Původní příspěvek:
Ahoj, nejsem žádnej teolog, možná ani nemám pravdu, ale pouze bych ti chtěla napsat svůj pohled na věc. :) Narodila jsem se ve věřící rodině, vulgární výrazy nebo např. \"ježišmarja\" se u nás nepoužívají a proto nemám potřebu je používat a nijak mě to tedy neomezuje.(Nemám zakázany tyto výrazy používat, ale nepoužívám je z úcty k Bohu a sprostá slova považuji za zbytečná.)
Myslím si, že víra je (nejen vědecky) hodně vyvracována, ale ještě jsem neslyšela, že by byla vyvrácena, takže mě tyto vědecké pokusy moc netrápí, ale spíš mě utvrzují v mém názoru (že Bůh je). Je pravda, že občas mám pochybnosti, ale to si myslím, že i nevěřící :)
Já jsem zatím s nikým nechodila, tak to nedokážu objektivně posoudit, (kamarádky říkali, že někdy je to opravdu těžké) na druhou stranu, považuji za správné a logické počkat si až do svatby.(opět to neberu jako zákaz, ale jako doporučení a je to moje svobodné rozhodnutí) možná mě to trochu brzdí v tom smyslu, že chci aby se moje miminko narodilo do úplné rodiny a nemusím řešit jak se nechtěného miminka zbavit (už sousloví nechtěné miminko mě děsí)
To, že Bůh je, si myslím proto, protože nevěřím tomu, že život a všechno kolem nás vzniklo jen tak od sebe, když vidím ty neuvěřitelné zázraky kolem sebe a hlavně proto, protože jsem několikrát zažila jak mi Bůh v životě pomohl a pomáhá. Je to nepopsatelný pocit, to musíš zažít.:)
Netuším, jaké by to bylo vyrůstat v nevěřící rodině a jestli bych uvěřila, asi by to záleželo na okolnostech např. jestli bych znala někoho kdo v Boha věří nebo bych se třeba bavila s nějakým knězem…. Na druhé straně, moje maminka je z nevěřící rodiny a když jí bylo asi dvacet, tak uvěřila, takže si to dokážu představit. Kdyby někdo Boha odsuzoval asi bych s ním nemohla žít, patrně bychom si spolu kvůli tomu moc nerozumněli a na děti by ani nedošlo :) (Ale je to hodně hypotetické, vím, že láska dělá divy):) Tak to si myslím já :)
Měj se krásně :)
Přezdívka (jméno): Papírová vlaštovka
|
