V zářijovém čísle časopisu IN! si můžete přečíst, jaké byly letošní Světové dny mládeže. Ty se konaly na přelomu července a srpna v portugalském Lisabonu. Jelikož nám přišla spousta zážitků a svědectví od poutníků z České republiky, můžete si ty, co se nevešly do časopisu, přečíst tady.

Světové dny mládeže jsou příležitostí, kdy se mladí lidé z celého světa mohou setkat s papežem Františkem. Kromě křížové cesty, vigilie a bohoslužby se poutníci mohli s papežem setkat i při jiných příležitostech. Třeba při jeho vítání v Lisabonu.

Václava: „Nikdo nevěřil, že by papež mohl projet úzkou uličkou, na jejímž okraji jsem s kamarádkami stála. Spolu s davem mladých z celého světa jsme totiž 3. srpna čekaly v parku Eduarda VII. na příjezd papeže Františka. Nevědělo se, kudy pojede. Ať jsme se ptaly místních organizátorů nebo kolem procházejících duchovních, odpověď byla vždy stejná: ‚Hm, tudy spíš ne.‘ Přesto jsem přes kovové zábrany koukala za zatáčku a doufala v zázrak. A on se stal. Byla jsem z toho tak mimo, že jsem ani nestihla fotit. :)“

Poznávání nových kultur

Světové dny mládeže nebyly ovšem jenom o poznávání Portugalska. Jelikož se do Lisabonu sjeli mladí věřící lidé z celého světa, nebyla nouze o setkávání s lidmi z různých kultur a navazování nových přátelství. Kde jinde totiž můžete potkat na jednom místě lidi snad ze všech kontinentů?

Ondra: „Osobně jsem se zúčastnil některých tichých modliteb (často u relikvií známých světců), ovšem nejčastěji jsem si užíval spontánních, mnohokrát hlubokých, rozhovorů s mladými z různých koutů světa. Vznikaly v ulicích, ve frontě na jídlo, při čekání na vlak a člověk v nich zjišťoval skutečnou realitu života lidí z Afriky, Severní, Střední a Jižní Ameriky, Asie…“

Zážitky i zázraky

Světové dny mládeže jsou vždycky velké dobrodružství, což mohou potvrdit všichni, kdo na podobné akci někdy byli. Nezapomenutelným zážitkem se tak může stát cokoli, třeba právě i shánění večeře.

Maky: „Stojím s kamarády v přeplněném Burger Kingu a doufám, že dostaneme večeři ještě před tím, než se zavře naše ubytování. Spoiler: nedostaneme. Jenže po cestě zpět si uvědomuji, že má plastová kapsička na klíčence je prázdná. Takže mi chybí karta na MHD a ještě k tomu dvě karty mých kamarádů s QR kódem na jídlo. Večer začíná být ještě horší než předtím. Krátce se pomodlím a odevzdám tu situaci Bohu. Protože momentálně na to sama opravdu nestačím. Popravdě ani nechápu, jak mi ty věci z kapsičky mohly vypadnout, zdá se to nemožné. A když procházíme znovu cestu k BK, nikde ztracené věci neleží. V BK se také setkáváme s neúspěchem, ale alespoň mě povzbudí lidé, kteří přestože už nekonečně dlouhou dobu taky čekají na večeři, jsou ochotní ustoupit mi z cesty a pomoct při hledání ztracených věcí. A tak se s neúspěchem vracíme. A co to leží kousek od místa, kde jsem si uvědomila, že něco postrádám? Všechny tři ztracené kartičky. Krátce s přáteli děkujeme Bohu a radost z nalezení věcí nás provází ještě dlouho potom.“

Co si odvážíme?

Stěžejní částí Světových dnů mládeže byl samozřejmě duchovní program, který poutníky obohatil a inspiroval. Promluvy papeže Františka byly plné zajímavých myšlenek, křížová cesta byla velice inspirativní…

Lucie: „Nejsilnější zážitek z celého setkání pro mě byla rozhodně křížová cesta s papežem. Nejen, že jsem před ní papeže viděla z asi pěti metrů, když projížděl kolem! Ale to, jaká byla křížová cesta samotná, mě velmi zasáhlo. U každého zastavení byla krátká myšlenka a ta spojená s Ježíšovými pády ve mně bude rezonovat ještě velmi dlouho. Mluvilo se tam o tom, že Ježíš, vyčerpaný a ležící na zemi, každému z nás říká: ‚Spadl jsem, abychom mohli vstát společně. Pojď, seber všechny síly a pokračuj se mnou dál. Tentokrát to zvládneme.‘ Měla jsem slzy v očích, když jsem to slyšela, bylo to přesně to povzbuzení, které jsem potřebovala. Jedno z takových Božích ‚Nevzdávej to.‘“

Ondra: „Během posledních dní Setkání jsem ale stále hledal nějaký duchovní ‚suvenýr‘, který by doma dělal radost mně i těm, kterým bych ho domů přivezl. Dlouho jsem toto hledání záplatoval lacinými motty nebo povrchními hesly. Onen suvenýr jsem objevil snad až poslední den po závěrečné hromadné mši s papežem Františkem. Při vlastní rekapitulaci toho, co jsem vlastně všechno zažil a viděl, jsem si uvědomil, jak velkolepé, pozoruhodné dílo se odehrává v každé sebemenší farnosti/společenství po celém světě. I v té naší! Často se nám totiž může například zdát, že je nás v kostele málo. Nevadí! Důležité je, že jsme tam my. Když se totiž spojí všichni tito nadšení pro Krista z celého světa, je z toho skutečně dechberoucí pohled na nekončící zástupy v jednom jediném parku v Lisabonu. To jsem sám spatřil a jdu pro to nadchnout i druhé.“

Příští Světové dny mládeže se budou konat v roce 2027 v jihokorejském Soulu. Vyrazíte?

redaktorka Martina