Někdy jsou plány fajn a někdy zase ne. Proč vlastně máme potřebu mít všechno nalajnované? Vědět, co budeme dělat dopoledne, odpoledne, psát si to-do listy, odškrtávat ze seznamu splněných úkolů... Přesné plány nám totiž dávají pocit jistoty a bezpečí. Nejspíš proto, že nás uklidňuje, že všechno je, jak má být. A je to tak v pořádku.

Když je ale člověk na prázdninách, je znenadání všechno jinak. Den má jiný režim a najednou se objevuje prostor pro spontánnost. Otázkou je, jestli tento prostor chceme využít anebo vyplnit dalšími naplánovanými aktivitami.

Když jsme byli v Benátkách, hodně jsme si vysnili, jak by měla vypadat okružní plavba lodí (vodním autobusem) kolem města a přilehlého ostrova. Propočítávali jsme to tak, abychom toho v rámci časové jízdenky viděli co nejvíce. Byla to taková logistická hra. Dlouze a dlouze jsme promýšleli, kterým spojem pojedeme. Když přišla hodina H a my si označili jízdenku, k našemu překvapení nám loďobus ujel dříve, než jsme se skoro stihli nadechnout a vydechnout. Nebo spíše uplul?

Pečlivý plán se rozbil jako domeček z karet a my pak prostě nasedli do náhodně vybrané lodi, přičemž jsme vlastně ani moc netušili, kam plujeme. A bylo to perfektní. Loďobus byl poloprázdný a zavezl nás na ostrov, na který by nás jinak ani nenapadlo se podívat. A pluli jsme také kolem přístavu, který bychom jinak neviděli. Navíc jsme chytli ta nejlepší místa s výhledem na moře, kde bylo možné zažít i pořádnou slanou sprchu, když kolem proplula nějaká rychlá loď. A to bychom si jen tak nenaplánovali. :)

redaktorka Hanka

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.