Tím, jak nyní trávím o něco více času doma, snažím se si ten svůj pokoj zpříjemnit – a aktualizace fotek z výletů na nástěnce je samozřejmostí! Díky tomu mohu vzpomínat, ale hlavně se těšit na dobu, až bude situace cestování více nakloněna.

Mé stěně vévodí fotky z Londýna, kde jsem byla s dalšími třemi kamarádkami – Hančou, Dájou a Jančou. Holky z gymplu, se kterými se člověk ani ve světě neztratí.

Dovolte mi teď trochu zavzpomínat na dobrodružství, které jsme tam zažily… Ale ještě dříve, než se do toho pustím, musím zdůraznit, že Londýn je úchvatný. Možnost vidět na vlastní oči všechno to, o čem jsem vždy jen slyšela anebo četla, bylo skvělé. A s dobrou společností to vše nabývá ještě lepší rozměr.

Den před odletem k nám ale přišla z Česka znepokojivá zpráva. Na britské ostrovy se šíří orkán Sabine a ruší se kvůli tomu lety. Nic jiného, než to zkusit, nám ale v podstatě nezbývalo.

Ráno jsme s dostatečným předstihem vyrazily. Na vlakovém nádraží jsme si daly snídani a čekaly, až pojede náš vlak. Byla to jen chvíle, kdy se na odjezdové tabuli začaly objevovat informace o zrušení všech (!) linek na letiště.

„To by bylo teda blbé, kdyby letadlo letělo, ale my v něm neseděly,“ vtipkovaly jsme, ale vlastně už nám do smíchu moc nebylo. Rychle jsme běžely na informace, abychom zjistily, jestli bude vypravena náhradní doprava, jak je tomu zvykem v Česku. Pán na informacích na nás hleděl, jako bychom spadly z Marsu. Alespoň nás ale odkázal na autobusovou linku, která nás na letiště může dostat. Jízdenky jdou prý koupit u řidiče.

Poděkovaly jsme, ale jízdenky jsme si pojistily zakoupením online. Než jsme celou proceduru nákupu jízdenek absolvovaly, utvořila se u pána na informacích nekonečná fronta. Lidé naštvaní, pán bezmocný, opravdu nezáviděníhodná situace.

Nákupem jízdenky na autobus to ale nekončilo, ještě bylo třeba najít stanoviště, odkud autobus odjíždí. A tak jsme se s Hančou vydaly před budovu s cílem najít jej. Anglické počasí už mezitím ukazovalo svou pravou tvář. Kromě deště kolem nás ještě poletovaly kusy různých věcí.

Mezitím byly Janča s Dajkou obklíčeny policejním psem, který se na ně velmi vyzývavě díval. Samozřejmě, že jsme nic nelegálního nepřevážely, ale z tohohle nemá člověk nikdy dobrý pocit. Pes si chtěl naštěstí asi jenom hrát a tato krizová situace se tím sama vyřešila.

Stanoviště autobusu jsme našly, díky jízdenkám koupeným předem jsme mohly předběhnout všechny ostatní chudáky, snažící se také dostat na místo určení, a vyjely vstříc letišti. Cestou jsme sledovaly sílící vítr.

Z naší fajnové časové rezervy nezbylo téměř nic, a tak jsme spěchaly k odbavení. Letadla do Česka zatím létala, ale každou chvíli letištní rozhlas informoval o nějakém zrušeném letu.

Další komplikaci jsem způsobila já, a to svým hermelínem... Při kontrole zavazadel bylo to moje prohledáno. Hermelín z Česka, řádně uzrálý, mi byl znechuceným celníkem zabaven, stejně jako konzerva quinoi a tuňáku. A tak jsem pozbyla svačiny. I když je pravda, že ten hermelín jsem už asi stejně neměla jíst.

Letištěm jsme pak proběhly, protože celá tato kulturní vložka nám ubrala dalších (cenných) patnáct minut.

Měly jsme nakonec chvíli času na oddechnutí, a tak jsem pozorovala letadla na dráze.

Jedno, shodou okolností od naší společnosti, se zrovna chystalo přistát. Těsně před kontaktem se zemí se však kvůli poryvu silného větru zhouplo a raději znovu vzlétlo. Vyjekla jsem a vyděsila tím pár dalších lidí okolo. Tímto se jim omlouvám.

Nebudu vás napínat, všechno nakonec dopadlo, až na zpoždění a poměrně výrazné turbulence během letu, dobře.

Nejlepší na tom všem bylo, že moje mamka o žádném orkánu neměla ani tušení. Teprve další den mi ukazovala videa z letišť v Londýně, na kterých bylo vidět, jak si orkán s letadly pěkně pohrává.

„Já jsem to viděla naživo, mami, to je letiště, ze kterého jsme s holkama letěly.“

„Tak ještě, že jsem o tom nevěděla,“ uznala mamka.

Dobrodružství zažila redaktorka Hanka

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.