Vždy jsem věděla, že se nám jako společnosti žije vlastně hodně hezky. Nemít opravdový hlad není samozřejmost, a jistě by nám to potvrdili naši (pra)prarodiče. Ale opravdovou hojnost jsem si uvědomila před nedávnem, kdy jsem zjistila, co všechno nám příroda nabízí k snědku. Je to až neuvěřitelné, že, když se procházíme po louce, vlastně si šlapeme po velké a docela lahodné hostině!

Nemám ještě takový přehled o všech jedlých bylinách, abych mohla někoho poučovat, ale už teď vím, že je to směr, který se mi líbí. Nejen, že si vyberu jídlo v přírodě, na čerstvém vzduchu, ale také si mnohem více uvědomuji, jak nás Bůh miluje a stará se o nás. Vším tím, čím nás obdarovává. Stačí jen vědět, pro co sáhnout.

Někdy mám pocit, že člověk se s přírodou snaží bojovat. Na zahradě mít jenom krásnou, těsně zastřiženou travičku a žádný plevel. Aby tam pak nerostlo nic jiného než travička, používáme spoustu přípravků, některé s nežádoucími účinky, o kterých ještě ani mnoho nevíme. A přitom, kdybychom nechali té moudré přírodě trochu volnější ruku, měl by prostor k růstu třeba jitrocel, kontryhel, pampelišky a sedmikrásky. A to vše se může ocitnout na našem talíři jako salát nebo třeba rozmixované s jablkem jako smoothie.

Výhodou sběru divokých bylin je, že nejsou chemicky ošetřeny. Ne vždy však máme příležitost vyrazit do přírody, abychom nasbírali byliny, o kterých si jsme jisté, že jsou čisté (chápeme se, že? 😊). A to zvláště my, co bydlíme ve městě… Dobrá zpráva však je, že i listy některých stromů jsou jedlé, a tam už žádný pejsek nedosáhne.

Aby ten sběr bylin opravdu dával smysl, je třeba jít někam mimo cesty, a tedy mimo dosah zplodin z aut. A co je ohromně důležité – být si jisté tím, co opravdu sbíráme. Je to jako s houbami – neznám? Neberu. I mezi rostlinami se mohou najít potvůrky, které by nám rozhodně dobře neudělaly.

redaktorka Hanka

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.