Kiki (27.01.2017 19:18)
Ahoj Mostly, určitě se za dvojčátka budu modlit, potom napiš, jak to dopadlo:-). Držím palce

Věra Anežka (01.02.2017 09:35)
Ahoj mostly,mrzí mě že máš takové starosti.Chci ti říct,že se za ty dvě malinkatý dvojčátka budu modlit.Vždyť Pán Bůh je všemohoucí a má nás rád.Neboj,nejsi v tom sama.Budu se modlit i za tvýho bratra a jeho manželku, aby celou situaci zvládli.Když budeš chtít můžeš mi napsat jak to s dvojčátky dopadlo.Myslím na tebe a na vás všechny ať to zvládnete. Věra Anežka

Věra Anežka (25.01.2017 12:27)
Ahoj Hani,super zpráva.Moooc gratuluju. Ať se ti daří a jsi spokojená. Budu se za tebe modlit i nadále. U mě modlitba znamená snášení těžkých stavů a situací.Věra Anežka

Lucy (25.01.2017 13:33)
Ahoj, nemám nic proti věřícím, sama s jedním chodím ale to že ti dali zaměstnání, za to nemohou modlitby ale ty sama. Prostě jsi pro to zaměstnání ( at už děláš cokoliv ) dobrá a proto tě přijali ;)

olga (20.01.2017 17:37)
Ahoj, já když jsem ve společnosti člověka, se kterým si toho nemám moc co říct ani mi není nijak blízký, tak se s ním nebavím. Možná se ti to bude zdát neohleduplné, ale ani on si nepovídá se mnou, takže jsme jako cizí. Ano, nanejvýš si popovídáme krátce o testech, učitelích, co bude dělat a to je všechno. Myslím, že pokud ten člověk nemá s tebou nic společného, nemusíš se každý den namáhat se s ním bavit o tématech, které jste už probrali. Myslím, že jemu to vadit nebude, když s tebou nemá skoro nic společného. Pokud by ti to bylo hodně nepříjemné (myslím nebavit se s ním), asi bych to udělala tak, že bych jezdila autobusem v jinou dobu, pokud bys to stíhala. :) A to, že s ním sedíš v lavici, není až tak strašné, když máš někoho, za kým můžeš o přestávce zajít, ne? ;) Pokud nastane ticho, tak bych si z toho nic nedělala, protože ty ses snažila se s tím člověkem o něčem bavit, ale když on nechce, tak bude ticho. Chápu, že ti to bude asi nepříjemné, ale nejspíš nezbývá, než si na to zvyknout. Doufám, že se to zlepší a že tě můj pohled nijak nenaštve ani nezmate. Pěkný den! :)

Adidi (20.01.2017 18:56)
Ahoj, zkus se bavit třeba o knížkách, filmech, kapelách.... Je možné, že se s tebou začne bavit časem. Sama jsem něco podobného zažila. S tou holkou jsem sice nechodila do třídy, ale viděly jsme se často a já ji opravdu neměla ráda. Ale časem to bylo lepší a lepší a teď je to moje kamarádka. A když to nepůjde... Nezoufej! :-) Zkus si najít nějaké jiné kamarády. Určitě to zvládneš, modlím se za tebe. ;-) AHOJ

Wish you best people in your l (20.01.2017 20:04)
Mně se vůbec nelíbí tvůj názor: "nebudu se přece otvírat cizímu člověku". Protože promiň, ale i lidi, co se mi zdáli dost nesympatičtí, tak jsem zjistila, že ne vždycky to takhle je. A ty chceš se bavit 4 roky o počasí? :D Vždyť vždycky ti témata dojdou. Spíš bych se chovala otevřeněji, dávala tomu člověku šanci, lásku - ne jen budu milá, aby se neřeklo! Nemluv (aspoň pro začátek) o věcech, které ten člověk nemá rád, snaž se přizpůsobit jeho řeči (víš jak to myslím, prostě se nalaď na jeho vlnu). Fakt tím nemyslím, aby ses začala říkat o věcech, kterým nevěříš a nemáš je ráda, jak jsou super. A taky se snaž bavit s úsměvem, být trošku vtipná, nebrat to tak vážně... Úplně chápu, že radí se vždy líp, ale aspoň to zkus :D A kdyby to bylo pořád spíš špatný než lepší, tak se hlavně zkus porozhlídnout po třídě jestli tam nenajdeš nějakou spřízněnou duši... :) Btw přímo nemiluju některý lidi!! :DD

Lucy (24.01.2017 18:28)
Když mi je nějaký člověk nesympatický tak se s ním prostě nebavím. I kdybych s ním měla sedět v lavici nebo se s ním denně potkávat. Když se ale stane že se se mnou začne bavit, většinou odpovídám jen jednou větou. A pak doufám že ten člověk odejde pryč a nebo já odejdu sama. Kdyby mě ten člověk pořád otravoval ( já se znám ) tak bych vylítla se slovy: ,, mě to ale absolutně nezajímá." Bylo by mi fuk co si pak bude dotyčný/á myslet.

kiki (19.01.2017 18:50)
Ahoj Věro Anežko, obecně by se to mělo dělat takhle: světlejší stíny se nanášejí na víčko blíž k nosu (aby prosvětlily tmavý oční kout) a tmavší stíny se nanášejí dál od nosu. Nelekej se, pokud se ti zpočátku nebude dařit nanést stíny tak, jak jsi si původně představovala, většinou to chce nějaký čas, než získáš grif. Pokud chceš, aby ti stíny déle vydržely, můžeš si k nim ještě pořídit podkladovou bázi pod oční stíny. Dobrá báze je od Artdeco, ale určitě si vystačíš i s levnější. Štěteček si určitě kup, v drogerii seženeš i levný. Mě vyhovuje ten na delší tyčince. Měj se hezky:)

Věra Anežka (22.01.2017 19:29)
Ahoj kiki, moc díky za radu a za to že jsi. Jsem ráda,že podobný holčičiny neřeším jen já.opatruj se a věř,že se za tebe budu modlit.No,u mě modltiba znamená snášet trpělivě obtíže,které mě potkávají každý den. V podobě depresí,úzkostí a jiných potíží. Pán ti žehnej. Věra Anežka

jsem psycho :D (19.01.2017 16:14)
Ahoj, tak to jsme dvě... Rozhodně pomáhá zpověď a rozhovor s knězem. Jinak se zkus trochu odreagovat - filmy - komedie, ne kriminálky, veselá hudba, kamarádky.... kup si třeba něco pěkného pro radost, zajdi do knihovny nebo do kina. Snad ti to trochu pomůže :)

Jája (19.01.2017 17:21)
Ahoj Iňačko, vlastně moc nevím, jak ti poradit, chci se o to pokusit a přinejmenším ti říct, že v tom nejsi sama :) Já mám teď podobné problémy, sice ne s klukem, ani jsem nebyla nemocná o Vánocích, ale duchovně na tom nejsem zrovna nejlíp. Vlastně si taky připadám často prázdná, přepadají mě pochybnosti a mám hodně problém s tím, že se mi nic nechce a odkládám věci na později. Jenže jsem zjistila, že se tím vůbec nic nevyřeší. S tou duchovní prázdnotou je to taky nepříjemné a pocit hříchu a vlastní nemožnosti a slabosti do toho... Já třeba taky měla nebo i mám takové "podivné" hříchy, které se často stydím říct. Rozhodně to chce dávku odvahy. Ale nakonec to zkusím, řeknu si, že to říkám Bohu a myslím to upřímně, On to ví - s tímhle se to vždycky snažím říct i v té zpovědnici, navíc to nemusíš nějak rozebírat. A jde to. Také hodně pomůže, když si o tom můžeš s někým popovídat, o kom víš, že tě nepodrazí a můžeš mu důvěřovat nebo když se za tebe někdo modlí. Mě se to např. podařilo na jedné duchovní obnově, kde jsem se svěřila jedné sestřičce a občas si píšeme přes mail. Hodně mi pomohla jedna věta, kterou mi napsala: "Ježíš jako otec z příběhu o Marnotratném Synu nepředpokládá, že bychom měly začít žít lépe, ale jen proto, že kvůli jakémusi hladu přicházíme, tak nás neodsuzuje, nemá ruku namířenou k facce, ale k požehnání, raduje se nad námi, objímá nás, objímá naše ještě pořádně neobrácené srdce a chystá pro nás hostinu. Už teď to pro nás dělá, když jsme ještě plné pochybností..." S tím klukem... no, možná by bylo dobré, pokud máš nějakou nejlepší kamarádku, popovídat si o tom... ale myslím, že pokud by ten kluk měl o tebe zájem, tak by tě měl první oslovit on a projevit ti to sám. Když to klukům řekneme my sami, tak to obvykle nepochopí a spíš se nám vysmějí... Každopádně si myslím, že ty v tom nemáš žádnou vinu a nemusíš se obviňovat nebo se cítit hrozně. Přeji Ti hodně vytrvalosti v tomhle období, zkus nějak věřit, že Bůh je s tebou, i když nic necítíš. Vím, že je snadné radit, ale hůř se to dělá, no ale také se o to pokouším :) Hlavně vytrvat! Přeji odvahu ke zpovědi a držím palce ohledně toho kluka. A ještě něco: budu se za tebe modlit. Nejlepší je totiž všechno odevzdat do božích rukou... Myslím na Tebe :) J.

Jája (19.01.2017 17:28)
Ahoj Iňačko, ještě jsem zapomněla: s tou zpovědí, jak píšeš, že nevíš, jestli se tam může" něco takového " řešit - ve zpovědi se zkrátka řeší takové ty "horší a nepěkné věci", hlavní je upřímně odevzdat Bohu i to, s čím se nemohu chlubit, a veř, že pro Něj je to maličkost :) Promiň, trochu jsem se v předchozím příspěvku rozepsala... Měj se hezky, modlím se za tebe :) J.

Iňačka (21.01.2017 20:05)
Díky za radu a modlitbu. Ať se ti daří! :-)

Věra Anežka (22.01.2017 12:04)
Ahoj Iňačko, já jsem podobný problém řešila a řeším také.Mě osobně pomáhá to,že chodím pravidelně ke sv. smíření. Neboj se řešit u zpovědi všechno co tě tíží. Zpověď je právě určená k tomu,abys pánu bohu vyznala všechno co tě tíží.A zárověň probrala s knězem z čeho máš obavy a v čem nemáš jistotu.Chce to odvahu,ale věřím a ujišťuji tě že se to dá zvládnout.Navíc nemusíš mít strach,že by se to k někomu doneslo. Kněz je vázán zpovědním tajemstvím,což znamená že to nikomu nesmí říct.Já jsem se dřív také bála,ale teď když jdu ke zpovědi,tak se pak po ní cítím daleko lépe.Přeju ti ať to zvládneš.Držím palce a modlím se za tebe.Věra Anežka

Jenny (01.02.2017 20:22)
"Cítím se špinavě, poskvrněně a neskutečně hříšně..." - to je téměř definice skrupulí... trpěla tím třeba i Terezka z Lisieux a je svatá... Pravda je že by to vážně asi chtělo řešit, jinak je tok zbláznění. Fakt si o tom promluv s knězem... (jestli mohu radit.)

Evanlyn (13.02.2017 19:25)
Ahoj, když jsem měla krizi víry, tak mi pomohlo, když jsem dělala něco pro to, aby se o Bohu dozvěděli další lidé- půjčovala jsem jim Iny, kterých mám doma spousty.Většinou jsem nějaké kámošce napsala, jestli by nechtěla půjčit křesťanský časopis pro holky a poslala jí obrázek obálky. V osmi případech z deseti si ho chtěly přečíst a pak byly nadšené. Takhle se tu rozepisuji proto, že člověk po tomhle získá naději, že mladí chtějí slyšet o Bohu, a hned se krize překoná lépe, takže pokud byste na to měly odvahu, tak určitě do toho! :-)

verunnka 14 (17.01.2017 08:57)
Ahoj, nejsem rozhodně žádný odborník ale myslím si že je to celkem normální. V určitém věku prostě začneš hlouběji uvažovat nad životem a máš pocit že je vlastně vše zbytečné. Zkus se každé ráno před tím než vstaneš zamyslet nad tím co tě ten den čeká hezkého(dobrá snídaně, kino, kamarádi...) a snaž se každý den prožívat naplno a užívat si každé hezké chvilky. A stejně tak i večer se zamysli nad tím co tě dnes bavilo nebo co sis užila.

M. (17.01.2017 20:33)
No nevím, zkus si jen tak někam vyjít... A dělej to, co tě naplňuje. A modlitba také nic nezkazí :)

Iriska (24.01.2017 20:31)
Skus víc rozmlouvat s Bohem nebo s Panou Marii. A třeba večer zhodnotit a zároven poděkovat Bohu, co bylo super a tak.

Lucka (24.01.2017 19:28)
ahoj, znám je ale už troochu víc starší - pocází ze sudet ikdyž v čr se už moc nevyskytuje...

Ta z Klatov (29.01.2017 10:45)
Ahoj Markét. :) Sice jsem v prváku na gymplu, ale bydlím v Klatovech, tak myslím, že bych ti nèjaké informace dát mohla. :-) Na zdravotnické lyceum sem chodí pár mých bývalých spolužáků a zároveň i starší kamarádi (druhák, třeťák). Všichni jsou zde celkem spokojení a myslím, že tato škola má dobrou úroveň. Pokud chceš v budoucnu pracovat ve zdravotnictví, tak tuto školu vidím jako správnou volbu. ;-) Jen pocítej s tím, že na zdrávce je víc předmětů do hloubky, jako třeba biologie, anatomie, latina. Říká se, že z gymplu a zdravotnického lycea můžeš jít potom kamkoliv (na výšku). Znám lidi, kteří po zdrávce nastoupili na práva, peďáky, nebo se zaměřili právè na tu medicínu. Jak to shrnout.. ;-) se zdrávkou u nás v Klatovech to nevidím vůbec černě :) a doufám, že pokud si zrovna tuto školu vybereš, budeš spokojená. Budu ti držet palce u přijímaček a ať už si střední školu vybereš jakoukoliv, věřím, že jednou budeš v životé dělat povolání, které tě bude bavit. Hodně zdaru na cestě za vzděláním ;-) Anežka

Mája (10.01.2017 16:16)
Ahoj. Já jsem s mastnými vlasy nikdy neměla velký problém. Myla jsem si je ve středu a sobotu. Pak jsem ale četla že paradoxně čím více si je myješ tím více se mastí (voda a masírování hlavy podporuje tvorbu mazu). Tak jsem si je začala mýt jednou za týden a krásně umyté vlasy mi vydrží klidně 3 dny. Pak se začnou mastit. Ještě doporučuji nepročesávat si zbytečně často vlasy. To jsou moje zkušenosti, ale myslím že každá to máme jinak. Měj se hezky :)

M. (10.01.2017 18:24)
Ahoj, já si myju vlasy taky obden a nezdravé mi to rozhodně nepřijde... :)

Maru (10.01.2017 20:40)
Ahoj, nejsem si jistá, jak je to se zdravím vlasů, ale já si je myju obden jen výjimečně. Totiž, aby ty mé byly koukatelné, potřebují umýt každý den. Prý se dají "zvyknout" tím způsobem, že čas mezi mytím budeš prodlužovat - zkoušela jsem to, ale u mě to nemělo žádný výsledek. Jen mě ještě napadá nedávat kondicionér až k vlasovým kořínkům, pokud používáš. Mám vcelku dlouhé vlasy, do pasu, takže je to občas fakt otrava to pořád mýt, ale... Holt jsme prostě v pubertě a hormonální změny jsou hormonální změny. :)

olga (14.01.2017 10:18)
Ahoj, já si taky myju vlasy obden. Možná je pro ně lepší, když používáš nějaký jemný šampón; já používám kopřivový speciálně na mastné vlasy, nebo takový jemný, který je přímo určený na časté mytí vlasů. :)

Věra Anežka (16.01.2017 11:29)
Ahoj N, já se snažím si mýt vlasy pravidelně,ale ne vždy se mi to daří. Jinak je důležitý jaký máš typ vlasů a podle toho zvolit šampon. A také je důležitý, jestli si dáváš přeliv, nebo barvu. To svým způsobem také ovlivní potřebu mytí vlasů.Já osobně si myju vlasy tehdy,když vidím že se nedají učesat. Což je tak jednou nebo dvakrát týdně. Já osobně jsem začala používat šampon z lékárny a zatím všechno ok.Přeju ti ať najdeš ten svůj šampon a ať jsi spokojená. Jinak moje sestřenice si myje vlasy každý den.Osobně si myslím, že mýt si vlasy obden nic nezkazí.Drž se. Věra Anežka

kriki (09.01.2017 10:47)
Ahoj Verčo, jestli to myslíš tak, že jsi líná udělat nějake ukoly, pomýt nádobí nebo si jenom trochu uklidit pokoj, tak bych radu měla z vlastni zkušenosti; všechn věci co chceš udělat si napiš do poznámkového bločku nebo do kalendáře - tak budeš mít úkoly na očíh a nebudeš se jím vyhýbat. Na konec týdne si můžeš nachystat třeba dobrou žvýkačku(pro případ splněni vsech ukolu - jako motivace). Hodně štěstí přeje kikča

Maru (10.01.2017 20:31)
Ahoj. :) Nám na gymplu jistá učitelka řekla, že co můžeme udělat do 3 minut, tak ať to prostě uděláme. A funguje to, práce a neuklizené věci se pak nehromadí, a taky se cítím líp. Sama jsem strašně lenivá a často odsouvám dál věci, kterých se bojím, že nezvládnu... Ale důležité je postavit se tomu čelem, nepřemýšlet nad tím, nepitvat to (odsouvání) a opravdu bojovat. Zkus si třeba do deníčku zapisovat své úspěchy, kdy se ti podaří lenost překonat. Na konci dne/týdne si to můžeš vždy při večerní modlitbě zrekapitulovat, odevzdat to a současně si i uvědomit, že to jde. :) Takže dobré české přísloví - co můžeš udělat hned, neodkládej na zítřek. (A věcí, co jdou stihnout do 3 minut, je hafo.) :)

Věra Anežka (16.01.2017 11:40)
Ahoj Veru, s leností bojuju taky. A většinou všechno nechávám na poslední chvíli.Jenže pak se mi věci nakupí a já nevím kam dřív skočit a co udělat nejdřív. Myslím že je to problém každé z nás. Přesný tip jak to řešit,který by se dal aplikovat všeobecně asi není. Nebo o něm nevím. Pokusím se ti poradit jak to řeším já. Já se snažím, abych měla na všechno dost času a většinou si napíšu na papír co musím udělat a podle toho seznamu se řídím. Nejlepší je nedělat všechno najednou.Ale udělat si celotýdenní plán. Třeba každé pondělí uklízení pokojíčku, nebo pomoc mamce. Nevím v jaké si situaci ani co máš za povinnosti. Já mám dobrou zkušenost,když mám něco dělat nějakou práci,tak si k tomu pustím svou oblíbenou hudbu.Třeba rádio nebo CD. A hned mi jde všechno snáz. Snad jsem ti poradila. Každý den jednu maličkost a uvidíš že to půjde. Opatruj se. Ať ti Pán Bůh pomáhá. A provází každým dnem. Věra Anežka

Růženka (04.01.2017 15:51)
Ahoj, tak mne napadá.. Co hrníček? Nějaké pěkné triko? Milý dopis? Lístky do kina/ divadla.. Nevím, hodně záleží, jak to mezi sebou méte ;-) Mnoho štěstí a nezapomeň, nejvíce potěší úsměv.

Kamarádka. (04.01.2017 16:04)
dala bych čokoládu nebo bonboniéru.

Any (06.01.2017 16:07)
Ahoj, co lístky na nějakou akci s duchovním kontextem? Napadá mě třeba koncert nějakého věřícího zpěváka, Godzone, divadelní představení s duchovní tematikou. Z hmotných dárků mě napadá křížek na krk (třeba na kůži, aby nevypadal tak žensky) nebo náramek. Výlet po stopách jeho biřmovacího patrona (pokud to jde) nebo něco s ním spojené.

Maru (06.01.2017 20:23)
Ahoj. :) Vzhledem k tomu, že jde o biřmování, tak bych to určitě řešila něčím s duchovní tematikou. Co vytvořit něco na způsob přáníčka, kde bude datum a třeba kousek pasáže z bible, kde se mluví o seslání DS a Tvoje osobní přáni/povzbuzení, napsat, že se za něj a jeho život modlíš (a taky to tak dělat :D). Vlastnoručně nakreslený hrníček či triko taky není špatný nápad, zkus to vymyslet tak, aby to mělo nějakou souvislost s tímto památným dnem. Co třeba nápis "Hoříš? Hořím." (= zapálen Duchem)? Není to moc vtipné, určo přijdeš na něco lepšího. ;) Zkusit můžeš i svíčku, kterou necháš posvětit u kněze a může se u ní modlit, či pohledat pár citátů z bible (nějaká inspirace bude na netu a i v IN!u něco takového bylo) pro chvíle kdy mu bude smutno, bude mít radost, strach... Nebo má třeba přečtenou bibli? Co tak sehnat plán na přečtení bible za rok a dát mu nějakou hezkou grafickou úpravu? Možností je spousta. :) Jen bych se určitě nedržela lístků na "kulturu", ty mu můžeš dát na narozeniny. Ale biřmování je jedinečné a získává při něm pečeť DS, na to by měl mít památku, která s tímto okamžikem souvisí více. Držím palce, ať se Ti daří být dobrou kmotrou, bývá to náročná práce. ;)

J. (08.01.2017 18:07)
Chápem že nechceš nijaké "klišé" darčeky, ale nejakú zbytočnosť. Síce nechceš knihu, ale možno by predsa len nejaká nebola zlá. Ako birmovná matka máš dohliadať na jeho duchovný život, rast a byť mu príkladom. Aj ked ste v rovnakom veku, už je ot taká zodpovednosť. A teraz sú rlzne knihy pre mladých, niečo také s príbehmi, motivačné, náboženské by bolo podla mna fajn. A ak nejaký fakt že drahší dar, tak možno elektornika. No možno aj nejaký zážitkový dar by bol fajn. Naplánovať nejakú spoločnú akciu, výlet, podujatie a zohnať lístky. Potešilo by ho to už teraz a potom pri realizácii by ste mali radosť obaja.

Kája (18.01.2017 11:51)
Jeďte na UNITED! http://festivalunited.cz/ https://www.youtube.com/watch?v=DH7jEaJvhVQ https://www.youtube.com/watch?v=zWwpwnhJRI4

ZMF (01.01.2017 00:04)
Ahoj Věrka Marie. Napadá me, že bych si o tom s mamkou promluvila. Třeba byl z rodiny někdo nemocný nebo to nešlo z jiných důvodů. Jestli to aspoň trochu jde, zkus to mamce říct. I když Te hned nepochopí, tak mám zkušenost, že informace, kterou ji řekneš, bude pomalu, ale jistě pracovat pro Tebe.

Věra Anežka (06.01.2017 16:17)
Ahoj ZMF, moc díky za reakci. Přesně to jsem potřebovala slyšet. Tak nějak to bylo.Teď už vím že když nevyjde nějaká situace,tak to není žádná hrůza. A děje se to běžně každýmu člověku. S mamčou jsem o tom nakonec nemluvila,ale popovídala jsem si s lékařem, kterýmu důvěřuju a který je odborník přes lidskou psychiku. a několikrát mi pomohl. Každopádně dík za snahu a a radu. A za to,že si se vůbec takovou prkotinou zabývala.Jinak to máme promyšlený. Když to plánované setkání s nevlastní sestrou v neděli 15.ledna 2017 zase nedopadne,tak tam máma zajede a vyřeší i předání dárků.Díky Věra Anežka

:-) (31.12.2016 13:41)
Ahoj, mám za sebou takový příběh, který trval rok a půl. Odnesla jsem si z toho zkušenost do života, ale radost určitě ne. Začala jsem ve čtrnácti chodit s šestnáctiletým klukem. Nebylo to proto, že jsem se do něj zamilovala, ale protože jsem byla hloupá a strašně chtěla kluka a on byl jediný, co mě v té době chtěl... Říkala jsem si fajn, je starší, docela hezký, věřící ( i když v některých jednáních by to člověk nepoznal)....třeba se do něj postupem času víc zamiluju. Kdeže. Už od začátku se mi nelíbilo jeho chování, měl hodně nedostatků a já se uklidnovala tím, že každý máme nějaké nedostatky, že je vydržím....trápil mě a já jsem s ním nebyla vůbec šťasná. Nalhával mi takové věci, kterým jsem vždy věřila a poslouchala ho na slovo.(Samozřejmě když jsme se rozešli, všechny ty řeči jsou lži a jsem teď akorát zklamaná, že jsem byla tak důvěřivá.) Moje sebevědomí pod ním klesalo a strašně mě to dostalo do zoufalství. Ztrácela jsem ostatní kamarády, kašlala jsem na školu, své koníčky jsem zanedbávala a byla jsem ovládáná pouze jeho řečmi. Ptala jsem se na rady kamarádů, dospělých, kněží, vyslechli mě a měli jedinou radu..pokud s ním chodíš z lítostí, pokud s ním nejsi šťastná, rozejdi se... vždyť ve vztahu nemáš vydržet za každou cenu, je to taková zkouška těch dvou, jestli by jim to potom v manželství klapalo, a pokud to není upřímné z obou stran, nemá to cenu. To je prostě základ. Když jsem se sním teď nedávno v šestnácti rozešla, nedokážu ani říct jak se cítím skvěle a svobodně, nelituju toho vztahu, byla to zkouška, ale je mi líto, že jsem roka půl svého života strávila jen trápením a ponižováním. Pokud ale nejseš do něho zamilovaná, myslím že šance na zamilování, je velmi malá. Ano, může se to zamilovávání prohlubovat, to je správně v upřímném vztahu. Ale když už teď víš, že by sis s ním nedokázala představit život, nechoď dál...Hlavně se nenechávej ovládat a měj svůj rozum, v případě se třeba poraď s někým komu důvěřuješ, s knězem apod...držím ti palce!:)

Viktorie (04.01.2017 19:48)
Ahoj, já ano. Začala jsem stím klukem chodit v 19 ale bylo to docela dost komplikované a vůbec jsem do něj nebyla zamilovaná. Ale láska se dostavila časem a teď jsme spolu 7 let a já ho opravdu upřimně miluji:-) Ale nemysli si není to vše tak jednoduché jak se na první pohled možná zdá. Být tebou tak to určitě zkusím a uvidíš sama. Můžu se zeptat kolik ti je let? děkuji:-)

Mary (05.01.2017 20:01)
Ahoj, díky :-) Asi si tě musel nějak získat, ne? ;-) Snažil se o tebe? Snažil se ten vztah rozvíjet? Je mi 25...Tobě taky? Když si připočtu léta, co jste spolu... :-)

Mia (02.01.2017 17:25)
Mám stejný problém a každá rada by se mi taky hodila... Kromě toho mám drobné pupínky na stehnech. Vypadá to jako "husí kůže". Není to žádný ekzém nebo alergie. Mám to geneticky a nevím vůbec jak se toho mám zbavit :o. Žádná z kamarádek to nemá, takže mi neporadí... Máte s tím někdo zkušenost? A u těch vyrážek jsem si akorát všimla, že se mi udělají, když se zpotím a hned se neumyju a dělají se mi nejvíc v místech, kde mám lem kalhotek. Ale jak se jich zbavit to netuším😱

Musichetta (01.01.2017 13:07)
Tobě taky :)

já (20.12.2016 19:50)
Já se taky často červenám, hlavně když mi něco nejde, nebo z trapasu. Jedna kámoška to řeší nějakým šminkem(ted si nespomunu jakým). No a řešení by bylo asi jedině nic neřešit, nebo fakt nevím.

DANIELKA (03.01.2017 22:38)
Řeším stejný problém.zkus makeu up třeba to trošku ztlumí.

Lucy (22.12.2016 12:47)
jenom dospíváš pomaleji, neboj to nic není.

Petra (23.12.2016 18:46)
Ahoj, myslím, že nic špatně není. Někdo ji dostane poprvé v desíti, někdo v šestnácti. Já jsem ji dostala asi v patnácti.

Mlask (24.12.2016 18:20)
Ahoj, Bud v klidu, žadnej stres a nohy v teple :D. Nestresuj se je to zbytečný. Přijde to. Až překročíš hranici 16-17. To už bys měla zajít někam. Jinak cajk :)

bety (27.12.2016 16:14)
ahoj já ji dostala až v 15 a jsem ráda :)

Krala (23.12.2016 16:48)
ahoj :) skus sa zacat zaujimat o to co ma on rad, napriklad jeden moj kamos velmi lubi florbal tak sa ho skus spytat ci by si ho nemohla prist poziret na iaky sport , n ajeho zapas, alebo ho jednoducho pozvi do vasho spolca , alebo mu napis a potom to uz zacne :) neboj sa hlavne !!

Bigy (17.12.2016 17:30)
Já si bigy nemůžu vynachválit. Chodím tam. Přátelské prostředí, rovnost učitelů a studentů. Nevím, co je pro Tebe náročné, ano, je to gympl, ale když člověk není ve stresu, učí se hodně. A tam ve stresu určitě nebudeš.

Mark (17.12.2016 22:23)
Bigy je úžasná škola. Jsem vážně moooc ráda, že jsem na ni šla. A učení? Záleží na tobě kolik toho chceš umět. Někdo se šrotí hodiny na každou písemku, někdo to zas tak neřeší a někdo písemku opíše z mobilu. Nakonec s úsměvem na tváři projdem všichni. Všechno je to o tvým přístupu, stejně jako to, jak si ty čtyři roky užiješ. Záleží jen na tobě, jestli budeš chodit na mše, jestli se zapojíš do scholy, do parlamentu, jak to rozjedeš se třídou... Takže no stres a hlas se na Bigy :D

M. (19.12.2016 21:22)
Ahoj, Bigy určitě moc doporučuji!! Jsem tam hrozně spokojená, jak už bylo napsáno-přátelská atmosféra a skvělí učitelé. Kdyby ses chtěla přijít podívat, tak den otevřených dveří máme 1.2. :)

MAgda (22.12.2016 15:19)
Ahoj....když už jsme u toho já se tam budu hlásit taky, ale od kdy jste se učili?

Tučňák (23.12.2016 15:17)
Ahoj. Strašně moc děkuji vám všem. Ještě popřemýšlím, ale asi Bigy zvolím. Jsem moc ráda, že jste mi řekli tolik úžasných věcí. Btw. Třeba se potkáme :)!!

Bigy (29.12.2016 20:25)
Nepotkáme, maturuju ;).

já (03.01.2017 18:24)
Ahoj já chodím na BiGy do prváku. Je fakt úžasná škola, ale učení je pro mě dost těžký a na každé škole se najde nějaká učitelka, která ti znepříjemňuje život. Ale, když se dostaneš na BiGy, stojí to za to. Hlavně je tam cítit ta skvělá křesťanská atmosféra, kterou na necírkevní škole nenajdeš, proto určitě dej svou jednu drahocenou přihlášku na BiGy. :)