Kia (10.09.2013 15:35)
Ahoj, my jsme hrály s Mis. klubkem scénku Herodes. http://www.youtube.com/watch?v=023USmyemrQ

Lesslie (10.09.2013 15:47)
Ahoj, je to sice v angličtině, ale pokud aspoň trochu anglicky umíš, nebo někoho takového znáš, tak je to na přeložení jednoduché.. :) Ovšem nepoužívej ty automatické titulky a překlad :D Je to úžasný a mně se to moc líbí.. Nejspíš to budeme dělat u nás a ty menší děti jsou na to vážně skvěle se hodící.. Nebo si z toho vezmi nějaké prvky.. nebo hlavní pointu toho a nějak to přepracuj.. :) Snad se to bude líbit :) Ať najdeš to, co hledáš.. ;) A ať vám to jde pěkně od rukou.. :)

Ada (14.09.2013 18:49)
ahoj, já hledám všechno na http://katecheze.evangnet.cz/vanocni-divadla a nebo na http://brno.biskupstvi.cz/kc/pomucky.html a hodně štěstí při nacvičování ;-) vím jakou to dá práci :-)

Lentilka (10.09.2013 14:13)
Ahojda :) Holky, moc bych si chtěla tenhle článek přečíst. Ale nemám časák IN :(( můj email je v redakci.

introvertka (10.09.2013 16:21)
Ahoj já jsem introvertka a ještě ke všmu melancholik. Ten článek mi docela pomohl a povzbudil. No jak prožívám svoje introverství? No tak předně, nenavazuju tak rychle nové vztahy s ostatními, ne že bych nechtěla, já poznávám nové lidi ráda, ale nějak si neumím najít příležitost a mám v sobě jakýsi ostych. Za druhé nejsem moc důvěřivá, ani svým kamarádkám či rodině se moc nesvěřuji s těmi nejosobnějšími věcmi. Což je někdy na škodu, protože pak to v sobě člověk zbytečně dusí. Za třetí a to mě štve asi nejvíc, že se stydím mluvit před ostatníma, hlavně ve škole mívám hrozné problémy s referáty, prostě tréma, většinou i při ústím zkoušení, nebo když mám číst svou slohovku atd. Ale v mém případě za to nemůže jen introverství ale i problémy se sebevědomím, které jsem měla (teď už je to lepší). A hlavně to asi souvisí s věkem, ono v dospívání je každý člověk zranitelnější, dřív, když jsem byla na základce mi to problém ani nedělalo. No doufám, že se to s věkem zlepší. :) Dál bych řekla, že nemám potřebu být středem pozornosti, ale to jako negativum neberu. A co je pozitivní? No, řekla bych, že klukům se introvertní holky celkem líbí ( i když asi záleží na vkusu), ale ze své zkušenosti nemám o nápadníky nouzi. (no kéž by se našel někdo, koho bych chtěla i já :D, však to znáte :D). A pozitivní je i to že, introverti umí lépe ostatním naslouchat, když nemají takovou potřebu hovořit. Taky jsou vůči ostatním citlivější a ohleduplnější. No ale neřekla bych že jsem vždy a všude 100% introvert. Někdy, když mě chytne komunikativní nálada, tak si ani jako introvert nepřipadám. No obecně se s negativními stránkami introverství snažím bojovat. Snažím se zapojovat do konverzace, nestát úplně stranou kolektivu atd.. Někdy zahájit i takovou tu zdvořilostní konverzaci atd. Jako introvert někdy věci moc řešim, problémy beru vážně, hledám chyby v sobě a dopředu přemýšlim, jestli svým chováním někomu neublížim. Tohle není vždycky na škodu, ale jindy se tím zbytečně zatěžuju. Takže je lepší brát věci víc s nadledem. No to je asi tak vše co mě napadá! Měj se ;)

Me (10.09.2013 19:33)
Ahoj, já jsem taky dost introvertka :) A jsem za to ráda, že jí jsem. Dříve jsem se trápila, že jsem hodně tichá a moc s lidmi nemluvím, hlavně s neznámými lidmi. Svěřila jsem se s tím mamce a ta mi řekla, že jestli nemám co říct, ať neříkám nic. Pak i kmotřence a ta mi řekla, že taky bývá tichá, že když nemá co říct, nic neříká, a že každý občas má ty svojé tiché chvilky. Někdo dokáže komunikovat s ostatními lehko, někdo to má těžší, jako já. I mezi přáteli. Přestala jsem řešit to, že mi to nejde, a přenesla jsem se přes to. Přestala jsem řešit to, co si o mě ostatní myslí, proč toho moc nenamluvím. "Oni" mě neznají, teprve až mě poznají, zjistí, že dokážu být pořádný extrovert, nebo že mám jiné úžasné vlastnosti, které extroverti nemusí (ale mohou) mít, např. umění naslouchat. A teď, jak jsem přestala to vše řešit, se cítím víc sama sebou. A těší mě být sama sebou. A jestli tohle nestačí, tak je tu ještě jedna věc: Co by to bylo za svět bez introvertů? Pořádně hlučný svět. :) A pamatujte, Pán Bůh vás obdařil jedinečnými vlastnostmi. Jste jedinečné! :)

Fifinka (12.09.2013 16:58)
Ahojky, měla bych ještě jeden pohled na věc. Totiž ten, že to, že jsi introvert můžeš mít jen "vypěstované " ve své hlavě. Na druhém stupni ZŠ jsem si prošla šikanou. A v důsledku toho jsem byla tichá, vystrašená, nesebevědomá chudinka, myslící každý den na sebevraždu, protože tak ošklivou a zbytečnou holku by tady nikdo přece nechtěl. Ano, až tak daleko je lidské zlo schopno zajít. Stačilo málo, a díky debilním spolužákům jsem už tady nemusela být. Bylo to opravdu tvrdý období. A proto jsem tu školu musela opustit (červen 2009). Měla jsem tedy zažitou představu, že jsem ošklivá, hloupá, neschopná, a k tomu všemu INTROVERTNí- což byl na té špatné základce ten nejhorší cejch, jakej jste mohli dostat. Kdo byl tichej, byl nula. Nejsem sice takovej ten "věčně free extrovert", ale zpětně si myslím, že jsem zas tak tichá nebyla, že oni mě prostě jen neměli rádi, a proto si mě takovou udělali. Že se tím trápím? To jim dělalo radost. Ale teď k věci. Zkrátka, když jsem přešla na tu novou školu, překvapilo mě, jak vyrovnaní a hodní lidi tam byli - vážili si mě a měli mě rádi. A moje sebevědomí se začalo pomalu uzdravovat. Sama sebe jsem překvapovala, že nejsem zas tak nesebevědomá a tichá, jak jsem si myslela. Když mi někdo řekl, že jsem hrozně fajn holka, byla jsem hrozně šťastná, ale pořád jsem jaksi v koutku své uplakané dušičky pochybovala, zda-li tím přeci jen myslí mě. Našla jsem si zcela přirozeně kamarádky. Zamilovala jsem se, a bylo to opětované. Krása! Otevřeli se přede mnou nové světy! Teď jsem v maturitním ročníku na SŠ, a máme zase dobrej kolektiv. Někdy mám pocit, že ta šikana na té základce byla jen hodně špatným snem. Nebo minulým životem. Prostě, jako by se to stalo někomu jinýmu. Jako bych byla náhodně vybraná. Každopádně vás chci holky povzbudit- to, že jste tiché, a bojíte se říct svůj názor, vůbec nemusí být vaše chyba , ani to nemusí být povahou! Prostě vás někdo třeba už ve školce šikanoval, někdo vám něco řekl či ublížil - a vy jste si to VSUGEROVALi. Někdy stačí jen změnit kolektiv, a úplně se rozvinete! Samozřejmě, jsou introvertní povahy od přírody, to nebudu zpochybňovat, jen jsem chtěla zdůraznit, že to může být i takhle.

A. (08.09.2013 13:56)
To je krásný přiznání, budiž nám všem poučením a vzorem.

Hanka (06.09.2013 16:05)
Vivi: jestli teda smím ještě něco říct a nebudu na těchto stránkách zase odsunuta stranou, tak bych ti chtěla poradit. Něco podobného sem si zažila na střední. Prakticky všechny moje kámošky tam byli nevěřící- tutíž měli jiné zájmy, pomlouvali a podobně. Docela sem si i vytrpěla, protože ve třídě nebyl prostě nikdo, kdo by mě chápal. Ale není to tak špatná zkušenost, posilnilo to moji víru i vytrvalost. Tu kamarádku určitě nezavrhni, ale snaž se jí dát jasně najevo že jsi jiná. Promluvte si o tom uplně narovinu, řekni jí co ti vadí. I když trpíš, můžeš být pro ní dobrou lekcí, která ji bude poukazovat na to, že existuje lepší způsob jednání. Můžeš být příkladem. Určitě neměň sebe a pokud se ti něco nelíbí, nebo s ní zrovna nechceš být řekni jí narovinu, proč to tak je. :)

Hanula (05.09.2013 09:27)
Ahojky :) Myslím si, že je zbytečné se tím zabývat :) zkus to brát uplně přirozeně :-) Pokud máš toho kluka opravdu ráda, tak po tom polibku budeš sama toužit, takže to všechno přijde samo. Já sem si s klukem dala poprvé jen uplně obyčejnou pusu, takže žádný problém a když podruhé přišlo už na líbání tak sem chvíli myslela že se udusím :DDD ale jinak v pohodě. Nikdy sem se tím nezabývala, jen sem se těšila kdy to konečně přijde :) Držím palce ;-)

markýza desát (05.09.2013 13:38)
a kolik ti je ??? jestli 14-18, tak to se ničeho neobávej, to se naučíš velmi brzy a ostuda to ještě taky není.

Petra (06.09.2013 11:54)
Ahoj, myslím, že líbat se na třetím rande je strašně brzo, něco takového, by se něco takového mělo dít až po svatbě. Vždyť co budete dělat za půl roku, když už na třetím rande se budete líbat? Myslím, že čím přísněji je laťka nadstavená, tím je ideál čisté lásky splnitelnější.

Shaini (03.09.2013 16:46)
Ahojky, tak já jsem s menstruací zažila ledasco. Nevím jak ostatní, ale pro mě osobně to byl zpočátku dost boj. Svoji první menstruaci jsem dostala ve 12 (6. třída). Pamatuji si, že když mi bylo tak 13-14, měla jsem ji hodně silnou (dost nepříjemné), zdlouhavou, a i bolesti byly kruté. Kolem 15-16 už jakoby se to začalo uklidňovat. Teď je mi 19, a nemám si nač stěžovat. Menstruaci mám sotva 3 dny a navíc slaboučkou. Prostě jako by nebyla:)) Tímto bych chtěla povzbudit všechny hodně mladé holky, které to teď mají nepříjemné a mají z toho třeba depku - nebojte se, to se spraví!:)) Samozřejmě, u každé je to individuální.

Mimoooň :-) (03.09.2013 19:46)
Zdravím do redakce, svoji první menstruaci jsem dostala když jsem byla v šesté třídě, právě v den jednoho z prvních společných výletů se školou. Naštěstí mi bylo dobře a až při dalších menstruacích mě začalo vždycky první den hrozně bolet břicho a jedno z mála co mi pomáhá je teplý obklad na břicho. a když ani to ne, tak boužel nějaký prášek na bolesti. a spíše se tomto tématu až do teď bavím s kamarádkami než s mamkou :-)

Julka (04.09.2013 12:23)
Ahoj, já začala menstruovat v 11 letech, mamka mi vysvětlila, jak používat vložky a že se v tu dobu nesmím koupat. Měla jsem vždycky bolesti, ani jsem při tělocviku necvičila. Brala jsem si Ataralgin.

Makča (04.09.2013 15:08)
Ahoj, já jsem svou první dostala na začátku 7. třídy :) Nebyla jsem z toho nadšená- mamka mi sice řekla co a jak, ale jen při první. Trošku mi přijde, že takové intimní věci jsou u nás doma tabu...Což mě potom vedlo k tomu, že mě přišlo trapné říkat mamce, jestli by nezačla kupovat vložky...Už je naštěstí kupuje automaticky :) A u nás ve třídě se to taky neřeší- asi většina holek používá tampony..jinak nikdy z toho nejsem nadšená, ale říkám si, naštěstí jen 7 dní z 28 :)

M. (04.09.2013 16:54)
ahoj,já jsem dostala menstruaci,až když mi bylo skoro 15. první den jsem celý brečela,že chci být kluk,ale teď už bych s nikým neměnila. :) ale občas mě zamrzí,že se nemůžu koupat,když je horko... bolesti nemám skoro žádné,občas jenom trochu záda. to si potom lehnu,a je mi líp :)

;) (04.09.2013 18:02)
Menstruaci jsem dostala docela pozdě, ve 14 letech. Měla jsem z toho takovou radost, že jsem to ihned řekla nejlepší kámošce :) a mamce až druhý den. Bolesti jsem neměla a nemám žádné. Používám raději tampony než vložky, protože jsou více pohodlné a vůbec je necítím. Ale na začátku jsem měla problémy s jejich zaváděním.... Uplynul rok a já nedostala nic. Bála jsem se, abych neměla nějakou nemoc a svěřila vše Panně Marii. A najednou to přišlo zrovna ve škole! :)

Míša (04.09.2013 18:24)
První menstruaci jsem dostala mezi pátou a šestou třídou o prázdninách, mám starší sestry, takže už jsem zhruba věděla, co se stalo a co to pro mě bude znamenat. Zezačátku to bylo spíš jen nepříjemný, ale časem přišlo i bolení břicha, občas dost ukrutný a to hlavně na začátku menstruace (jediná výhoda byla, že jsem dostala signál, že už je to tady :D). Když šlo do tuhýho, dala jsem si prostě ibalgin a za půlhodinku to bylo pryč. Ale nedávno jsem zjistila, že mi docela dobře pomáhá dát si prostě teplou sprchu, třeba i během dne...

Hanka (04.09.2013 19:10)
První menstruaci sem dostala ve 13 letech. Prostě jednoho lednového dne mě ve škole začalo nějak pobolívat břicho, ale nevěnovala sem tomu pozornost. Když sem přišla domů a chtěla sem se převléct, zjistila sem, že mám kalhotky od krve... byl to takový docela příjemný šok :-) " Tak už mi to přišlo taky " řekla sem si a připadala si ženštěji.

Nikka (05.09.2013 13:12)
Ahoj, já jsem dostala měsíčky poprvé ve 12, zrovna o prázdninách. A bylo to v pohodě, s mamkou sme si předtim o tom i povídaly a tak jsem byla na všechno připravená :)

Bára (05.09.2013 14:17)
Ahoj holky, první menstruaci jsem dostala ve čtrnácti letech ve škole. Už poprvé to bylo dost hrozný, odešla jsem s brekem ze školy a měla veliký bolesti. To se bohužel opakovalo každý měsíc. Někdy jen silný bolesti, někdy křeče a zvracení. Ze začátku mi pomáhali všechny možný léky na bolest (paralen, ibuprofen, kapičky čípky), ale postupně si na ně vždycky tělo zvyklo a přestaly mi fungovat. Lékaři mi zkusili dát antikoncepci, ale ani ta bolesti nezmírnila, doporučovali různé operace, ale připouštěli, že jsou z dlouhodobého hlediska k ničemu a nejvíc mi pomůže porod. Poslední dva roky jsem si vždy plánovala různé akce s tím, že budu prostě dva dny v měsíci ležet a taky to šlo zařídit. Teď s manželem čekáme miminko a já si užívám již 5 měsíců bez bolestí a těším se, že se vše po porodu zlepší. Má to i svá pozitiva: zatímco se všechny kamarádky děsí porodu a porodních bolestí, já už zhruba vím ,,do čeho jdu,, a porodu se tak vůbec nebojím, naopak se na ten zázrak moc těším!

ju (05.09.2013 19:54)
Já jsem ji dostala ve 12, jednou ráno jsem se vzbudila a prostě jsem ji měla- poprvé to bylo velmi slabé. Ani jsem nevěděla jestli to je menstruace, nebo se mnou není něco v pořádku. Mamce jsem o tom neřekla, hrozně jsem se styděla a navíc jsem o menstruaci měla dost informací od kámošek a ze školy. Teď ji mám zhruba tak 5 dní a bolesti mám většinou jen ze začátku. Někdy je to ale docela boj. Tampony vůbec nepoužívám, tak nějak se jich bojím. :D Jo a nevím jestli je to normální - jak se uvádí, že na začátku menstruace můžeme mít špatnou náladu a na konci zase dobrou. Tak já sem asi divná, protože to mám obráceně. Ale teda v průběhu bývám protivná a podrážděná.

INovačka :-) (05.09.2013 21:53)
Zdravím, káždého to asi chytne, když to nejmíň čeká...I já jsem to tak měla! O prázdninách mezi 6. a 7. třídou jsem byla s rodiči u moře. A zrovna tam mě to jeden den dostihlo. Byla jsem z toho docela zmatená. Opravdu jsem to nečekala. A zvlášť mě mrzelo, že zrovna u moře. Ovšem maminka mi tehdá se vším pmohla, zvládla jsem to výborně. A i když jsem na to tehdá přišla už hodně pozdě, tak mému oblečení se nic nestalo. Nemusíte proto mít z toho strach. Taky jsem strach měla, přiznávám. Je to ale zbytečné. Naučila jsem se s tím žít. A když jsme jeli za nějaký ten rok opět k moři, tak mě to chytlo hned 2. den. Pomohly mi tampony. Bála jsem se, že to bude bolet a že to nezvládnu. Mám teď ale novou zkušenost. A vím, že mi to kdykoliv pomůže. Musíte si ale na to zvyknout. Malé doporučení: není špatné u sebe v tašce, kabelce či aktovce nosit vložku. Nikdy nevíš! Alespoň jsi vždy připravena. Třeba se s někým poraď, neboj si popovídat. Potřebujeme to, my holky. Držím palce.

Alice (06.09.2013 18:30)
ahoj, mně bylo "poprvé" 13 let. byla jsem z toho dost vyjukaná, ačkoli jsem samozřejmě věděla o co jde a tak. první cca 3 roky jsem to měla dost nepravidelně ale okolo 17ti se to hodně uklidnilo a teď funguji jako švýcarské hodinky. až na ty bolesti teda. nejsem na to hrdá, ale jediné co mi pomáhá je algifen, kapky na předpis proti bolesti které mi předepsala moje lékařka. nyní je mi 19. a pokud jde o to rozebírání, u nás doma se z toho nikdy věda nedělala...taky proč by, vždyť jde o zcela normální věc v životě.

Mikča (03.09.2013 08:54)
ahoj, nám to taky přišlo - dokonce na pevnou, ale na internetu jsem četla, že je to "spirituální hoax". Ačkoli modlit se samozřejmě můžeme, moc nevím, co si o tom mám myslet... http://fatym.com/view.php?nazevclanku=kralovna-miru-ivan
ovi-dragicevic-quotzvlaste-v-tomto-case-modlete-se-za-mi
r-na-celem-svete-upozorneni-na-falesne-poselstvi-z-medzu
gorje&cisloclanku=2013090023

Aurora (03.09.2013 22:11)
Hledala jsem a na oficiálních stránkách jsem nic nenašla. Poslední - včerejší poselství - na nic takového neukazovalo. Pomodlit se je dobré, kor v této situaci. Je možné, že si někdo "jenom" udělal srandu, ale taky, možná chtěl, aby se to co nejvíc rozšířilo. Což se mu povedlo. Jen škoda, že tímto tak klame lidi a hodně z nich kvůli tomu možná dostali velký strach, což si myslím že Bůh nechce. Každopádně já včera za Sýrii růženec obětovala a myslím si, že je to dobré. Kor v této situaci.

Petra (04.09.2013 11:01)
Ahoj, taky mi to přišlo, poslala jsem to dál a jedna kamarádka, mě upozornila na to, že je to spam, a že doporučuje šířit jen oficiální zprávy z Vatikánu. Papež František vyhlásil na sobotu 7.9. pust a modlitbu za pokoj v Syrii a ve světě.

Hanka (04.09.2013 18:07)
Ano, modlete se prosím všichni intenzivně za mír ve světě ale i lidmi mezi sebou navzájem. Sama vidím jak se ted snaží ďábel proniknout uplně všude, popuzuje člověka proti člověku. To vidím i v naší rodině, ve které jsme si vždycky až překvapivě udržovali skvělé vztahy. Panna Maria v Medžugorjii je veliká milost světu, byla sem v Medjugorjii i na jednom ze zjevení a její přítomnost je téměř hmatatelná všem pokorným a čistým srdcím. Modlete se za mír, modlete se radostně a celým srdcem a naplní vás Ježíš do té míry že budete na modlitbě závislí, závislí na tom pocitu bezpečí v Ježíšově náruči... ♥ :-)

Mikča (03.09.2013 08:58)
Ahoj :) Neklesej na mysli, jsi na nové škole teprve první (nebo druhý) den, to se ještě může všechno změnit... během roku přijdou ve škole různé akce a příležitosti se seznámit se spolužáky a děckama ve škole... já když jsem nastupovala na střední, začínala jsem na dvou kamarádkách ve třídě a dvou na intru a během roku jsme se ve třídě i na intru víc vzájemně poznali, takže nemusíš mít strach. A pokud tě náhodou trápí, že jsi introvert nebo tak trochu nesmělá - neboj, to já jsem taky ;))) Hodně štěstí na nové škole!

Natyyy (03.09.2013 09:28)
ahoj, co se třeba skamarádit s kamarádčinými kamarády? :)

viktorie (02.09.2013 21:57)
Ahoj, vím jak se cítíš taky jsem byla na intru kde se mně nelíbilo. Ale třeba si zvykneš neboj:- ) proč se ti tam vlastně nelíbí? Teda jestli můžu vědět. Začátky jsou vždycky nejhorší. Protože máš kolem sebe samé nové lidi a nic moc neznáš, ale časem to bude lepší. Pokud je to problém ten, že tam nikoho neznáš a nemáš se ským bavit tak se snaž být ke každému milá a třeba se časem najde někdo kdo taky nikoho nezná a s přátelíte se. :-) Musíš jen si zvyknout a dát tomu čas.

Klára (02.09.2013 17:39)
Podle mě bys to aspoň měla zkusit!!! Jestli ho opravdu miluješ tak to stojí za to!!!

Lucka (02.09.2013 17:44)
Ahoj, já jsem se taky zamilovala do kluka ,ale né na táboře na lodi a začali jsme spolu chodit jenže on mi potom napsal že to byl jenom flirt ... Bydlí ode mě přes celou republiku takže já vzahům na dálku moc nevěřim a po týto zkušenosti už vůbec ne .. záleží na tobě ,ale nebude to to pravý chození.

Lesslie (02.09.2013 17:49)
Ahoj, pokud s ním ještě nechodíš, tak se do ničeho dle mého ani nepouštěj :) Dá se to zvládnout, ale je to dost těžké. Zkoušky přicházejí v každém vztahu, ale řekla bych, že vzdálenost je jedna z těch nejhorších, protože často dochází k nedorozuměním a vztah se nedá nijak více rozvíjet. Nemůžete se pořádně poznávat v reálu a normálně si popovídat.. Mluvím z vlastní zkušenosti :)

Dolly (02.09.2013 19:08)
Ahoj, jeden kluk se kterým jsem se znala a asi se mu líbila se odstěhoval do Německa. Je fajn si na toho kluka sehnat kontakt a můžete si alespoň psát...Nepočítej ale s tím, že to v budoucnu bude něco víc než kamarádství na dálku. (samozřejmě pokud se nebudete vídat, jen si psát přes skype, facebook...)

Káťa (03.09.2013 16:06)
Ahoj, vím, jak ti je... mám úplně stejný problém, ale řekla jsem si, že není jediný na světě :-), píšeme si a chatujeme spolu... Mám ho fakt ráda, ale snažím se ho brát jako kamaráda ;-) Každopádně ti držím palce, ať v tomhle, nebo v jiném vztahu :-)

Petra (04.09.2013 11:24)
Ahoj, přidala bych se spíš, k těm kdo Tě odrazují. Klára píše, že jestli ho opravdu miluješ tak to stojí za to. Na to bych řekla, že spíš miluješ svoji představu o něm. Může to být jen flirt a kdyby ne i přesto, kvůli výše zmiňovaným důvodům, bych ti radila, aby jsi sním radši nechodila.

terka (01.09.2013 20:20)
děkuju moc :) tobě též :)) a samozřejmě i vám všem ostatním

Maruška (01.09.2013 20:45)
Díky jsi hodná

Haňule (06.09.2013 13:26)
Já jsem tam zase neviděla UNITED!..ten je moc super!:)