vidí i za roh a dokáže ti dát sílu ke správnému rozhodnutí. To poznáš podle pokoje v srdci. Přeju Ti, ať jsi v životě moc šťastná. Myslím na tebe, klidně znovu napiš! P.

© redakce (09.10.2013 16:40)
Ahoj mikyhoran, díky za tip. Poznačíme si jej a uvidíme, co bude v našich silách. Do redakce nám přislo už více návrhů na plakát a je těžké vyhovět všem. P.

© redakce (09.10.2013 12:37)
Ahoj pružinko ;-), je moc dobře, že chceš se svým tělem něco dělat. Nejlépe bude, když se poradíš s učitelem (či učitelkou) tělocviku - nemusí to být přímo osoba, která tě učí - pokud se stydíš nebo si myslíš, že by ti to mohlo způsobit nepříjemnosti. My takto na dálku nejsme schopní posoudit tvou tělesnou konstrukci ani nejsme odborníci na všechno. Co poradit můžeme, je vytrvalost, trpělivost a pravidelnost, ať už se rozhodneš pro protahovací nebo posilovací cviky. Rozhodně ale není dobré tělo přetěžovat. To ti ale zřejmě řekne i učitel a k tomu by ti měl doporučit i nějaké konkrétní cviky. Vždycky je lépe, když tě upozorní na chyby, které bys mohla při provádění cviku dělat nebo které děláš, než když si najdeš nějaké video a chybným cvičením si víc ublížíš, než prospěješ. Ať to dobře dopadne! Přejeme hodně vytrvalosti a odhodlání ;-) P.

© redakce (09.10.2013 08:55)
Ahoj, plakáty budou i v časopisech bez dárkového předplatného, dárek je něco navíc (možná i ty naušnice, jak píšeš - vždycky to bude nějaké překvapení). Takže nemusíš mít strach, že bys o plakáty přišla, pokud si "dárkové předplatné" neobjednáš. Měj se moc hezky! P.

© redakce (07.10.2013 15:01)
Ahoj, problémy s krční páteří nejsou legrace, snadno si ji zablokuješ a to se potom řeší špatně. Je lépe takovým situacím předcházet. Pokud nemáš možnost navštívit fyzioterapeutku a poradit se s ní ohledně správné techniky cvičení sed-lehů, najdi si jiné cviky na břicho, při kterých nebudeš muset namáhat (ani zvedat) krk a nebudeš zatěžovat krční páteř. Pěkný den přeje redakce! P.

© redakce (07.10.2013 10:46)
Ahoj, v současné době doprodáváme zásoby, které máme na skladě a tričko Evelin černé barvy je už opravdu jenom ve velikostech XL a XXL. Po doprodání zásob plánujeme výhledově obměnit zboží, ale nedokážu přesně říct, kdy to bude a zda ještě budeme kupovat modely Evelin nebo se poohlédneme po úplně jiných. Pokud se ti líbí i nějaké jiné tričko, objednej si prozatím jiný model (dřív, než se tvoje velikost vyprodá). Měj hezký den! P.

© redakce (07.10.2013 09:59)
Ahoj Péťo, tvůj příspěvek nás hodně potěšil - je vidět, že časopis může být i "nadčasovým" a není to jenom osobní pocit nás v redakci, když se líbí i nám (a to nám 25 už všem bylo ;-)). Časopis pro starší slečny bohužel nevydáváme, ale to neznamená, že bys nemohla číst IN! ty. Máme totiž zkušenosti s tím, že časopis čte často celá rodina (od dospívajících dětí přes rodiče až po prarodiče), využívají jej katecheté nebo kněží při výuce náboženství a hodně ho čtou i kluci :) I mezi mými kamarády vysokoškoláky je velká spousta těch, kdo IN! stále čtou. Takže časopis není striktně určen jenom dospívajícím dívkám, i když je tak možná propagovaný a "zažitý". Řada článků je určena i starším, zvláště články o víře. Snažíme se o to, aby IN! byl dobrou kamarádkou právě pro ty, kdo (podobně jako ty) si nemají o otázkách víry atd. s kým popovídat. Takže si IN! klidně objednej, není se vůbec za co stydět. Objednat časopis můžeš buďto mailem na objednavky@in.cz nebo na této webové adrese: http://info.in.cz/#5 Přejeme hodně sil a trpělivosti ve tvé nemoci. A pokud bys měla nějaké další otázky, jsme tady pro tebe. P.

© P. Jan Balík (09.10.2013 07:26)
Pouť, chvíle ztišení, nějaké velké setkání mládeže, to vše jsou chvíle, kdy se snadněji otevíráme Pánu a jeho slovu. To neznamená, že vždy musíme něco zakoušet, pocítit. Ale prostě jsme citlivější pro Boží hlas. Je pravdou, že právě proto je zvykem se na pouti či na setkání vyzpovídat, aby hříchy nebránily příchodu Boha (abychom měli "kvalitní signál"). Chceš-li slyšet Boží hlas, pak se nauč často rozjímat: najdi si takových 15 minut, popros Ducha svatého o pomoc, přečti si kousek evangela a snaž se nad tím zamyslet a rozmlouvat s Ježíšem. Takováto dostaveníčka také otevírají duši Bohu. A pak také pochopíš, že mnohdy Boží hlas nemá nic společného s pocitem, ale prostě vstoupí do člověka. Aby bylo jistě, že jde o Boží hlas, je třeba mít také nějakého kněze, ke kterému máš důvěru a můžeš se sním bavit o svých duchovních pocitech. Může to být kněz na nějakém tobě blízkém centru živtoa mládeže. Tak se pomalu člověk dozvídá ve svém nitru i odpovědi na své otázky. A ta radost nad hříšníkem? Jistěže Bůh má radost, když se někdo, kdo ho opustil třeba na celý život, zase vrátí a celé nebe má z toho radost. Ale má také radost z nás, když jdeme ke zpovědi, vyznáváme třeba i své malé hříchy. Proč? Protože Bůh strašně rád odpouští. Velice rád očišťuje duši od hříchů. Takže i nad námi, i když jsme třeba nebyli nějací raubíři, má nebe radost; vždy, když jsme u zpovědi, se nebe raduje a Bůh je šťastný.

© redakce (07.10.2013 09:40)
Ahoj čtenářko, děkujeme za nádherná slova. V pátek jsem je přečetla celému týmu, který IN! vytváří, na poradě a přála bych Ti vidět šťastné výrazy našich tváří. Pochvala vždycky potěší, a zvláště taková, kdy člověk vidí, že jeho práce má smysl. Ještě jednou velké díky! Přejeme krásné podzimní dny. P.

© redakce (07.10.2013 10:36)
Ahoj hudebnice,z tvé otázky je vidět, že máš dobré srdce, když ti záleží na tom, co prožívá tvoje kamarádka a nechceš jí ublížit. Na tvém místě bych si vzala kamarádku stranou (třeba můžete zajít někam na zákusek nebo až se půjdete projít, případně při společně cestě apod.) a mezi čtyřma očima si s ní promluvila o tom, co prožíváš. Ujisti ji o tom, že si moc vážíš všeho, co pro scholičku dělá a že bys byla moc ráda, kdyby ji nadále spolu s tebou vedla. Také jí řekni, že ji rozhodně nechceš ranit ani jí ublížit, ale že k ní chceš být upřímná a nechceš se přetvařovat. Tak by to mělo v kamarádském vztahu fungovat (občas je potřeba počítat i s nepochopením, ale i to ke vztahům patří a jde o to naučit se překážky společně překonávat). No a potom jí nějak šetrně sděl to, co jsi napsala nám. Že se ti špatně "strefuje" do jejího stylu hraní a jestli byste to nemohly zkusit zatím jenom s kytarou s tím, že budete trénovat zvlášť (mimo setkání scholičky třeba u ní nebo u tebe doma) a ty budeš nahlas počítat doby nebo kývat kytarou do rytmu. Nebo budeš začínat hrát ty na kytaru a kamarádka se s klávesama připojí až v průběhu písničky. Protože k tomu, aby držela rytmus, je určená především kytara. Klávesy spíš podtrhují melodii. Pokud jde o zpěv, mám zkušenosti s tím, že "vyzpívat" se časem dokáže i špatný zpěvák. Alespoň tak, aby jednoduchou melodii zazpíval čistě. Chce to ale obrnit se trpělivostí ;-). Věříme, že tato epizoda vaše kamarádství prohloubí a utvrdí, i kdybyž si to možná kamarádka vezme trochu osobně. Abys tomu přesešla, pořád ji ujišťuj, že to půjde, že to chce čas a že se musíte víc sehrát a víc trénovat (i když tomu možná sama nevěříš, je to tak - žádný učený totiž z nebe nespadl, sama si pamatuju na své klavírní začátky ve schole :). Nedržela jsem rytmus, klepaly se mi ruce a zmohla jsem se jenom na melodii - přesně jako tvoje kamarádka. Kdyby mě tehdy v začátcích někdo zkritizoval, asi by se ze mě za pár let nestala klávesistka jedné z kapel, která hrála na CSM ve Žďáru. ;-) Takže i ty zkus dát kamarádce šanci, ale zároveň jí nemaluj med kolem pusy, když jí budeš falešně říkat, jak je její hraní skvělé, a myslet si přitom něco jiného. Držíme palce a myslíme na vás obě! P.

© P. Jan Balík (09.10.2013 07:24)
Milá tazatelko, celý svět stvořil Bůh z lásky k nám lidem. Ale Písmo nás na prvních stránkách seznamuje s prvními dějinami člověka. Místo toho, aby člověk za své stvoření a za svět Boha miloval, odmítl jeho přátelství. Ve světě je tedy hřích. Jistě, za prvním hříchem lidí stál odpadlý anděl - satan. Ježíš Kristus přišel na svět právě proto, aby nás lidi od hříchu osvobodil. Ale do konce světa hřích bude každého z nás ohrožovat. Kdo se drží Krista, ten je na cestě dobra a tím znovu nalézá krásu stvoření a celého světa. Pokud jsi zvídavá, což je dobře, pak Ti velice doporučuji číst to, co papežové říkají mladým. Právě v tyto dny vychází dvě knihy: Jste nadějí církve setkávání Benedikta XVI. s mládeží - Paulínky, a také ji seženeš na DCM a PAPEŽ FRANTIŠEK: Prosím o přátelský dialog. Praha : Euromedia Group, k. s. – Ikar 2013. Kdo hledá a čte kvalitní texty a rozmluvá o tom s Bohem, ten najde. Ne vždy je hledání odpovědí snadné, ale, kdo takto hledá, ten najde. Ostatně, žalmy a celé Písmo je také o těchto tvých otázkách.

© redakce (04.10.2013 08:15)
Ahoj Ann, musím tě bohužel zklamat. To co se na INshopu nezobrazuje, to nemáme skladem. Je jedno, zdali se jedná o potisk, mikinu nebo cokoli jiného. Navíc, žlutý potisk "Jsem svá", jsme nikdy skladem neměli. Vybírej prosím z jiných potisků a barev, určitě se pro tebe něco najde! ;-) P.

© redakce (03.10.2013 13:48)
Ahoj Nazdárečku ;-), to, co popisuješ, může zažívat v tomto věku řada děvčat. Chápu, že to pro tebe může být hodně nepříjemné. Kluci v tomto věku se tímto způsobem většinou (nemusí to tak být vždy) snaží dívce naznačit, že se jim líbí nebo se snaží zapůsobit na své kamarády (ostatní spolužáky). Ale každý máme nárok na svůj osobní prostor. I ty máš právo spolužákovi jasně říct nebo naznačit, že je ti jeho chování nepříjemné. Určitě bych se snažila tomu spolužákovi říct, že ti to vadí. Řekni mu upřímně, že ti vadí, když se na tebe tak "lepí". Pokud by jeho "obtěžování" nepřestávalo, promluvila bych si o tom s třídní učitelkou, školním výchovným poradcem nebo s rodiči. Držíme palce, ať se ti podaří mu to vysvětlit! P.

© redakce (03.10.2013 08:00)
Ahoj :D, chápu, že to pro tebe musí být hodně těžké. Poznámky spolužáků bolí a v době dospívání dvojnásob. Řekla bych, že je to taková jejich obrana, aby si nikdo nevšímal jich. Protože i oni se v této době srovnávají sami se sebou, a to různými způsoby. Tohle je právě jeden z nich - odvést pozornost od sebe tím, že útočím na druhého. Možná bude stačit, když jim (jí, mu) po podobných poznámkách otevřeně řekneš "Já taky nekomentuju tvoji postavu, tak to prosím nedělej ani ty, není příjemné to poslouchat." Nejspíš potom zareagují zase nějakou "rádobyvtipnou" poznámkou, ale uvnitř si uvědomí, že tě to trápí. Protože si někdy ani neuvědomujeme, že druhého něčím zraňujeme, dokud nám to sám neřekne. A teď už k tomu přibírání na váze: V době dospívání se postava dívek vyvíjí a u některých dochází vlivem růstu také k tomu, že se tělo "nestíhá" zaoblit. Potřebuje prostě čas. Mám kamarádku, která v 15-ti měla stejný problém jako ty. Příliš rychle vyrostla a tělo na to nebylo připravené. Nějakou dobu trvalo, než se jí vytvořily ženské křivky. Dnes má moc hezkou plnou postavu (a myslím, že pro to ani nic nedělala, jenom tomu dala čas). I ty máš dvě možnosti. Buď přijmeš to, že se tvé tělo vyvíjí postupně a obrníš se trpělivostí (i proti poznámkách spolužáků - vždyť některé holky ti možná tvoji postavu závidí a dávají to najevo tímhle dost nevybíravým způsobem). A nebo se budeš i ty sama snažit svému tělu pomoct a rozvrhneš si jídelníček tak, abys přibrala. Pro začátek si můžeš v lékárně koupit Pangamin (jsou to v podstatě pivovarské kvasnice v tabletách, které obsahují hodně vitaminu B a podporují chuť k jídlu). Rozhodně se ale paní lékárnice zeptej na doporučené denní dávkování, protože nic se nesmí přehánět. Dále doporučuju zařadit do jídelníčku potraviny bohaté na bílkoviny - maso, mléčné výrobky, vejce, luštěniny. Sladkosti nejsou úplně ta nejlepší volba - často totiž způsobí, že přibereš pouze v oblasti břicha, kam se ti uloží tuky a zbytek těla nemá z čeho nabírat svalovou hmotu. Jíst bys měla co nejvíc pravidelně, každé 2-3 hodiny. Také nezapomínej pravidelně pít (ale ne jenom slazené limonády, spíše vodu, čaje, džusy apod.). Ohledně své hmotnosti se také můžeš poradit se svojí lékařkou. Neboj se za ní zajít a zeptat se (třeba i na to, co bys měla jíst) - budeš mít alespoň argument pro spolužáky, kdyby chtěli zase "rýpat". Každopádně jsi ve velké výhodě oproti dospělým lidem, kteří bojují s podváhou, protože máš velkou naději, že se to "spraví samo". Do té doby zkus v modlitbě Bohu říct třeba: "Pane, děkuji ti za to, žes mě tady chtěl takovou, jaká jsem. Prosím, abych se dokázala na sebe dívat tak, jako se ty díváš na mě - jako na krásnou milovanou bytost. Prosím také za spolužáky, aby se naučili mít rádi sami sebe a nemuseli si své komplexy léčit na druhých." Chce to hodně přemáhání a odvahy, ale vnitřně tě to osvobodí. Myslíme na tebe a klidně zase někdy napiš! P.