Jendou z věcí, bez kterých se nemůžu v každodenním životě obejít, je můj diář. Má pevné místo v kabelce a mívám jej při sobě všude, kam se vypravím. Dělá mi radost, když si vždy na začátku roku můžu koupit nový, listovat jeho stránkami a těšit se na všechno, co následující měsíce přinesou. Líbí se mi veselé grafické zpracování, různobarevné stránky a zdobný potisk na jeho deskách. Ale tím největším důvodem, proč bez diáře nedám ani ránu, je to, že mám ráda plánování.

Vím, že jsou lidé, kteří nemají potřebu věnovat plánování svých dnů moc pozornosti. Berou události tak, jak přicházejí. Žijí přítomným okamžikem a budoucnost nechávají otevřenou, ať už se jedná o větší životní otázky, nebo o to, co si dnes dají na večeři. Já ale patřím k těm, co mají rádi, když mají ve svých plánech aspoň trochu jasno. Proto je můj diář zpravidla zaplněný poznámkami. Když mě něco čeká, díky diáři o tom vždycky vím a můžu si připadat aspoň trochu připravena.

Tak jsem tuhle ráno při snídani ze zvyku otevřela diář, abych se podívala, co mě ten den čeká. Vedle běžných poznámek typu “teta má narozeniny“ nebo “zajít na poštu“ jsem však mezi zápisky objevila ještě jedno slovo. V první chvíli jsem na ně jen zmateně koukala a netušila, co má znamenat. Na řádku přibližně uprostřed stránky bylo totiž červenou propiskou napsáno slovo “překvapení.“ Vůbec jsem si nevzpomínala, že bych někdy právě k tomuhle datu psala takovou poznámku. A už vůbec mě nenapadalo, o jaké překvapení by se mělo jednat. Koukala jsem nevěřícně do diáře jako bych čekala, že z něj někdo vyskočí a podá mi vysvětlení. Písmo, kterým bylo “překvapení“ napsáno, opravdu vypadalo jako můj rukopis… Je možné, že bych si kdysi takovou poznámku sama napsala a potom na ni zapomněla? Nebo si snad ze mě někdo z mých blízkých udělal legraci?

Chvíli jsem o téhle podivné poznámce přemýšlelela, zatímco jsem dopíjela svůj ranní čaj. Vůbec jsem nevěděla, co mám od tohoto překvapení čekat. A věřte mi - to je pro člověka posedlého plánováním velký krok do neznáma! Po chvilce přemítání jsem se rozhodla, že zkusím tuhle záhadnou situaci pojmout jako výzvu. Zkusím svůj den prožít úplně běžně a zároven si všímat všech překvapení, která mě během dne potkají. A budu za ně děkovat Bohu, i kdyby to byly ty nejmenší věci.

Začala jsem hned ráno, když jsem ve schránce našla překvapení dopis od kamarádky. Po otevření Facebooku jsem si pak uvědomila, že je to čtyři roky od mého výletu do Indonésie. A v duchu jsem děkovala Bohu za ten krásný čas, co jsem tam mohla prožít. Dalším překvapením bylo, když mi přišel balíček, ale chyběla v něm jedna z věcí, které jsem si objednala… To mě překvapilo spíš nepříjemně. Napsala jsem e-mail do obchodu. Obratem mi přišla zpráva s omluvou a kromě chybějící věci mi posílají ještě balzám na rty jako dárek. Milé překvapení! Zrovna mi ten můj došel. Během dne jsem dostala hodnocení svojí eseje do školy. Nebyla sice na výbornou, ale vyučující mě překvapila, když mi zároveň se známkou poslala povzbudivý osobní komentář. Při cestě do obchodu jsem potkala kamarádku, kterou jsem dlouho neviděla. I když jsme obě měly na sobě roušky, myslím, že naše díky úsměvům pro rouškou naše oči rozzářily celou ulici. Večer nás navíc moje sestra překvapila vlastnoručně upečenými sušenkami. Večer jsem pak počítala, kolik překvapivých věcí se mi ten den stalo. A napočítala jsem tolik věcí, za které jsem mohla děkovat Bohu! Tolik věcí, které mi ten den přineslo radost nebo novou zkušenost! A to i přesto, že jsem je vůbec něměla zapsané v diáři.

Plánování je dobrá věc. Pro zvládání každodenních povinností se hodí věnovat mu pozotnost. Ale v životě můsíme být připraveni i na to, že všechno vždy nejde podle našich plánů. Občas nám den změní události, které bychom si do diáře rozhodně nenapsali. Doteď nevím, jak se mi ten záhadný zápisek dostal do diáře. Ale jedno vím jistě – prožít den s otevřenou myslí a vítat všechna malá překvapení, která přinese, určitě stojí za to! Nejlepší věci jsou totiž často právě ty, které si sami nenaplánujeme.

Redaktorka Jitka

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.