Málokterou věc používáme tak bezmyšlenkovitě a automaticky jako cukr. Cukr původně nebyl součástí každodenní stravy, neměl podobu dnešního cukru, ale medoviny, která se vyráběla z rákosu. Dnes si většinou kupujeme cukr v obchodech a nejčastěji vybíráme mezi bílým cukrem z cukrové řepy a hnědým z cukrové třtiny.

Původ cukru

Až do 18. století se cukr prodával pouze v apatykách, protože se mu připisovaly léčebné schopnosti. Hodně dlouhou dobu byl však považován za velmi drahé koření, které si mohli dovolit jen ti nejbohatší. Cukrová třtina se rozšířila z jižního Pacifiku do Číny a odtud i do Indie. Zmínky o cukru pocházejí už ze starého Říma z dob Alexandra Velikého. Avšak zpracování a pěstování cukrové třtiny se věnovali pouze Peršané, od kterých ho převzali Arabové. Díky nim se pak tato rostlina dostala do Španělska a poté do celé Evropy.

Nejpoužívanější surovinou pro výrobu cukru je u nás cukrová řepa. Vyrábí se z ní cukr bílý, který se řadí mezi potraviny rafinované. Rafinovaný cukr prochází při své výrobě bělením, tedy chemickým procesem, při němž je cukr zbaven veškerých minerálních látek a důležitých vitaminů, především také zbytkové melasy, která cukr obohacuje o cenné minerály. Oproti tomu přírodní cukr, který se vyrábí z cukrové třtiny, neprochází procesem rafinace, takže není očištěn o minerální látky.

Druhy cukru

Hnědý cukr má výraznou chuť a aroma. Hnědé zabarvení je způsobeno přítomností zbytkové melasy. Kromě sacharosy obsahuje ještě některé minerální látky (např. draslík, sodík, vápník, hořčík) a některé aminokyseliny.

Krystalový cukr (= granulovaný cukr) zvýrazňuje chuť a zlepšuje texturu potravin. Podle účelu použití se produkují cukry o různé velikosti krystalů.

Moučkový cukr se získává mletím krystalového cukru najemno. Používá se při přípravě polev a jako přísada do směsí na pečení.

Kostkový cukr vzniká slisováním cukru do různě velkých kostek. Kromě standardní velikosti se často vyrábí i menší kostky, tzv. Mocca, popřípadě kostky ve tvaru karetních symbolů, tzv. cukr Bridge. Vynález kostkového cukru má domov v Česku, vymyslel ho ředitel dačické cukrové rafinerie Jakub Kryštof Rad v roce 1841.

Homolový cukr (= cukrová homole) je cukr slisovaný do různě velkých kuželů, ze kterých se potřebné množství cukru postupně odsekává. Používal se v domácnostech do 19. století, kdy jej začal vytlačovat cukr kostkový a cukr krystalový kvůli praktičtější manipulaci.

Hedvábný cukr vzniká krystalizací ze směsi cukru, vody a glukózového sirupu. Směs se používá nejčastěji v cukrovinkářském průmyslu k výrobě fondánů.

Tabletované cukry se připravují tabletováním směsi moučkového cukru a maltodextrinu. Používají se v cukrovinkářském průmyslu a ve farmacii.

Víš, že…

• Cukr se dnes přidává téměř do všech potravin, tělo se však s jednou čajovou lžičkou vyrovnává tři dny.
• Při naprostém vyloučení rafinovaného cukru ze stravy se objevují abstinenční příznaky.
• Rafinovaný cukr ke svému životu opravdu nepotřebujeme; cukr přijímáme také v ovoci, zelenině, pečivu, bramborách apod.
• Vysoká konzumace cukru vede paradoxně ke snížené hladině cukru v krvi (organizmus se snaží cukr rychle spotřebovat), což vede k opětovné chuti na sladké, vzniká tak začarovaný kruh, který má název craving.
• Chuť na sladké zvyšuje nedostatek zinku.
• Sladkou chuť potřebujeme a neobejdeme se bez ní.

Nahraďte bílý cukr

Rafinovaný cukr můžeme nahradit medem, javorovým sirupem, třtinovou melasou, rapadurou (sušená třtinová šťáva), ovocným cukrem, nečištěným cukrem třtinovým nebo dalšími přírodními sladidly. Výhody oproti bílému cukru jsou většinou v tom, že nejsou zbaveny cenných látek a minerálů a při jejich výrobě se nepoužívají chemikálie. Zajímavou alternativou je také použití sušeného ovoce. Výborný je i karob (stálezelený strom původem ze Středomoří), jehož plody mohou nahradit čokoládu nebo kakao.

Cukrový peeling

Suroviny: 1 polévková lžíce cukru, olivového oleje a medu.

Na zvlhčenou pleť naneste peeling za pomoci jemných krouživých pohybů. Opláchněte teplou vodou.

Zpracovala Anett

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.