© redakce (15.03.2013 13:59)
Ahoj Lucko, zatím to v plánu nemáme, ale tvůj tip si poznačíme ;-) Pěkný víkend! P.

© redakce (12.03.2013 07:12)
Ahoj Kristýno, na otázku, která se týkala Malachiášova proroctví, odpovídal P. Jan Balík poměrně nedávno (jde o dotaz z 24. 2.). Tak se koukni tam ;-) Měj se hezky! P.

© P. Jan Balík (11.03.2013 09:52)
Milá..., proč je bolest na zemi a proč trpí nevinní (např. děti)? Na to je jediná odpověď víry: nejnevinnější byl sám Ježíš a ten smrt na kříži, bolest a utrpení přijal dobrovolně z lásky, aby dal všemu lidskému utrpení smysl. S Ježíšem se může každý trpící sjednotit - prostě si říci: moje bolest je i Tvoje, Ježíši. Bůh otec milovat nejvíce Ježíše a přesto byla jeho vůle, aby Ježíš jako člověk byl umučený a umřel. Je to tajemství velikosti Boží lásky. Avšak v Ježíšově smrti nacházíme ještě jeden rozměr a objev. Smrtí lidský život nekončí, ale začíná se nová etapa - věčnost. Ježíšovo zmrtvýchvstání je pro nás lidi nadějí, že i my budeme po své smrti žít v přátelství s Bohem. Utrpení je pro lidi temné a tajemné, ale ve víře v Ježíše nalézáme odpověď. Proto i mnoho svatých volilo raději smrt a život věčný s Bohem, než si zachránit život, ale za cenu zrady Boha. Jak toto vysvětit spolužákům? Vede snad jen jedna cesta: nenechat se odradit neúspěchem a vyprávět jim o Ježíšovi a jeho smrti a zmrtvýchvstání. Prostě jen vyprávět Ježíšův příběh a zdůrazňovat, že jeho smrt byla opravdovou láskou, kterou Ježíš milovat nás lidi. Když bychom hovořili o zlu ve světě např. válkách, pak lze použít i tuto myšlenku: Bůh touží po tom, aby se lidé měli rádi, odpouštěli si, byli k sobě tolerantní - tedy, aby žili v míru. Ale lidé často vůli Boží přestupují a dělají druhým zlo, tak vnikají hádky, nepřátelství i války. Mnoho utrpení ve světě je tedy důsledkem toho, že lidé neberou Boha vážně a slouží svému egoismu.

© redakce (10.03.2013 12:53)
Ahoj Léňo, plakáty do příštího čísla máme už vybrané (na základě vašich ohlasů ;-)), ale děkujeme za nápad. Jenom ale musíme/te brát v úvahu, že anketa není neomezená, je v ní jen určitý malý počet možností a je těžké vybrat, co do ní zařadit a co už ne... A i kdybychom takovou anketu uspořádaly a nějaký plakát vyhrál, není jisté, zda se podaří sehnat fotku v tiskové kvalitě, která by se dala jako plakát použít. Je to celé trochu složitější... Ale tím neříkám, že ji nezařadíme... mohly bychom to zkusit a uvidíme, jak to dopadne ;-) P.

© redakce (11.03.2013 09:41)
Ahoj Alice, děkujeme za tvé názory - i pro nás bylo podnětné se nad některými tématy zamyslet. Pokud jde o první část otázky, nemyslíme si, že by se neznalost jedné (nebo několika málo čtenářek IN!u) dala zobecnit na všechny věřící holky obecně, že bychom na základě jednoho dotazu mohly hodit všechny křesťanky "do jednoho pytle". Děvčata, která pisatelce odpovídala, jsou přece většinou také věřící a o holení/make-upu dávno věděly své. Internet je navíc místem anonymním takže je těžké poznat, kolik let tazatelce ve skutečnosti bylo. Uznáváme, že je rozdíl, když dotaz napíše jedenáctiletá slečna, která se o otázku holení zajímá teprve do budoucna, než 17-tiletá dospívající dívka. Ale i kdyby - dnes si může každý psát co chce, to patří ke svobodě internetové diskuze a my nemáme důvod takové příspěvky mazat. Na druhou část tvého příspěvku odpověděl P. Jan Balík: Milá Alice, je velice dobré, že přemýšlíš a že se ptáš. Mladý člověk se potřebuje naučit kriticky hodnotit vše, co slyší, a také postupně objevit takové přátele, kterým můžeš důvěřovat. Naše přemýšlení vychází většinou z velice mála informací nebo jen z osobních zkušeností, a pak se necháme manipulovat nedostatkem informací a nebo zevšeobecňujeme. Potřebujeme najít spolehlivé rádce a pomocníky. Pokusím se Ti tedy nastínit odpovědi. Církev má být chudá. ANO! Tak tomu má být. Avšak, je zde nutné udělat několik poznámek: - Pán Ježíš ne každého povolává k úplnému se zřeknutí majetku, ale některé ano - např. různé žebravé řády. - Je třeba rozlišit chudobu a bídu. Chudoba je skromnost, mít spíše méně, než více. Bída je nedostatek základních životních potřeb. Chudoba je mít menší domek, mít dětský pokoj s více sourozenci, nevyhazovat za dovolenou astronomické částky... Bída je, když někdo nemá, kde bydlet, co jíst a pít, z čeho zaplatit vzdělání. - V církvi je to složité, protože v ní existuje veliký počet právních osob - např. každá farnost je právnickou osobou. A tedy záleží na každé té právnické osobě, jak hospodaří. Chudoba církve je, když se žije skromněji, když se zvažuje vydání na opravu kostela a nekupují se zbytečnosti či se zbytečně kostel draze nekrášlí, když farnosti a lidé v ní podporují misie, dobré aktivity (např. Noe, Proglas, In, dětský tábor farnosti). Bída je, když teče do kostela a není z čeho zaplatit novou střechu, když kněz bydlí v nevyhovujících podmínkách vlhké starobylé fary, když nejsou finance na to, aby kněz potichu pomohl početné rodině, která jinak nepošle své děti na farní tábor nebo na velké setkání mládeže, když nemáme finance na opravu církevní školy... Jak je to tedy s majetkem církve, může existovat církev (farnost) bez účtu v bance, bez sbírek? Nemůže. Farnost, která by neopravovala střechu kostela, by za pár let už neexistovala, protože jí kostel spadne. Když nebude mít peníze na zaplacení elektriky, ČEZ kostel ihned odpojí. Tak to přeci děláme i doma. Kdo má dům, musí do něj investovat. Když v minulosti vznikla farnost, klášter, kostel, vždy někdo (např. šlechtic) daroval pozemek a k tomu nějaký způsob k získáni základních financí, aby farnost mohla existovat. Pak přišli lidé, kteří odkázali farnosti nějaký pozemek, byt, dům. Darovali něco farnosti proto, protože věřili, že kněz využije financí na dobré účely (pomoc chudým, podpora vícečetných rodin...) a že jejich peníze poslouží opravám kostela nebo jiných budov (např. škol, nemocnic atd.). To, co darovali, patřilo farnosti, diecézi, klášteru. Není pravda, že církev tyto zdroje nevlastnila. Vlastnila tak, jako každý jiná člověk nebo každá jiná právnická osoba. Že se v historii jistě objevili lidé nepoctiví (i kněží a biskupové), že se občas více lpělo na majetku, že se prostě chybovalo to je pravda. Kde jsou lidé, vždy je nebezpečí hříchu. Ale v zásadě církev vždy nějaké prostředky vlastnila a snažila se s nimi zacházet co nejodpovědněji. Jen si vezmi, kolik škol, nemocnic, různých ústavů pro postižené a kolik dobročinnosti vždy lidé církve, farnosti, diecéze dělaly. V historii občas někdo přišel a církvi z majetku ukradl (např. Josef II., pozemková reforma za první republiky). Když přišli komunisté, veškeré zdroje financí ukradli, zabavili. Nyní je zákonem dohodnut jakýsi všeobecně přijatelný kompromis. To, že farnost (církev) něco vlastní, není proti chudobě. Proti chudobě by bylo, kdyby peníze spotřebovala farnost jen pro sebe a nebo farář jen na své pohodní. Ano, i to se stává, a to je právě proti chudobě a je to hřích. Finanční zdroje by měla farnost (církev) užívat s velikou odpovědností a dělit se s druhými (podpora různých misijních programů atd.). Možná se Ti zdá, že je papež a vůbec církev obklopena zlatem. Lidé se snažili, aby mše svatá byla vždy slavena důstojně. Proto se postupně stavěly kostely, zdobily se uměním a používaly se zlaté kalichy. Vše to bylo pro oslavu Boha. Církev tím neobyčejně podpořila umění. Na druhou stranu mnoho lidí dávalo peníze v minulosti jen a jen na to, aby se z nich udělal svícen, zvon, kalich. Tak se v církvi postupně shromáždila celá řada takových předmětů. V minulosti to lidé vnímali velice pozitivně. Dnes nás to spíše zatěžuje. Je jasné, že by bylo neuctivé sloužit mši v roztrhaných hadrech a používat obyčejnou otlučenou misku, ale na druhé straně toho zlata je skutečně někdy zbytečně moc. Ale teď pozor. Domníváš se, že může někdo prodat kalich či kříž? Nemůže. Proč? Sám stát chrání toto umělecké bohatství. Kdyby kněz v nějaké farnosti prodal barokní kalich a peníze rozdal chudým, pak by ho ne církev, ale stát zavřel do vězení. Ještě jednu revoluční myšlenku. V každé zemi je to jinak, ale v ČR by bylo možné klidně prodat kostely nebo se jich jinak zbavit. Tak se domnívám. Máme zbytečně moc kostelů a nepotřebujeme je. Je ale otázka, kdo by je chtěl a co by v nich udělal. Mohl by třeba v kostele vzniknou noční klub, casino. Někteří lidé se bojí prodeje kostela právě proto, že by bylo veliké nebezpečí, že se v něm pak bude dít něco nekalého. Tím chci jen říci, že máme mnoho problémů, které víceméně nikdo neví, jak řešit. Třeba takového řešení jednou přispěješ. A ještě jednu vážnou myšlenku. Velká komunita církve je darem, který jsme dostali. Avšak, často je stane i v malé rodině, že se někdo nevyvede a dělá jí ostudu. Tak i v církvi nejsou všichni svatí a mnoho pokřtěných církvi a Pánu Ježíši ostudu dělá. Já už ji udělal jistě někdy také. Jistě se totiž najde člověk, na kterého jsme nebyl milý nebo kterému jsem nepomohl a ten má díky mě vztek na církev. Ano, vlastně ani já ani ty nejme svatí. Hřích ohrožuje každého z nás. Proto je třeba, aby církev byla neustále reformována - v našem životě. Základní reforma církve se odehrává v našem srdci: jak budu žít já? jak budu já reagovat? jak já zacházím se svými financemi? jak já žiji chudobu? jak já žiji vážně evangelium? Církev reformovali a reformují svatí! Když se začteme do promluv papeže, když se začteme do dokumentů II. vatikánského koncilu, nadechneme se církve, která touží být co nejvíce věrná Pánu Ježíši. V církvi pak najdeme průvodkyni, pomocníka na cestu, spolehlivého průvodce a mnoho přátel - svatých, kteří vykonali mnoho, žili v chudobě, pracovali pro spásu a dobro druhých lidí. Celá léta sleduji www.radiovaticana.cz a jsem za to rád. Dozvídám se tak mnoho užitečných informací, bez kterých bych byl i já snadněji manipulován. Když objevíme tuto krásnou tvář církve, budeme snad i milosrdnější k hříchům bratří a sester. Když dnes budeš v osobním životě následovat Pána a žít podle evangelia, pak jednou, až budeš dospělá a převezmeš i v církvi nějakou odpovědnost (např. ekonomická rada farnosti), budeš schopná napomáhat takové správně majetku, která nebude v rozporu s chudobou. Moc Ti přeji, abys jednou mohla své dobré idee uskutečňovat. Milá Alice, ptej se, přemýšlej a zároveň studuj a hledej odpovědi i jinde, než jen v běžných médiích a ve škole. Postupně pochopíš, jak snadne člověk díky mediální či školní manipulaci či na základě malé znalosti zabloudí. Žehná P. Jenda

© redakce (11.03.2013 10:06)
Ahoj eMKo, o Jonas Brothers jsme psaly poměrně podrobný článek v únoru 2009. V nejbližší době o nich psát neplánujeme, takže pokud máš zájem i o starší článek, můžeš si toto číslo objednat buď po telefonu ( 775 598 604), nebo e-mailem (objednavky@in.cz). Přejeme krásný den! ;-) P.

© redakce (08.03.2013 13:13)
Ahoj m, v trafice IN! zatím bohužel neseženeš, ale v ČR by IN! měl být k dostání ve všech karmelitánských knihkupectvích, Jinak je možné si objednat i samostatné číslo a zaplatit pouze toto jedno číslo, bez celoročního předplatného. V tom případě to stojí 38,-Kč/ks. Objednat lze po telefonu (775 598 604), nebo e-mailem (objednavky@in.cz). P + E.

© redakce (10.03.2013 13:13)
Ahoj, na začátek - vůbec nás neotravuješ, naopak jsme rády, že máme tvou důvěru ;-) Tvůj příspěvek neobsahuje žádnou otázku, tak se pokusím odpovědět podobnou úvahou. Znám takové pocity, sny. Také jsem měla sen o vlastní kapele, o tom, že se staneme slavnými, lidé nás budou poznávat, budeme rozdávat radost, dobrou náladu,... :) Kapelu jsem potom skutečně měla - byla jsem v ní já a čtyři kluci ;-) Brzy se ale ukázalo, že to s tím koncertováním nebude tak růžové, jak si člověk představoval. Začínali jsme v podstatě od nuly na malých pódiích s několika diváky. Postupem času se to trochu zlepšilo, ale vyprodané sály a ovace se jaksi nedostavily. Navíc se začalo projevovat, že jsme každý individualita, originál, a vztahy mezi námi se trochu narušily, až se nakonec kapela po třech letech rozpadla. Nerozešli jsme se nějak ve zlém, ale cítili jsme, že to není úplně ono. Že jsme se hnali za úspěchem a slávou a ono to asi nebylo to, co jsme měli hledat. Mysleli jsme si na začátku, že sláva = štěstí. Ale zjistili jsme, že nás touha po slávě a popularitě spíš rozdělovala než spojovala. Ani o štěstí se moc mluvit nedalo - spíš o trémě, nervozitě, podrážděnosti před vystoupením... Ne všechno je tak krásné a jednoduché, jak to z dálky vypadá. Ve snech je všechno ideální, všechno vychází, daří se. Bohužel ve skutečném životě to tak často není. To, co vypadá dokonalé a čisté na pódiu, může být v zákulisí rozbité a špinavé. Tím ti nechci brát iluze. Jenom říkám, že cesta na casting, soutěž, nemusí být vždycky cestou ke štěstí. Nemusí, ale může. To my nevíme ;-) Ale pokud se ti podaří přihlásit se do takové soutěže a uspět, snaž se kromě pilování pěvecké techniky také pěstovat si vnitřní štěstí - to opravdové, člověk většinou najde jinde než na pódiu v záři reflektorů. Takové štěstí pramení z kvalitních mezilidských vztahů, kdy člověk chce víc dávat než brát - o tom jsme se přesvědčili my. I když teď už společnou kapelu nemáme, jsme pořád dobří přátelé a to je pro nás důležitější než šílící davy fanoušků. Přesto držíme pěsti, aby se ti aspoň část tvého snu jednou splnila... myslíme na tebe! P.

© redakce (07.03.2013 22:02)
Ahoj, na titulku se pět kluků opravdu nevejde :), ale určitě se dočkáte jak plakátu, tak článku ;-) a to už opravdu brzy! Zdravíme z redakce! P.

© redakce (07.03.2013 22:01)
Ahoj Kiko :) máme radost, že tě článek potěšil! A slepá nejsi, v tomto čísle opravdu najdeš jenom velkou soutěž pro slovenské předplatitelky, protože uzávěrka soutěží vyhlášených v únoru je prodloužená až do 20. března. V minulých číslech bylo soutěží hodně, tak teď v postní době máme trošku soutěžní půst ;-) P.

© redakce (08.03.2013 13:45)
Ahoj Terrí, myslím, že chápu tvoje dilema. Pro tuhle situaci se mi moc líbila myšlenka z prosincového čísla, kterou napsal P. Jiří Jeniš: "Svým způsobem je lepší udělat špatné rozhodnutí, než neudělat žádné." Člověk se pak neužírá myšlenkami typu "co by, kdyby". Ví, na čem je. A to je lepší než pocit nejistoty, který prožíváš. I když to nedopadne, aspoň to budeš vědět určitě. Samozřejmě by rozhodování mělo nejdřív projít modlitbou. Když budeš otevřená a vnímavá, poznáš, kdy je ta správná příležitost své rozhodnutí uskutečnit. Myslíme na tebe! P.

© redakce (07.03.2013 22:20)
Ahoj Kiko, na stejnou otázku se nedávno ptala jiná čtenářka, tak předávám naši odpověď: Trik jak zhubnout? To je těžká otázka... Nevíme, kolik je ti let, (zrovna při dospívání se postava postupně mění), nejsme výživové poradkyně a ani tě neznáme (tvé záliby, koníčky, jak moc (ne) sportuješ atd...) Tak jenom obecně ti můžeme napsat, co jsou takové hlavní zásady: Jíst pravidelně (snídaně, obědy, večeře a mezitím svačinky), hodně ovoce a zeleniny, a míň sladkého a tučného, a taky se pořádně hýbat (což třeba u počítače moc nejde:)). Velký zadek a tlustá stehna, boky a lýtka se docela dobře dají schovat i za šikovné oblečení ;-) A víš, co je taky hodně dobré? Dobrá nálada - protože, jak je známo, s tou jde všechno o hodně líp. Tak se měj moc hezky a myslíme na tebe. M.

© redakce (06.03.2013 22:22)
Ahoj Anonymko, myslím, že to záleží na každé ženě, zda si intimní místa vyholuje nebo ne. Neexistuje na to žádné pravidlo, snad jen v do plavek je praktičtější chloupky trochu zkrátit, vyholit, aby příliš netrčely - nevypadá to hezky. Dřív vyholování nikdo neřešil, v dnešní době se naopak chloupků možná až přehnaně štítíme. Jestli je to normální nebo ne... podle mě je vyholování je to jednou z módních vln, která zasáhla svět. Možná je to praktičtější z hygienického hlediska, ale jak jsem napsala - vůbec ničemu nevadí, pokud si žena intimní místa neholí. Hezké jarní dny, P.

© redakce (06.03.2013 22:23)
Děkujeme za zprávu, musí to být ohromně těžké, ale jak jsi krásně napsala - holčička se teď za vás všechny přimlouvá v nebi. Na vaši rodinu dál myslíme! Držte se! P.

© redakce (05.03.2013 14:54)
Ahoj Elizabeth, děkujeme za zajímavou otázku. Je dobře, že chceš svůj problém řešit. Sama cítíš, že strach tě svazuje a že to není dobře. Určitě nejsi sama, kdo je v takové situaci. Podobné stavy zažívají mladí lidé nejenom na základní a střední škole, ale také na vysoké, třeba ve zkouškovém období nebo před závěrečnými státními zkouškami. Je to velký nápor na nervy a člověk může snadno podlehnout strachu z toho, že je toho na něho příliš. Chápu tvoji situaci, prožívala jsem to podobně. Proto ti zkusím poradit, co pomáhalo mně: 1) Není dobré učit se nepřetržitě. Je dokonce vědecky dokázáno, že lidský mozek není schopen udržet pozornost déle než půl hodiny v kuse. Aby ses mohla znovu naplno soustředit, potřebuješ podnět, který tě rozptýlí, krátkou přestávku (stačí 5-10 minut - třeba si trochu zacvičit, projít se, s někým si popovídat, dát si sprchu, jednoduše: zabývat se něčím jiným než učením). Stejně jako se potřebujeme udržovat v dobré fyzické kondici, aby nás nic nebolelo a naše tělo správně fungovalo, musíme se starat i o naše zdraví duševní. 2) Duše potřebuje "dýchat". I když je toho hodně, nic nedokážeš tím, že budeš pořád nad učením sedět a snažit se za každou cenu všechno dostat do hlavy. Spíše si tím sama uškodíš a dostaví se pocity přepracování, strachu a úzkosti. Mně osobně pomohlo stanovit si jakýsi denní plán, rozvrhnout si učení na menší celky tak, že jsem se na každý předmět (otázku) nejdřív podívala, potom si dala přestávku, ve 2. kole jsem to zopakovala a hlavně (i když to bylo sebetěžší) se snažila přistupovat k učení pozitivně. Vymyslela jsem si nové metody učení - dělala si výpisky, kreslila schémata, představovala si, že jsem moderátorkou v rádiu a uvádím pořad o... (dosaď jakékoli téma, které se učíš). Nebo jsem si o různých otázkách povídala s kamarádkou (tím se člověk někdy učí efektivněji než pouhým biflováním). Jde o to nejít do učení předem s tím, že "je toho strašně moc a já to nemám šanci zvládnout." 3) Odměna za odvedenou práci: Nejde zvládnout všecko naráz. Ale jde zvládnout menší úsek, za který si pak dám odměnu (třeba procházku, zákusek, díl oblíbeného seriálu nebo cokoli, co mi udělá radost). Zkus to tímhle způsobem. 4) Bůh nám v Bibli na mnoha místech říká: "Neboj se!" Tak můžeš začít učení upřímnou modlitbou, třeba těmito slovy: "Pane, vidíš, že mám strach, že to nezvládnu. Prosím, pomoz mi, abych dokázala být silná, nepropadala smutku a panice. Ať dokážu vybrat podstatné informace a neučím se zbytečnosti. Ať si dokážu najít čas na odpočinek a načerpání nových sil. Amen." (samozřejmě si můžeš tuto modlitbu jakkoli upravit, je to jenom takový tip ;-)). 5) A ještě jedna rada. I když je to hodně těžké, zkus co nejvíc omezit učení v neděli. Tento den vyhraď tomu, že budeš se svojí rodinou, budeš odpočívat a načerpávat nové síly. Pokus se rozvrhnout si učení tak, aby ti toho na neděli zbylo co nejmíň. Člověk se potřebuje v tom věčném koloběhu zastavit. Uvidíš, že se potom začne strach vytrácet a pokoj, který takto načerpáš, naplní tvoje srdce. Zkus v neděli "vypnout", zastavit se. Držím ti palce a myslím v modlitbě! P. +

© redakce (05.03.2013 11:34)
Ahoj, myslíme na obě a vyprošujeme hodně síly! P.

© redakce (06.03.2013 22:15)
Milá Máří, toto téma se už v našem časopise řešilo, konkrétně v tomto článku: http://www.in.cz/clanky/zajimavosti/nestahujes-nevypaluj
es-nezijes-whu.htm
Snad ti pomůže udělat si na tuto problematiku názor... Zdravíme tě a přejeme pokojný den! P.