© reakce z redakce (23.08.2013 09:28)
Ahoj, o odpověď jsme poprosili P.Jendu Balíka. P. Jenda Milá tazatelko, je vidět, že tě událost se vzáleným příbuzným zaskočila. Říkáš, že se jedná o "bratříně". Rozumím-li tomu dobře, jedná se o syna bratrance nebo sestřenice tvého otce nebo matky. Pokud ano, pak se jedná o příbuzenecký vztah v boční linii 6. stupně. Takovýto příbuzenský vztah nebrání podle církevního ani podle civilního práva uzavření manželství. Takovíto příbuzní mohou spolu vstoupit do manželství, ovšem musí sami podle okolností zvážit, zda je to rozumné. Až potud se jedná tedy o řešení ryze právní. Ale je třeba odpovědět i z jiné stránky a to psychologické. Píšeš: Začali jsme si spolu něco. Zde je možná háček. Zamilovat se, vzplanout velkou láskou, být přitahována k chlapci, to vše se v mládí stane velice snadno. Láska člověka prostě zachvátí. Každý z nás je ale odpovědný za sebe, své chování a má i rozum a vůli. Avšak nevyplácí se, když člověk dá průchod jen citu, zamilovanosti, fyzické a duchovní přitažlivosti. Cit bývá mnohdy nedobrým rádcem. Nehledě na to, že když citová přitažlivost člověka zachvátí a člověk ji neovládně rozumem a vůlí, snadno se nechá člověk strhnout k jednání, které může být nerozumné, dokonce hříšné - prostě mylné. Prostě cit je dobrá záležitost, ale člověk není jen cit. Vždy by se měl snažit jednat jako celý člověk: jednat dle rozumu, řídit se pak vůlí a pak se postupně i cit uklidní a ustálí. Zamilovanost - strhnutí citem - je sice krásné, ale nestálé. Od zamilovanosti ke skutečné lásce (ochotě žít pro dobro druhého, sloužit druhému) je dlouhá cesta. Když dnes lidé dají průchod jen a jen citu, nechají se ovládnout tělesnou přitažlivostí, pak se snadno stane, že sice prožívají nádherná období, ale jejich vztah nevyspěje, nestane se postaveným na celé lidské bytosti: jakoby spí rozum a necvičí se vůle. A bez zapojení rozumu a vůle je manželství a rodina dosti obtížná, možná i nemožná. Domnívám se, že právě proto se mnozí lidé dnes rozvádí. Nenaučili se milovat druhého a nechali se unášet jen citem a tělesnou blízkostí, ale láska je neuchvátila celé - i rozum a vůli. A cit pomíjí a to i ten nejkrásnější. Je to jako s kolem. Nestačí, aby kolo bylo krásné na pohled, mělo nádherné barvy. Aby kolo bylo kvalitní, potřebuje mít i dobré brzdy a vymakané převody. K čemu je nádherně zbarvené kolo bez brzd?

© reakce z redakce (21.08.2013 08:03)
O odpověď jsme poprosili P. Jendu Balíka: Milá tazatelko, jsme to lidé zvědaví a zvídaví, že? Pochopitelně, že tě tyto součásti lidského života v manželství zajímají. Na tom není nic divného. Avšak lze na internetu z nějakého filmu získat odpovídající informace? Bohužel ne. Pokud je nějaký sex muže a ženy nafilmován, pak se zpravidla nejedná o opravdovou manželskou lásku, ale o znázorňování, napodobeninu manželské lásky. Většinou herci nejsou ani herci a sex hrají. Takovéto zobrazení tedy není pravdivé, ale je to hra. Pravdivé není jednak v tom, že se nejedná o manžele a pak většinou to, co je předváděno, je ukazováno v nejkrásnějších, ale v reálu neexistujících podobách - je to jako snímek ženy na titulce časopisu - taková žena neexistuje, je přeci velice uměle na focení připravena a pak je ještě fotka upravována počítačově. Jak získat pravdivé informace? Není to někdy lehké, uznávám. Třeba by mohla pomoci maminka. Pokud s ní máš dobrý vztah, nebudet až takový problém. Neboj se jí zeptat a řekni jí třeba, že budeš ráda, když ti o tom povykládá třeba za pár dní, aby si to mohla promyslet. Někdy se prostě lidé o těchto intimních věcech stydí hovořit. Existuje také více solidních knih, které jsou ovšem určeny různě starým čtenářům. Nevím, kolik Ti je let, ale mohu Ti doporučit knihy od Daniela Angeho (zrovna teď vyšla u Karmelitánů: Tvé tělo je stvořeno pro lásku); od Paulínek: Ch. West - Teologie těla pro začátečníky a také knihu, kterou jsme napsal pro mladé s názvem: Máš na víc. Je k dostání u Paulínek a je i v elektronické podobě. Určitě je mnoho dalších knih a pak existuje super web: http://teologietela.paulinky.cz/ Proč záleží na tom, kde získáváš informace? Především proto, že sexuální spojení muže a ženy je často popisováno jen jako záležitost rozkoše, bez souvislosti s manželstvím a s početím dítěte. Další důvod je to, že každý člověk má paměť a do ní se mu vpisují (třeba i podvědomě) podněty - třeba filmy a sexuální scény. Je vhodné, aby si člověk své podvědomí nezanesl zbytečným smogem a nebo přímo něčím jedovatým. Zobrazení sexu na internetu snadno sklouzne do pornografie - falešně zobrazovaného sexu jen pro sex. Ale sexualita má hluboký význam a je přece stvořena Bohem - pokud se žije dle toho, jak ji Bůh zamýšlel je dobrá a svatá. Pokud jsi se tedy podívala jednou ze zvědavosti, není to jistě nějaký těžký hřích, ale je dobré, abys to pro zdraví svého nitra už nedělala. Opakovaná zvědavost se snadno stane totiž už hříchem. Překonej nevhodnou zvědavost, ale buď zvídavá a hledej u solidních zdrojů.

© reakce z redakce (21.08.2013 08:06)
Ahoj Katko, zkus si najít nějakou zálibu. Můžeš si číst, jezdit na kole, něco hezkého si vytvořit - třeba album pro celou rodinu, náramek, náušnice, navštívit kámošku...Zkus popřemýšlet, určitě na něco přijdeš. Držíme palce. M.

© reakce z redakce (20.08.2013 14:11)
Ahoj Nicku, díky za dotaz, vlastně dotazy dva:). V patnácti letech s někým "spát" je opravdu hodně hodně brzy a v redakci s tím rozhodně nesouhlasíme a jsme rádi, že ses rozhodla a měla tu odvahu se o tom s nevěřícím klukem vůbec bavit. Nabízíme knížku Sex-šlehačka na dortu (už jsme o ní psali několikrát) - http://www.tom.wbs.cz/Sex_-slehacka-na-dortu.html. Je tam spousta krásných myšlenek i příkladů ze života. A proč věříš v Boha? Odpovědí určitě existuje spousta. Každý člověk by ti asi odpověděl jinak, je to natolik osobní... Zkus odpovědět tak, jak to ty sama cítíš - co pro tebe Bůh znamená? Jistotu, radost, pokoj, blízkost, bezpečí, něco co nedokážeš přesně popsat...? Jsme v redakci moc rádi, že máme takové šikovné čtenářky, které se nebojí o své víře mluvit. Budeme rádi, když nám napíšeš, jak to dopadlo. Měj se hezky. M.

© reakce z redakce (19.08.2013 14:52)
Ahoj Zzzz, sladké nápoje opravdu při hubnutí nejsou úplně to pravé ořechové:)... Ale co třeba zkusit vodu s citronem, hodně naředěný džus nebo ovocné vychlazené čaje? Navíc nějaké drastické hubnutí není zdravé pro nikoho, ale to určitě víš. Zkusily bychom v redakci spíš osvědčené malé porce jídla 5-6x denně a pohyb. Je to sice náročnější a pomalejší cesta k hubnutí, ale zato asi nejzdravější, nejúčinnější a hlavně trvalá. Tak ať se ti podaří. M.

© reakce z redakce (14.08.2013 17:36)
Ahoj KiWi, jsme pro vás moc rády, to mi věř:), a máme radost, že v nás naše čtenářky mají takovou důvěru. Díky za ni. Je to všechno hezky propojené, že? Víš, myslím, že modlitbou za toho kluka vůbec nic nezkazíš, ale nic jiného bych v tomto případě vzhledem k tomu, že se ti nelíbí, nemáš k němu důvěru, nechceš se vázat (což je v patnácti pochopitelné) ... už dál nedělala. Myslíme na tebe a fandíme ti. Za redakci M.

© reakce z redakce (13.08.2013 11:07)
Děkujeme Katko, tobě taky:). M.

© reakce z redakce (13.08.2013 12:08)
Ahoj KiWi, díky za důvěru. Pokud s ním nechceš mít nic společného, tak je to tvé rozhodnutí, které musí nebo měl by respektovat. Blokla jsi si ho na facebooku, což je určitě dobře, a protože jsi s ním ani nemluvila, myslím, že je zbytečné mu i odepisovat. Zamezíš tím zbytečné komunikaci, kterou nechceš. Neznám ho, nevím jaký doopravdy je. Ani nevím, kolik je ti let, ale pokud by tě začal jakýmkoliv způsobem obtěžovat, rozhodně bych ti radila požádat o pomoc rodiče nebo dospělého, kterému důvěřuješ. Myslím na tebe a klidně se zase ozvi. M.

© reakce z redakce (13.08.2013 11:31)
Ahoj Te, díky za otázku. Je vidět, že nad vztahem přemýšlíš, a není ti to jedno. A to je moc dobře. Zkusím odpovědět. Víš, určitě jsou holky a kluci, kteří se do sebe hned napoprvé zamilují a je to opravdu na celý život, jsou z nich pak bezva manželé a později milující rodiče, a spokojené babičky a dědečci:)...Ale je určitě i spousta kluků a holek, kteří se prostě v určitém momentu "jenom" do sebe zamilují, i když třeba úplně bezhlavě, a po čase zjistí, že to sice bylo fajn, ale na celý život si to už představit nedovedou...Třeba proto, že se objeví nějaké chyby a chybky, které nejsou ochotni jeden nebo druhý tolerovat. Určitě je podle mě lepší přijít na to, že jsi fajn, ale spíš jako kamarád, než si někoho vzít jenom proto, že mám pocit, že po tom našem chození to tak nějak už vyplynulo, i když to vlastně už ani nechci... Neobviňovala bych Pána Boha z nějakého trápení. Je to právě ON, který nám dal všem svobodnou vůli, a proto máme všichni bez rozdílu tu krásnou, i když hodně odpovědnou šanci, rozhodovat se každý sám za sebe. Na druhé straně je pravda, že se může někdo omlouvat tím, že to svádí na Boha, a není to tak, prostě se jenom vymlouvá, ale to už je spíš problém jeho a jeho svědomí... Našla jsem články u nás na webu, který se k tomuto tématu chození myslím docela hodí. http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/jak-najit-toho-pra
veho-npk.htm http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/na-t
oho-praveho-si-radeji-pockam-do-osmdesati-lew.htm Pře
ju
ti krásný zbytek prázdnin. M.

© P. Jan Balík (12.08.2013 11:40)
Milá Wivi, proč jsou metody PPR vysmívané, zneuctěné, opovrhované? Mám za to, že ze čtyř důvodů: a) Lékaři se o nich většinou ve škole neučí a když, tak jen o kalendářní, která byla první a její spolehlivost nebyla moc veliká. b) Na metodách PPR se nedá vydělat, ale hormonální antikoncepce přináší obrovské zisky - firmám i doktorům. c) Všeobecná neúcta k životu. Společnost, ve které žijeme, pokládá dítě často až za nadbytečné, velikou zátěž a preferuje pouze užít si - sex za každou cenu a bez odpovědnosti. Potraty musí mít na lékaře, kteří je provádí, jistě velice negativní vliv - otupují jim svědomí. d) Často jsou proti PPR předsudky i ze strany věřících lidí. To znamená, že ani věřící lidé nevydávají pořádné svědectví o PPR. Pokud máš maminku a tatínka, kteří jsou s PPR spokojeni, chval Pána Boha. Jsou krásným příkladem, že církev je Boží a její učení není moralizování, ale pomoc člověku, aby žil kvalitně. Nenech se odradit agresí, ale uč se inteligentně o PPR hovořit. Mnoho krásného materiálu najdeš na: http://teologietela.paulinky.cz/ a na https://tob.signaly.cz/rubrika/antikoncepce-a-prirozene-
planovani-rodicovstvi

© redakce (12.08.2013 11:49)
Ahoj Katko, u Facebooku, stejně jako u mnoha dalších věcí v životě, platí staré známé heslo: "Všeho moc škodí." I FB může sloužit k dobrým věcem (propagace zajímavých akcí, přání lidem, na které nemáme žádný jiný kontakt, udržování vztahů,...). Špatně je, když se z něj stane závislost, když nás okrádá o čas, který bychom mohli využít jinak. Zda je každý pátek půstem? Pokud na něj nevychází nějaká slavnost, člověk by si měl tento den odepřít maso. Pátek je dnem, kdy podle Bible zemřel Kristus na kříži, obětoval se za nás. Tak i my máme něco obětovat. Jednak se tím učíme sebezáporu, což může být později v mnoha oblastech užitečné, a jednak se i naše tělo trochu "pročistí". Někteří lidé dokonce drží páteční půst tak, že celý den jedí pouze chleba a pijí vodu. Mohou se tak "obětovat" za jiné lidi, obětovat půst na nějaký úmysl. Ale je to věc dobrovolná, nikdo tě nemůže do postu nutit. Že se ti nedaří ranní modlitba? S tím určitě bojujeme téměř všichni. Nechtěj velké věci, velká slova. Stačí, když třeba každé ráno uděláš znamení kříže a řekneš třeba: "Pane, díky za dnešní den, pomoz mi, abych ho správně prožila." I to je ranní modlitba. Děkujeme za přání pro holky i pro nás, kamaráda si važ, je dobré vědět, že na nás někdo myslí. Přejeme Ti hodně radosti a trpělivosti, ať se Ti daří! ;-) P.

© redakce (12.08.2013 09:24)
Ahoj Mončo, festival United je multižánrový KŘESŤANSKÝ festival. Není čistě katolický, ale pořádají ho i katolíci (např. P. Pavel Šupol). Jeho cílem je spojovat lidi z různých církví, hledat společnou komunikaci skrze hudbu, filmy, modlitbu. Organizátoři hledají to, co křesťany spojuje, ne to, co je rozděluje. I my máme usilovat o jednotu a ne se vymezovat jako "my" a "oni". Myslím, že je to moc hezká myšlenka, kterou se daří uskutečňovat v praxi. Několikrát jsem měla možnost se festivalu zúčastnit osobně, a rozhodně tam katolíky nediskriminují. Není se čeho bát. Nikdo tě nenutí chodit na program, který pořádají představitelé jiných církví, ale může pro tebe být dobrou zkušeností zjistit, že i lidé z jiných církví se modlí ke stejnému Bohu jako my. Pokud se zaměříš na prohloubení víry a vztahu k Bohu a ne na hledání rozdílů, určitě tě festival obohatí. Možná objevíš nové způsoby, jak v duchovním životě růst. Během festivalu je k dispozici duchovní poradenství, najdeš tam i katolické kněze, se kterými si můžeš promluvit nebo si zajít ke svátosti smíření. Také z vedoucích seminářů a z řečníků si můžeš vybrat katolíky. Je to jenom na tobě. To by snad pro uklidnění rodičů mělo stačit. Doufám, že všechno dobře dopadne a budeš moct jet. Stojí to za to. Já se tam letos také na chvíli objevím, tak se možná potkáme. ;-) P.

© P. Jan Balík (12.08.2013 11:04)
Milá Sisi, Pán Ježíš říká: "Kdo stojíš, hleď, abys nepadl." Víra není mobil, který mám v kapse a je to. Víra je vztah s milovanou osobou - s Ježíšem. A každý vztah může ochladnout. Tedy, ne ze strany Ježíše, ale nás lidí. Pokud Tvůj kamarád ochabl a lákají ho jiné nauky, je dobré se za dar víry pro něj jistě modlit. A hovořit s ním? Jistě, pokud je ochotný debatovat, snažit se mu ukázat, jak je Ježíše fantastický a super, jak je víra radostná a krásná. Můžeš mu také doporučit, aby si ještě před tím, než víru opustí, zajede na nějaké kvalitní setkání mládeže (např. o Silvestru do Příchovic, na Vesmír, do Taizé, na Festival mládeže v srpnu 2014 do Medjugorje, na Jump, na Entercapm). Třeba tam otevře své srdce a Pán Ježíš ho osloví. Bohužel často to bývá tak, že v dospívání mladý člověk od víry opravdu odpadne a pak za léta se k ní jako starý vrací. Škoda života bez víry, ale Bohu díky za návrat. Tedy neztrácet odvahu a trpělivost, i když to zdánlivě nikam nepovede.

© redakce (08.08.2013 15:35)
Ahoj Ewy, děkujeme za povzbuzení v naší práci. Jsme rádi, když vidíme, že má smysl! :) Také jsme v redakci rádi, že máme díky diskusím zpětnou vazbu s našimi čtenářkami. Měj se krásně a dobře prožij zbytek prázdnin! ;-) P.

© redakce (08.08.2013 13:23)
Děkujeme ;-) Ještě jednou přejeme hezký den. P.

© redakce (08.08.2013 09:49)
Ahoj Lucko, nevím přesně, který článek a číslo časopisu jsi měla na mysli, ale pokud je ta věta opravdu uvedena takto, je tam samozřejmě chyba a omlouváme se za ni. Jsi pozorná čtenářka, jen tak dál! ;-) Děkujeme za upozornění i milé přání a přejeme i Tobě požehnané letní dny plné radosti! P.

© redakce (08.08.2013 09:46)
Ahoj Sissi, je dobře, že hledáš, že se ptáš. Já osobně si myslím, že taková láska existovat nejenom může, ale že pořád existuje. Znám osobně několik takových párů, kde to takto funguje. Co je ale rozhodující? To, na čem ti dva lidé vybudují svůj vztah, jaké mají základy. Protože bez dobrých základů se "dům života" snadno rozpadne při nějakém větším otřesu. Pokud se lidé snaží stavět svůj život na dobrých základech - vzájemné úctě, takové lásce, kdy se pro druhého rozhodnu a obětuji, pak je pravděpodobnost rozvodu daleko nižší. Výzkumy také ukázaly, že nejméně se rozpadají taková manželství, kdy se manželé společně modlí. Samozřejmě, že situace je těžká, stoupá počet rozvodů a mladí lidé (zvlášť ti z rozpadlých rodin) mají mnohem těžší budovat zdravé vztahy, protože jim chybí vzory. Mají pokřivené hodnoty, a protože každý z nás po celý život hledáme lásku, hledají ji i oni. Často si však pletou lásku s pouhou vášní, rozkoší, vzrušením. Proč? Protože jim nikdo neukázal, co pravá láska je. Málo se mluví o tom, že láska je spojená s obětí, darováním, bolestí, odpuštěním, trpělivostí, věrností. Žijeme ve společnosti, která bohatne, je zvyklá na "mít" a ne "dát" a jsme vedeni (médii, reklamami apod.) k sobectví. Mít všechno hned, užívat si. Není se potom čemu divit, že muži (ale pozor! i ženy!) častěji střídají partnerky (partnery). Osobně si myslím, že to o lovcích, co jsi napsala, je pro mnoho lidí taková zástěrka. Myslím, že hodně lidí (i mladých) střídá partnery, protože touží po lásce, hledají lásku, ale nejsou schopni vzdát se sami sebe pro druhého, obětovat se, přizpůsobit se. Myslíš, že jsou potom v takovém vztahu šťastní? Nejsou. A tak se rozejdou, rozvedou a začne to celé nanovo. Do té doby, než poznají, že ke štěstí vede jenom pravá láska a ne její náhražky nebo části vytržené z celku. Než se setkají s někým, kdo jim řekne (třeba jenom svým životním příkladem, nemusí to být jenom slova, která promlouvají), že pokud budou prožívat pravou lásku spojenou se vzájemnou úctou a věrností, najdou i trvalé štěstí. A nebudou už mít potřebu střídat partnery, "lovit". Protože najdou to, co hledají. Možná se ti to zdá nereálné, ale neklesej na duchu. Žít lásku nebylo v žádné době jednoduché, ale stojí to za to. Přejeme hodně vytrvalosti a odvahy mluvit o hodnotách, kterými žiješ, se svými kamarády a vrstevníky. Protože i jeden člověk může (s Boží pomocí) změnit svět k lepšímu. P.

© redakce (08.08.2013 09:09)
Ahoj R, tvůj dotaz mě opravdu potěšil - jde vidět, že ti není jedno, jaké vztahy máš s maminkou a chceš na nich pracovat, což je jenom dobře. Víš, někdy je to v dospívání složitější v tom, že máme sklony se vůči rodičům spíš vymezovat než se jich ptát na rady. Pro ty si naopak chodíme za kamarády. Je to tak jaksi přirozenější. Pak ale přichází další období, a to takové, kdy oceníme i rozhovor s rodiči a jejich postřehy. Jak je ale přimět, aby nás vyslechli a neodbyli, když jsme je možná někdy v minulosti "odpálkovali" a šli raději ven, za kamarády? Není to jednoduché a záleží to hodně na tobě a na tvé trpělivosti. Každá maminka je trochu jiná, některá toho má víc a celý den se nezastaví, jiná je třeba nezaměstnaná nebo na mateřské dovolené a má více času. Všímej si, co mamka během dne dělá a vyhledávej společnou činnost. Kvalitní rozhovor nemusí být jenom takový, kdy v klidu sedíte, pijete čaj a mluvíte. Promluvit si s mamkou můžeš i při společné práci. Někdy je to i lepší, protože, když se některá z vás cítí nesvá z probíraného tématu, dá se snadno změnit téma ;-) Na tvém místě bych vsadila na upřímnost. Pokus se mamince říct aspoň část z toho, co jsi nám napsala. Uč se mluvit o svých pocitech. Řekni třeba, že tě mrzí, že si všecko řešíte jenom s kamarády a že by sis někdy ráda promluvila i s ní. Nezapomeň se zmínit o tom, že to není její chyba, ale že bys jí byla občas vděčná za její názor, pohled na věc, že tě to zajímá. No a potom už zkus mluvit o svém problému. Ještě jedno: Nevzdávej se, pokud to hned nevyjde podle tvých představ! Vzájemná důvěra se buduje postupně, po krůčcích. Držíme ti palce a přejeme hezký zbytek léta! ;-) P.

© redakce (06.08.2013 20:01)
Milá nechápající, v životě se někdy dostaneme do situací, kdy jednáme (i přes naše pevná předsevzetí) jinak, než bychom třeba chtěli. Necháme se ovládnout vášní, která je hodně silná, nebo se necháme k něčemu "vyhecovat", "zkratujeme", hledáme lásku a pleteme si ji se sexem, chceme zkusit něco nového, neznáme se natolik dobře, abychom věděli, jak naše tělo zareaguje v té či oné situaci nebo něco uděláme ze vzdoru vůči rodičům, lidem v okolí, případně se necháme ovlivnit médii (filmy, časopisy, internetem,...). Třeba má (měla) ta holka nějaký problém doma, třeba chtěla být "jako ostatní", třeba je jenom zmatená, třeba je teď překvapená sama ze sebe... Je dobře, že se ptáš, co je za tím. Možností je spousta. A je pravda, že taková unáhlená rozhodnutí nás potom můžou mrzet, může nám to být líto, ale situaci, která se stala, už nezměníme. Litujeme, při zpovědi je nám odpuštěno, ale často nedokážeme odpustit sami sobě. A také se setkáme s nepochopením okolí, což nás může ještě víc zatvrdit. Představ si, že bys byla na místě té holky ty. Jak bys chtěla, aby se k tobě ostatní chovali? Chtěla bys, aby se od tebe odvraceli a bavili se za tvými zády? Myslím, že ne. Pokud je to tvoje kamarádka, můžeš s ní promluvit o tom, že tohle podle tebe nebude cesta ke štěstí nebo se k ní aspoň chovat přátelsky, tak jako dřív. Každý chybujeme - věřící i nevěřící - a každý máme tu "svou" oblast, v níž jsme slabší. Proto nemáme právo nikoho odsuzovat. Snad jsme ti aspoň trochu pomohli. Měj hezké dny! P.