Jedna holka povídá své kámošce: „Hele, víš o tom, že existuje nová víra?“ „Jaká, prosím tě?“ „Je to úplně novej druh náboženství a je to fakt bomba. Jmenuje se FACEBOOH neboli Fejsbůh.

Dá ti všechno...

Cítíš se osamělá? Pomodli se k němu, svěř se do jeho péče a budeš mít přátel, kolik chceš. Nechal tě kluk? Nebul, vyzpovídejse mu. Uvidíš, kolik lidí bude mít najednou tvého bejvalého za naprostého debila.. Jsi nešťastná? Hodˇmu to na krk. Do hodiny obdržíš na sto pro spoustu rad, jak to pořešit. Vyfotila jsi svého domácího mazlíčka, kterého ve vašem paneláku nikdo, kromě tebe, nemůže cejtit? Tvoje sestry a bratři to ocení, uvidíš jaké chvalozpěvy tvůj miláček sklidí. Naštval tě nějaký politik? Řekni to, vyventiluj to, svatý hněv je taky důležitý. Uvidíš, jakými přívlastky ho ověnčí všichni věrní. A hlavně – když se s Fejsbohem kdykoliv spojíš, cítíš se jako v ráji. On je dokonalý, věčný a nezaměnitelný, fakt!“

„Ty jo! Jdu do toho. Fejsbůh, můj Fejsbůh!“

Co zbývá nové víře popřát? Chraň FACEBOOH, ať internet nemá nikdy výpadek, nedej FACEBOOH, aby vypnuli proud. To by bylo zas bezvěrců.

Z knihy: Pankáč v kostele (Juraj Jordán Dovala)., KNA