Alena nevěří v Boha. Její kamarádka Hanka ano a ráda by jí něco o víře řekla. Jenže má strach, že se jí bude Alena smát, ani neví, kde začít. Naštěstí existují rady, jak o víře mluvit (jak evangelizovat) a přitom druhého nevystrašit.

Bůh pracuje v lidských srdcích

Každý člověk je na nějaké duchovní cestě. Např. se setkal se situací, kterou nepovažuje za náhodu, jeho spolužák chodí do kostela, dostal kdysi od babičky Bibli nebo vyvolával na táboře duchy... Jenže jak jej přivést na tu „správnou“ duchovní cestu?

Takhle NE!

Když Hanka Alenu s notnou dávkou odvahy osloví s krátkou otázkou: „Co si myslíš o křesťanství?“ nejspíš se dočká stručné odpovědi ve smyslu: „Já nejsem věřící, křesťanství mě nezajímá.“ A je po evangelizaci.

Možná se Hanka nedá tak lehce odbýt a bude pokračovat: „To je škoda, já bych ti chtěla říct, co je v křesťanství důležité...“ A Alena ji možná vyslechne, možná ne. Povídání o víře tím nejspíš na dlouhou dobu skončí.

Zásady, které může Hanka využít:

Správné kladení otázek!

Místo toho se Hanka může snažit o to, aby šlo opravdu o evangelizační ROZHOVOR. Klíčem je kladení otázek. Nejdřív si může s Alenou jen tak povídat o tom, jaký měla den, co ji potěšilo nebo rozzlobilo, odpovídat na její otázky a postupně budovat důvěru. Při rozhovoru se může zmínit třeba o tom, že byla v kostele na mši svaté nebo o nějaké farní akci. Později se může Aleny zkusit zeptat např. „Setkala ses někdy v životě s něčím nadpřirozeným?“ Alena možná bude překvapená, ale na tuto otázku pravděpodobně zareaguje.

Příklad rozhovoru

„Setkala ses někdy v životě s něčím nadpřirozeným?“
„No, věřím, že existuje něco nad námi. Před týdnem mi kamarád nadšeně vyprávěl, jak vykládá tarokové karty a vyvolává duchy. To mě zajímá.“
„Říkalas, že něco nad námi existuje. Co myslíš, že to je?“
„Je to mocné, spíš síla, která tě k něčemu vede, dává šanci.“
Po první odpovědi „Něco nad námi existuje“ by Hanka udělala chybu, kdyby začala Aleně vysvětlovat, jak to „doopravdy je”. Tím by skončilo poznávání toho, jak Alena přemýšlí, jakou má o Bohu představu. Tak by Hanka přišla o možnost reagovat lépe, např. „To jsi vystihla dobře, myslím si něco podobného…“

Cílem je, aby na začátku setkání byl opravdový rozhovor, aby Alena mohla vyjádřit své názory, obavy, touhy, které má vůči duchovnímu světu. I pro Hanku to může být obohacující, pomůže jí to pochopit, jak lidé vnímají Boha.

Později může Hanka říci, komu věří ona, ale není nutné říct celé evangelium!

A někdy nemusí říct evangelium vůbec. Pokud Alena řekne, že věří v Boha jako energii, může Hanka vyprávět o tom, jak vnímá Boha ona sama. Ne však násilím. Občas je dobré se odmlčet. Ideální je, když po rozhovoru s Hankou přijde Alena s tím, že ji napadly další otázky, na které by chtěla znát odpověď. Pokud se nepodaří, není důvod ke smutku. Hanka se může za Alenu modlit a důvěřovat Bohu, že bude dál působit v jejím srdci a že jí třeba pošle do cesty někoho dalšího. Jak řekl jeden moudrý člověk: Když nemůžeš mluvit s lidmi o Bohu, mluv s Bohem o lidech.

Pozor!

Lidé si často pletou pojmy víra a církev, představují si několik babiček v kostele nebo chyby a aféry, které jsou dnes zvláště v médiích oblíbeným tématem. Proto je dobré se také bavit o rozdílu těchto pojmů, i když spolu úzce souvisí.

Tip

Naučte se říkat evangelium za jednu minutu, za tři minuty... Je dobré být připraven (1. P 3, 15). Někdy máme jen tu minutu na to říct, čemu věříme.

S využitím článku z webu www.dnyviry.evangelizace.cz

zpracovala Ája a Petra

(časopis IN!dívčí svět)

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.