Postní doba nás vede do Jeruzaléma, kde začne Ježíšova cesta na oslátku. Cesta radosti a očekávání, utrpení, ale i vzkříšení. Už dnes, na Popeleční středu, se na tento okamžik začínáme připravovat. Je na čase přijmout Ježíšovu podanou ruku a dovolit mu jít tímto časem se mnou.
Ježíš přijíždí do města. Lidé stojí kolem cesty, mávají palmovými ratolestmi a volají: „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově!“
Je to radostná chvíle. Plná očekávání. Naděje.
A přece je to to samé místo, kde se za pár dní všechno změní. V evangeliu čteme, že Ježíš, projíždí okolo Olivové hory. Ano, je to ta Olivová hora, kde Ježíš bude prosit v modlitbě o sílu, potit se krví, a nakonec bude zatčen. Stejné místo ale jiná událost. Jak rychle se mohou věci změnit...
Co dělal Ježíš v Jeruzalémě? Chodil do chrámu, modlil se, setkával se s lidmi a mluvil k nim v podobenstvích. O životě. O rozhodnutích. O vztahu k Bohu. Snažil se, aby lidé poznali svoji cestu, obrátili k Bohu se a věřili.
Pojďme se zamyslet na podobenstvími, které Ježíš říkal lidem v Jeruzalémě, kteří se chystali na největší svátky – Pesach, svátek vyjití z Egypta. A ta samá slova dnes zaznívají i k nám, kteří se připravujeme na Velikonoce, největší křesťanské svátky.
Na začátku postní doby přijímáme popelec. Je to viditelné znamení pokání.
Přijmout popelec znamená přiznat si pravdu o sobě...
Přesto chci věřit, že nejsem sama. Je tu někdo větší, silnější, a ten mi dává naději.
Co si letos chci v postní době nejvíc uvědomit o sobě a o svých slabostech?
Chci zkoušet přijímat nedokonalost druhých stejně trpělivě, jako bych chtěla, aby druzí přijímali tu mou.
Majka St
Citace z Bible jsou redakčně kráceny.
Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.