Původní příspěvek:
Ahoj, tak tohle znám velmi dobře. :) Je mi 19 let a nejsem vůbec společenský typ. Sice si ráda povídám s jedním člověkem a někdy si připadám docela sympatická :), když ale mám mluvit ve skupině, nic mě nenapadá . Navíc mám tichý hlas, pokud už se někde odvážím promluvit, musím to zopakovat, protože mě nikdo neslyší.(Takhle třikrát zopakovaná poznámka už pak ztrácí smysl :)) A když už se na nějakou akci přece jenom dostavím, typická otázka zní: proč nemluvíš a ty jsi taková tichá,že ? Což vám příliš sebevědomí nepřidá. Tak jsem radši zůstávala doma, protože to bylo pohodlnější, nikdo mě nekritizoval, nesrovnával a já si žila ve svých představách. Na druhou stranu jsem toužila po opravdových kamarádech, které doma většinou nezískáte. Když jsem šla do prváku na střední,taky jsem se bála jak zapadnu, ale naštěstí jsem si tam našla takovou skupinku, ve které mě berou takovou jaká jsem a ve které se nebojím mluvit,což mě překvapilo a na druhou stranu i povzbudilo, že nejsem tak nechtěná jak jsem si myslela. Postupem času se krůček po krůčku snažím naučit žít.(bez zbytečných komplexů, které mají většinou původ v mém strachu)Můj problém je taky v tom, že chci být dokonalá za všech situací a věci zbytečně řeším např. když se mi něco nepovede pořád na to musím myslet a říkám si, co si o mě asi myslí ostatní (a nedávno jsem zjistila, že když se mi něco nepovede, ostatní na to zapomenou, protože si pamatují hlavně to, co se nepovedlo/povedlo jim, anebo jsou rádi, protože vědí že nejsou sami komu se něco nedaří :))Když jedu na nějakou akci prosím Pána Boha, aby byl se mnou a pomáhal mi, aby seděl vedle mě ve vlaku, držel mě za ruku atp. je to velká opora. Taky prosím Pána, aby mi dal správná slova co mám mluvit. Takže důležitá je pro mě modlitba.(neboť Bůh nás má tak rád, že si to ani nedokážeme představit a nikdy nás neopustí). Také si často říkám, že mám důvod být šťastná, protože můžu žít, chodit,mám co jíst,není u nás válka…..a vůbec se nemusím ohlížet na ostatní co si o mě myslí, protože Bůh mě stvořil takovou jakou mě chtěl a takže to vlastně se mnou nemůže být tak hrozné jak si občas myslím. Není tedy důvod se před ostatními schovávat, vždyť jsou na tom stejně jako já. Navíc jsem vždy vděčná za to, pokud najdu nějakého podobného introverta jako jsem já. :) Asi ti to moc nepomůže, ale já ti to prostě chtěla napsat.:) Měj se krásně a přeji Ti, abys potkala skvělé lidi, kteří Ti pomohou vidět, jak velkou máš cenu a jak jedinečná jsi.:)
Přezdívka (jméno): Papírová vlaštovka
|
