Asi to taky znáte, na internetu se dá najít spousta zajímavých i méně zajímavých příběhů. Tento řadím k těm prvním. Nakonec, posuďte samy.

Ke stařičkému mnichovi přišel muž a zlostně na něj křičel. Mnicha se to ale nijak nedotklo, byl klidný a nic neříkal. Když se ho později ostatní ptali, jak mohl zůstat tak klidný a netečný, odpověděl jim otázkou: "Když se vám někdo rozhodne dát dárek a vy se ho rozhodnete z nějakého důvodu nepřijmout, komu ten dárek patří?" A po chvilce tázavého ticha jim sám odpověděl: "Samozřejmě zůstane dárci." Tento krátký příběh mě hodně oslovil. Často nemůžu za to, jak se ke mně ostatní chovají, ale už můžu za to, jak se k tomu postavím já. Jak můžeme my každý den obdarovávat druhé? Dobrou náladou, pochopením i úsměvem...

PS: A nezapomeňte na to, že "dárek" zlosti, křiku nebo třeba nadávek můžete s klidným svědomím nechat dárci. Marie

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.