Starou známou pravdou je, že smích léčí. V praxi tuto myšlenku používá profesionální klaun Karel Prais alias doktor Dudel, který pomáhá smíchem urychlovat léčbu malých pacientů. Jako klaun v nemocnicích působí již osmnáct let a podělil se s námi o své bohaté klaunské zkušenosti.

Jak jste se dostal k vystupování v nemocnici?
Když jsem byl na vojně v roce 1991, četl jsem článek, že v Americe existují klauni, kteří působí v nemocnicích. Hned po vojně jsem oslovil primáře v nemocnici v Ostravě Zábřehu a po domluvě jsem začal pravidelně docházet na dětská nemocniční oddělení ještě s jednou kolegyní. Projekt se jmenoval „Klauni v nemocnici”.V roce 2001 se se mnou spojil Američan Gary Edwards, který založil občanské sdružení „Zdravotní klaun”. V současné době je v České republice asi šedesát pět zdravotních klaunů. Působíme ve všech krajích a máme několik týmů, které mají na starosti určité nemocnice.

Musí zdravotní klauni projít speciálním školením?
Ano, není to tak, že si člověk řekne: „Já budu hrát v nemocnici”. Noví klauni jsou přijímáni na základě castingu. Příprava trvá někdy půl i tři čtvrtě roku. V rámci výběrového řízení se hledají zajímavé osobnostní typy a pomocí různých technik a cvičení se zkoumá, jestli jsou pro práci vhodní. Casting má několik částí. Až projdou všemi koly, jdou se podívat do nemocnice. Vše nejprve sledují zpovzdálí. Pak působí jako třetí klaun. Obvykle se chodí jen v dvojčlenném týmu – zpravidla muž a žena.

Čím se odlišuje divadelní nebo cirkusové klaunovství od zdravotního?
Je to jiná klaunská disciplína. Vcházíme na pokoj a máme pár vteřin na to, abychom vymysleli, co budeme dělat, abychom zaujali.

Nikdy přesně nevíme, kdo se skrývá za dveřmi

O dětech předem nic nevíte?
Chodíme k dětem, které známe mnoho let, ale navštěvujeme i takové, které vidíme poprvé. Než vejdeme na pokoj, máme konzultaci s ošetřujícími lékaři, protože si třeba musíme vzít plášť či roušku, někam nesmíme chodit vůbec, někdy nám naopak řeknou, že dítě je smutné a že mu to pomůže. Po konzultaci například víme, že dítě je po operaci a nemělo by se smát a nebo má horečku a mělo by mít klid. Dostáváme jen ty informace, které nejsou tajné, ale jsou důležité pro naši práci.

Můžete přicházet k dětem, když se nemůžou smát? Není to v takovém případě problém?
Všechny děti se mohou smát. Ale když je dítě po operaci, jsme upozorněni, abychom ho moc nerozdivočili, aby mu třeba nepraskly stehy. Ale smích je vnímán jako pozitivní pro všechny děti.

Je pravda, že se lidé smíchem rychleji uzdravují?
Byly provedeny studie, které to zkoumaly a prokázaly. U člověka, který se směje, lépe probíhá rekonvalescence. Když přijdeme do pokoje, děti nepřemýšlejí, jestli je něco bolí nebo jestli je čeká operace.

Klauni nejsou lékaři, jen přispívají k dobré pohodě, která je během léčby důležitá

Co se děje, když vejdete do pokoje?
Máme určitá pravidla. Jedno z nich je, že se zeptáme, jestli můžeme jít dál, tudíž dítě má vždy svobodu říct, jestli chce nebo nechce, stejné právo má i rodič, který je u toho dítěte. Když nás pozvou dál, snažíme se dětem pobyt zpříjemnit.

Jak dlouho trvá návštěva u dítěte?
Někdy jsme na pokoji pět a někdy dvacet minut. Na základě našich zkušeností se snažíme odhadnout, jak se dlouho zdržet. Situace se mění i během návštěvy. Například přijde sestřička nebo rodiče a my pracujeme i s nimi.

Existuje zaručený trik, aby se dítě rozesmálo?
Máme připravené v kapsách nebo v kufru některé triky, hračky, bublifuky či kouzla, o kterých víme, že zaberou. To je jen otázka správného načasování. Někdy se svým parťákem uvízneme jakoby ve dveřích, takže nějakou dobu trvá, než se dostaneme dovnitř; mechanizmy a postupy jsou různé.

Proč si říkáte doktor Dudel?
Zdravotní klauni si volí své lékařské jméno. Máme například doktora Motyku, doktora Kolíčka, sestru Sádru, doktorku René Rentgenovou, sestru Vykulenou nebo Květuši Vitamínovou a další. A já jsem si vybral Dudla, nemá to nějaký hlubší význam.

Jak se jmenuje Váš parťák v týmu?
Já mám již zmíněnou sestřičku Apolenu Vykulenou.

Vaším mottem je: „Na každého jednou dojde, jednou budu primářem.” Děláte si ambice na tento post :)?
No, samozřejmě :). Jak říkám, na každého jednou dojde, takže mám naději, že i já jednou budu primářem. To velmi často používám i v sesterně a mezi ostatními lékaři, protože i komunikace s lékařským personálem je pro nás hodně důležitá. Jsou to naši partneři, snažíme se zpříjemnit pobyt i jim na sesterně, na chodbách atd.

Ale primář musí být doktor?
Jsem doktor Dudel, to je dostatečná kvalifikace k tomu, abych mohl být primářem. U nás je jeden kolega, který se jmenuje docent Břicháček. Jeho jméno naznačuje, že je to velmi vzdělaný doktor :), ale všichni jsme velice vzdělaní.

Já už jsem doktor :)

Jaké mají zdravotní klauni vzdělání?
My všichni jsme profesionální klauni a co s týká vzdělání, tak to je pestré. Někteří z nás jsou činoherci, loutkoherci nebo i bez uměleckých škol, nebo jsou to lidé, kteří dělali dramatickou výchovu nebo mají dlouhodobé zkušenosti z amatérského divadla.

A vy jste studoval herectví?
Ne. Já jsem šel svou vlastní cestou. Od patnácti let jsem se zajímal o divadlo. Nejdříve to byly různé amatérské soubory, pak jsem si založil vlastní divadlo. Během toho jsem navštěvoval různé kurzy, stáže, školení, workshopy.

Někdy nás skuteční lékaři osloví, abychom jim pomohli

Jaké jsou vaše léčebné postupy?
Každý máme vlastní léčebné postupy. Třeba tlak měříme pomocí nafukovacích balonků. Vlhkost vzduchu měříme bublifukem. K léčení používáme červené nosy, kterými uzdravujeme například ze špatné nálady. Já velice rád používám bublifuky od nejmenších po velké a rád improvizuji a zapojuji do hry hračky, které jsou na pokoji, župan na věšáku atd. Někdy nás skuteční lékaři osloví, abychom jim pomohli, když jdou dělat nějaký nepříjemný, bolestný zákrok. To přicházíme na pokoj a zabavíme děti. My jsme na jedné straně postele a z druhé strany dítě dostává například injekci, přičemž si to ani neuvědomí.

Hrajete jen pro děti?
Projekt Zdravotní klaun má dva směry. Jeden je hraní pro děti a druhý pro staré lidi.

Jaký je rozdíl rozesmávat staré lidi a malé děti?
Některé postupy jsou podobné, ale přístup ke starším lidem je jiný. Je to spíše pozvolnější, mnohdy o naslouchání, o vyprávění.

Kde berete nápady?
Každý klaun umí spoustu svých věcí. Na workshopech pro zdravotní klauny, které bývají na různých místech Evropy, se učíme i nové postupy, které můžeme použít. A kdy je použijeme, to už je na nás.

Jak to klaun dělá, když je mu ouvej?
Samozřejmě i klaunům je smutno, a zde mu pomáhá kolega, s nímž je ve dvojici. Když nastane taková situace, parťák má za úkol nastartovat situaci a pomoci momentálně smutnějšímu klaunovi, ale snažíme se oddělit soukromé smutky od práce.

Poradíte, jak se chovat k nemocných lidem?
My se ke všem dětem i k dospělákům, které potkáváme, chováme jako ke zdravým. Řešíme, co řešit můžeme. To znamená, že se můžeme snažit udělat dobrou pohodu, rozesmát člověka, a lékaři se starají o zdraví.

Lze pozvat zdravotního klauna i domů?
Nedocházíme do rodin. Nedá se to zvládnout, protože kromě návštěv v nemocnicích klauni hrají v divadlech nebo mají jinou práci.

Zdravotní klaun – Karel Prais – co dalšího „má na svědomí“:

• Má vlastní Klaunské divadlo MIMO, které sídlí v Ostravě.
• Realizuje interaktivní výstavy pro školní děti v rámci Centra pro rodinu v Ostravě. Více informací o výstavách se lze dozvědět na: www.prorodiny.cz pod oddílem klub Ámos.
• Má čtyři děti a jednu hodnou ženu :).

Více informací o zdravotních klaunech ve vašem kraji a jak lze klauny podpořit se dovíte na: www.zdravotni-klaun.cz

(časopis IN!dívčí svět - říjen 2010)