Kdy je dobré vystoupit z komfortní zóny? A jak poznat, kde je hranice komfortní zóny a kde je hranice nepříjemna?

Pro mě je vystoupení z komfortní zóny, když zmoknu a vím, že jen tak neuschnu. V jednom z nejdeštivějších let v novodobé historii Skandinávie jsme se vydali do Finska, země tisíců jezer a tisíců srážek. A tak možností vystoupit z komfortní zóny bylo opravdu dosti. Lidé severských zemí však mají takové pořekadlo: „Není špatného počasí, jen špatného oblečení."

A tak jsme se rozhodli tímto příslovím řídit (nabalit pláštěnky) a vydali jsme se na několikadenní trek, ačkoli promoknutí skrz na skrz se rovnalo téměř jistotě. Po celodenním šlapání v dešti už jsme toho ale měli docela dost. Komáři, déšť, chvíli slunce, pak zase komáři, déšť... Takto to bylo celý den a pak další,... Ačkoli by komárům měly dešťové kapky padající z nebe vadit v letu, pár odvážných jedinců se přece jenom našlo. Ještě štěstí, že „nepromokavou“ bundu neprokousnou.

Jisté povzbuzení v nás ale probouzela vidina chatky, kde by údajně mělo jít usušit oblečení. Když jsme k ní došli, ještě tam nikdo nebyl. A tak jsme se dali do rozdělávání ohně v kamnech. Zanedlouho se začali trousit další velmi mokří lidé a přidali se i dva opravdu hodně mokří psi. Všichni jsme v chatce ověšeli vše možné i nemožné mokrým oblečením a z místnosti se pomalu začal vytrácet vzduch. Vytvořit ve Finsku další finskou saunu je sice jako nosit dříví do lesa, ale povedlo se. Chatka už nebyla chatka, ale nefalšovaná sauna, akorát, že tam seděli lidé v termo oblečení. My, Češi, jsme po dvou hodinách intenzivního topení, vypařování vlhkosti z oblečení a vaření horkých vod na různé instantní pokrmy, pomalu přestávali dýchat. Každý náš pohyb najednou znamenal jen další a další proud potu valící se snad z každého póru na těle. A jedinci s brýlemi byli v pasti úplně. A tak jsme se dali na úprk. Ti z nás, kteří potřebují i normálně kompenzovat zrak, v podstatě poslepu.

V chatce se sice vytvořila docela přátelská atmosféra mezi osazenstvem, kdy nás i s úplně cizími lidmi spojoval neustávající déšť. Mlčky (protože ve Finsku se s vámi nikdo nechce příliš vybavovat) čekat, až se rozpustíme jako nějaké nanuky, jsme však nedokázali. Pud sebezáchovy velel - opusťte chatu se střechou a vrhněte se raději do spárů komárů, kteří mezitím, co byli lidé schovaní uvnitř, čerpali nové síly na bzučení, létání, sání a otravování. :)

Tohle vystoupení z komfortní zóny nakonec přineslo krásné zážitky. A takto bych to shrnula – vystoupení z komfortní zóny oproti opravdu nepříjemné situaci rozeznáme podle toho, jestli z toho nakonec vzejde něco pěkného. :)

Finsko je krásné, jeďte taky a vezměte si nepromokavé oblečení.

redaktorka Hanka

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.