© redakce (16.09.2013 15:23)
Ahoj Minnie, každý vztah na dálku je trochu krok do neznáma a záleží především na těch dvou, jak se k tomu postaví. Taky není dálka jako dálka. Něco jiného je, když udržuješ vztah s někým, kdo žije stovky nebo tisíce kilometrů daleko (v zahraničí) a něco jiného, když jsi s někým, kdo za tebou může třeba jednou za 14 dnů přijet. Velkou roli hraje při chození (nejenom ve vztazích na dálku, ale i obecně) komunikace, abyste mohli poznávat své názory, hodnoty, kterými žijete, to, jak se ten druhý chová ke svým příbuzný a známým apod. A to je u vztahů na dálku trochu nevýhoda, protože jenom slova mohou být zrádná a navíc nevidíš jednání druhého v přirozených situacích. Aby byla komunikace kvalitní, je důležitá hlavně neverbální komunikace (gesta, mimika, postoj) a tón hlasu (to se dá alespoň částečně řešit např. telefonem nebo skypem). Chatování a psaní přes internet obecně je samo o sobě dost zrádné a může způsobit, že si druhá strana vyloží něco jinak, než jsi to myslela a nebo to, že si druhého příliš zidealizuješ a v reálné situaci jsi pak nepříjemně překvapená. Navíc jsou situace, kdy si voláte nebo píšete, vždycky svým způsobem umělé, nepřirozené, takže je těžší se poznat. To všechno je potřeba zvážit. Znám páry, jejichž vztah na dálku dospěl až do manželství, ale i páry, kterým takový vztah nevyšel. Důležité je, aby překážky překonávali oba společně. Hezké zářijové dny. P.

© redakce (16.09.2013 09:51)
Ahoj M., to, zda se líbíš nebo nelíbíš nějakému klukovi, bohužel neovlivníš. Nemáš důvod se cítit jako mrcha, pokud jsi mu nějak sama nenadbíhala a nesnažila se ho sbalit kámošce za zády (to ví nejlíp tvoje svědomí). Co můžeš udělat? Promluv si s kámoškou (pokud možno) v klidu a otevřeně. Dřív, než jí to ten kluk řekne sám. A nebo i potom (pokud už jí o svých sympatiích k tobě řekl). Ale určitě spolu komunikujte! Pohádejte se, vyříkejte si to, pobrečte si spolu. Cokoli. Ale mluvte. Ona se jinak nedozví, čím se trápíš a ty nebudeš vědět, jak zareaguje, až se to dozví. Risk je zisk, říká se. Chcete to odvahu (můžeš si ji vyprosit v modlitbě, než se do rozhovoru pustíš). A upřímnost. Ta je v jakémkoli vztahu (partnerském, sourozeneckém, rodinném i kamarádském) moc důležitá. Krize do přátelského vztahu patří (hodně často naruší přátelství dvou holek kluk-tak jako ve vašem případě), ale je na vás, jak se s tím dokážete poprat a vyrovnat. Může to vaše kamarádství rozbít nebo naopak posílit, upevnit. Doufáme, že vyjde to druhé! Držíme palce! P.

© redakce (17.09.2013 11:47)
Ahoj Verčo, Ahoj, to je skvělé, že se zajímáš o to, co se učíte, a chceš se dopátrat pravdy... Co se týká Jakuba Demla, v podstatě všechno, co jsi napsala, je pravda - to pozitivní i to negativní. Jakub Deml je složitá, problematická, kontroverzní osobnost. Přesto se nepřestává řadit mezi katolicky orientované autory a tyto rysy je vidět ve většině jeho děl. Někde (zvlášť v počátcích jeho tvorby) jde cítit až františkánskou pokoru a žasnutí nad Božím stvořením (např. básnická skladba Miriam anebo sbírka Moji přátelé), jinde existenciální hrůza před smrtí, která (smrt) nakonec také hraje velkou roli v křesťanství (Hrad smrti, Tanec smrti), jinde se dočteš přímo o Demlových pocitech a některých událostech v jeho životě (Zapomenuté světlo). I jeho dílo má tedy několik pólů. Pokud bychom se ale bavily opravdu o literatuře, v současné době převládá mezi lidmi, co se literaturou hlouběji zabývají, názor, že pro samotné naše setkávání s literaturou není ani tak důležitá osobnost autora, ale samotné dílo, které čteme. Proto bych Ti doporučila si od Demla něco přečíst a udělat si obrázek o jeho tvůrčím já, za sebe můžu doporučit např. zmiňovanou Miriam, oplývající něžností a mystikou, anebo Zapomenuté světlo, hořkou zpověď nešťastného člověka, kterou významný literární vědec Roman Jakobson zařadil mezi tři nejtragičtější díla v dějinách české literatury... Pokud by ses chtěla dočíst více o tajemné osobě Jakuba Demla, můžeš sáhnout po některé knize jeho korespondencí (bylo jich vydáno několik) anebo po vzpomínkovém souboru Básník Jakub Deml v Tasově od Stanislava Vodičky...tak si budeš moct lépe vytvořit vlastní názor. Pravdou zůstává, že Jakub Deml je velmi výraznou postavou literatury 20. století a inspiroval celé další generace českých spisovatelů. Zůstává kontroverzní osobností téměř po všech stránkách, nicméně dnes už se těžko dopátráme toho, jak to skutečně všechno bylo a nakonec - do srdce člověka v konečném důsledku vidí jenom Bůh. (O dalších katolických autorech a jejich osudech se můžeš dočíst už v příštím čísle INu :-)). Marta

© redakce (16.09.2013 09:24)
Ahoj klárč, aby hřích byl hříchem, musíš vědět, že nějaké jednání je špatné, a přesto to dělat (to znamená, že kdyby ses pro masturbaci a různé s ní spojené praktiky rozhodla teď, když už víš, že to vede k sobectví a ne k lásce, už by ses z toho musela při svátosti smíření vyznat). Předtím jsi to nevěděla, takže se z toho zpovídat nemusíš. Sama ses ale přesvědčila o tom, že ne všechno, co si přečteme v různých časopisech a na internetu, musí být pro nás dobré. Je pořád potřeba hledat a ptát se. Klidně i nás v redakci, jsme tady pro tebe! Měj se moc hezky. P.

© redakce (16.09.2013 07:51)
Ahoj Katko, rozhodnutí, s kým půjdeš do vztahu, je jenom na tobě. Nenech sebou manipulovat. Myslíme na tebe! P.

© redakce (16.09.2013 07:49)
Ahojky, děkujeme za pochvalu, odkazy i za názor! Je pro nás moc důležité vědět, že to, co děláme, vás holky baví a pomáhá vám. V anketě bohužel víc možností vybrat nejde, ale díky , že jsi napsala aspoň takto ;-) Měj krásný den! P.

© redakce (13.09.2013 10:48)
Ahoj Minnie, těžko se dá nějak zobecňovat, protože každý člověk je jiný a taky jiným tempem dospívá. Takže neodpovím konkrétně, jestli je 18 let málo nebo moc. Spíš ti dám několik podnětů k přemýšlení. Podle mě je brzy na vztah tehdy, když chci kluka jenom proto, abych někoho měla, aby se mi kámošky nesmály nebo proto, že "všichni už s někým chodí, jenom já ne" nebo proto, že "je mi (už) ... a ještě jsem nedostala první pusu". Taky je podle mě brzo na vztah ve věku, kdy mám sama se sebou spoustu problémů a teprve se hledám - to znamená - vzhlížím k různým idolům, poznávám, jaké vlastnosti mám já sama a jaké oceňuju na druhých a co se mi naopak nelíbí atd. Kluk není řešitel mých problémů a mindráků. S tím se musím poprat nejdřív sama za pomoci svého okolí. Samozřejmě - nejde to 100 %, protože se poznáváme celý život, ale člověku se těžko předává to, co sám nemá (když nemá rád sám sebe, těžko může mít opravdu rád druhého). Takže - nejdřív se srovnat se sebou a přijat se taková, jaká jsem. Se všemi plusy i mínusy. Až potom je čas na to, abych tím, co jsem v sobě objevila, mohla obohacovat i druhého ve vztahu. To je můj názor, není to žádné dogma :). Na druhou stranu si myslím, že i rozchody patří k životu a vztah s klukem ti ukáže spoustu stránek tvé osobnosti, které jsi ty sama neznala a neměla šanci poznat. Takže čekat na ten jediný dokonalý vztah, který bude věčný, se nemusí vyplatit. A pokud jsi pořád ještě na vážkách, zda do vztahu jít nebo ne, modlitbou ničemu neuškodíš ;-). Myslíme na tebe. Klidně se zase někdy ozvi! P.

© redakce (12.09.2013 12:32)
Ahoj 69, v první řadě tě chci ujistit, že to, co prožíváš, prožívají tisíce a statisíce holek ve tvém věku po celém světě. A je to úplně normální. Říká se tomu "období platonických lásek". Podle toho, že jsi teď v nové třídě, bych řekla, že ti nebude víc než 15 let. Napíšu teď větu, která se ti asi nebude líbit (mně se taky nelíbila, když mi ji někdo řekl), ale: nemáš kam spěchat. Tohle období, kdy se do někoho zakoukáš a on to /většinou/ neopětuje (protože kluci opravdu dospívají o několik let později než my holky :)), je jedno z nejhezčích v životě a nebude se už nikdy opakovat. Doba, kdy sníš o tom, jaké by to bylo, kdyby ti tehnle kluk dal pusu, vzal tě za ruku, obejmul tě,... je mnohem lepší než se pak trápit zklamáním z (někdy drsné) reality. Vím, o čem píšu. Jak ráda bych se vrátila do tvého věku a tohle období si naplno užila! :) Bohužel v té době jsem (stejně jako ty) viděla jenom ty šedé stránky a strašně moc chtěla nějakého kluka (ten přišel až když mi bylo 19 a věř mi, o nic jsem v životě nepřišla, ještě jsem si chození a lásek užila ažaž :)). Polož si otázku: Proč chceš s někým chodit? Chceš mít někoho pro SEBE, abys "někoho měla TY", nebo chceš, aby ten, kdo se ti líbí, byl šťastný (i když to třeba nebude s tebou)? Pokud jdeš totiž do vztahu s tím, že hledáš někoho "pro sebe", takový vztah se dřív nebo později rozpadne a ty si užiješ mnohem větší zklamání než je několik odmítnutí. Jak se říká: "Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř." Třeba tě právě ta odmítnutí kluků uchránila od mnohem bolestnějších rozchodů. Buď ráda, že byli féroví a nezahrávali si s tebou, ale na rovinu ti řekli, že zájem nemají. Řekli pravdu a to se cení. Takže ti radím: snaž se neřešit jenom to, co tě trápí, ale každý den najdi i něco, z čeho se můžeš radovat, co tě potěší. Důvody k radosti jsou všude kolem nás. Jen je objevit! A neřeš, co máš nebo nemáš udělat, aby si tě ten kluk všimnul. Když budeš pozitivní a radostná a nebudeš se někde v koutě užírat tím, že "mě nidko nechce", všimne si tě a něco ho k tobě bude "táhnout" samo. Bez toho, aby ses mu nějak vnucovala nebo ho uháněla. Kluci potřebují svobodu, volnost. Pocit, že se pro něco rozhodli sami a ne, že byli "dotlačení". A taky čas k tomu, aby dospěli. Tak přeju hodně trpělivosti a ať se dokážeš radovat z každého dne! ;-) P.

© redakce (11.09.2013 08:24)
Ahoj Terrí, myslím, že sis na svoji otázku už částečně odpověděla sama. Na rozchodech je podle mě (i podle tebe) nejtěžší ta změna (většina lidí nemá ráda náhlé a prudké změny a špatně je snáší) a pocit prázdnoty, který nastane, když tě tvůj kluk opustí a nastává otázka: Co najednou s volným časem? (A upřímně: často si pak tyto pocity "přiživujeme" i samy, protože se pořád vracíme k tomu, co bylo, místo abychom se snažili dělat něco TEĎ, v přítomnosti. Ale ani tohle období netrvá věčně. Bohudík.). Na druhou stranu - rozchod není zase tak špatná věc (i když první týdny a měsíce po rozchodu nám přijde, že už nikdy nic nebude jako dřív, že se nám rozbil celý svět, že už si nikdy nikoho nenajdeme - neboj, taky jsem to takhle prožívala a dnes už se nad tím jenom usmívám, protože nic z toho nebyla pravda :). Rozchody patří k životu a mají člověka posunout a nasměrovat někam dál. Vždycky je lepší, když poznáte, že se se svým klukem k sobě nehodíte, že máte odlišné názory, zájmy, povahy a že si prostě nevyhovujete, ještě v období známosti, než to zjistit po několika letech manželství, až ve vztahu budou děti. Z rozchodu by člověk měl vyjít poučený a taky... všechno, čím si projdeš, se počítá. Já jsem třeba využila svoje zkušenosti s rozchodem, když si jím o něco později prošly moje kamarádky. Je to k nezaplacení, když můžeš k někomu, kdo si tímto obdobím zrovna prochází, přijít a říct mu: "Vím, jak se cítíš, taky jsem si tím prošla." A věř mi, neuvěřitelně to upevňuje přátelské vztahy! Na takovou pomoc se prostě nezapomíná. Takže i špatná zkušenost je zkušenost a znamená nový záčátek, posun někam dál. Dnes se na bolest díváme skrz prsty, myslíme si, že je špatná. Ale bolest nás může i vnitřně posílit, můžeme ji za něco obětovat. A na tuto bolest je navíc známý lék: čas. Je to možná otřepané, ale pravdivé. Ještě rada na závěr: Když na tebe zase přijdou pocity zklamání, křivdy, tesknoty, popovídej si o nich s Bohem. Vykřič mu uvnitř, jak se cítíš. Ptej se ho, proč tohle vymyslel. Proč to bolí? Věřím, že dostaneš odpověď a pochopíš. Tak, jako jsem pochopila já a tisíce jiných holek (a kluků). Možná ne hned, ale s odstupem času se ti vyjasní. Snad ti moje odpověď aspoň trošku pomůže. Myslíme na tebe a děkujeme za tvoji důvěru! P.

© redakce (10.09.2013 08:14)
Milá Zzzzz, tvoje otázky jsou moc hezky zpracované v knize Youcat (katechismus pro mladé), na stranách 36-40. Papež František se s katechismem jistě také ztotožňuje. Z otázek a odpovědí vybírám: otázka: "Není Bůh stvořitel z hlediska přírodních věd nadbytečný?" odpověď: Nikoliv. Věta "Bůh stvořil svět" není žádnou překonanou přírodovědeckou výpovědí, ale výrokem teologickým, tedy výrokem o božském smyslu a původu věcí. Zpráva o stvoření není přírodovědeckým pokusem vysvětlit počátek světa. "Bůh stvořil svět" je teologický výrok a jeho obsahem je vztah světa k Bohu. Bůh chtěl mít svět, udržuje jej a hodlá jej dovést k naplnění... a další otázka: "Může být člověk zastáncem evoluční teorie, a přece věřit ve Stvořitele?" a odpověď: Ano. Víra je otevřená poznatkům a hypotézám přírodních věd. Teologie nemá přírodovědeckou kompetenci, přírodní vědy zase nemají teologickou kompetenci. Přírodní vědy nemohou vyloučit, že ve stvoření probíhají cílené procesy; víra zase nemůže definovat, jak se tyto procesy v průběhu vývoje přírody konkrétně uskutečňují. Křesťan může přijmout evoluční teorii, pokud ovšem nepropadne mylnému přesvědčení evolucionismu, který se dívá na člověka jako na nahodilý výsledek biologických procesů. EVOLUCE předpokládá, že je tu něco, co má schopnost se vyvíjet. O původu tohoto "něčeho" však nic neříká. Rovněž otázky bytí, podstaty, důstojnosti, úkolu, smyslu a důvodu světa a člověka nelze vysvětlovat z biologického hlediska. Stejně jako na jedné straně překračuje zdravé meze evolucionismus, tak také na druhé straně kreacionismus. Kreacionisté vykládají naivním doslovným způsobem biblické údaje (např. jak je země stará či stvoření světa v šesti dnech). a ještě jedna otázka: Proč kniha Genesis líčí stvoření jako "dílo šesti dnů"? odpověď: Obraz pracovního týdne, který je korunován dnem odpočinku, vyjadřuje, jak dobře, krásně a moudře je uspořádáno stvoření. Ze SYMBOLIKY "šestidenního díla stvoření" můžeme vyvodit důležité principy: 1) neexistuje nic, co by Stvořitel nepovolal k bytí, 2) všechno, co existuje, je svým způsobem dobré ; 3) také to, co se pokazilo, má dobré jádro; 4) stvořené bytosti a věci jsou na sebe vzájemně odkázány a jsou tu jedny pro druhé; 5) stvoření ve svém řádu a harmonii odráží nekonečnou Boží dobrotu a krásu; 6) ve stvoření existuje určití hierarchie: člověk je nadřazen nad zvířaty, zvířata nad rostlinami a rostliny nad neživou hmotou,... (věříme, že si z těchto bdů něco vybereš - důležité je, že obraz stvoření v Bibli chápeme jako symboliku, nesnažíme se jej vykládat doslovně). A ještě tip: Pokud Youcat nemáš, doporučujeme si ho pořídit, najdeš tam spoustu odpovědí na nejrůznější otázky a odkaz na příslušné body Katechismu katolické církve. Objednání je možné např. tady: http://www.ikarmel.cz/kniha/Youcat_101606.html. Ať ti referát dobře dopadne, myslíme na tebe! Potom nám třeba napiš, jaké byly ohlasy. P.

© redakce (10.09.2013 07:44)
Ahoj Katko, myslíme na tebe a věříme, že tvoje žádost dopadne dobře! ;-) P.

© redakce (09.09.2013 08:53)
Ahoj Niko, odkaz by měl být funkční, ale signály byly dočesně mimo provoz - možná je to příčina, proč nefungoval. Pokud ti nebude fungovat dál, zkus na signálech kliknout na "Společenství" a když najdeš abecední seznam všech společenství, přejdi na IN! dívčí svět ;-) Těšíme se na tebe! :)

© redakce (09.09.2013 09:22)
Ahoj =)), CD kapely Reilly seženeš v e-shopu Gimel (www.gimel.cz), konkrétně na tomto odkazu: http://www.gimel.cz/index.php?search_w=reilly&p=katalog&
k=vyhl&first=1&site=default&x=0&y=0
CD kapely InSalvation se nám bohužel vypátrat nepodařilo, jediné, co mě napadá, je napsat do vzkazů na www.festivalunited.cz, třeba by některý z organizátorů festivalu United věděl, na koho se obrátit. Hodně štěstí a příjemný poslech! P.

© redakce (09.09.2013 08:50)
Ahoj Katko, to je moc krásné přání. Slyšela jsem teď moc hezkou myšlenku: aby byl mír ve světě, má se nejdřív každý z nás usmířit s tím, s kým si nerozumí. Tak se rozšíří pokoj. A představ si, kdyby to tak udělaly tisíce lidí! To už něco znamená ;-) Fandíme ti, ať vytrváš v dobrém! ;-) P.

© redakce (08.09.2013 12:58)
Ahoj eMko, dotaz dorazil v pořádku, ale byl opravdu hodně dlouhý, takže odpověď čekej během následujících dní ;-) Děkujeme za Tvoji trpělivost a přejeme krásné dny! P.

© redakce (09.09.2013 09:14)
Ahoj M., čtu si tvůj vzkaz a říkám si, že jsi vlastně šťastná holka, i když si to možná neuvědomuješ :) Protože prožívat podobné pocity čekání, napětí a příjemné nejistoty, to už mockrát v životě nezažiješ. Je to jedno z nejkrásnějších životních odbobí a za sebe říkám, že nevidím žádný důvod spěchat. Chození si ještě užiješ ažaž... ;-) Prostě se na něho dál usmívej, a pokud on sám bude chtít, osloví tě. Nech to an něm. V dnešní době dáváme my holky klukům málo příležitostí, aby se cítili jako hrdinové, dobyvatelé, prostě jako chlapi. :) Možná je to jenom takové nenápadné oťukávání, pocit, který časem odezní. A nebo taky ne. :) To poznáš. Každopádně nic neuspěchej a vychutnávej si ten hezký pocit ;-) Myslíme na tebe! P.

© redakce (09.09.2013 14:21)
Ahoj M., to je opravdu složitá situace. Já vidím řešení v tom, říct to mamince otevřeně. Až ti příště bude vyčítat, že jsi pořád na počítači, řekni jí, že bys to ráda řešila, ale že chápeš, že toho má hodně a nechceš ji moc zatěžovat. Zkus se s ní domluvit, že byste si třeba v neděli udělaly "dámskou jízdu" (krátký společný výlet nebo procházku) nebo si aspoň na chvilku spolu sedly a promluvily si. Nevím také, zda jsi věřící nebo ne, ale někdy místo sladkostí zabírá "vykřičet se nahoru" - říct Bohu o všem, co tě trápí, jak se cítíš. Nedusit to v sobě. A nebo se zkus vybít cvičením. Po něm nebudeš mít výčitky svědomí z toho, že se přejídáš, ale dobrý pocit, že jsi udělala něco pro sebe. A věř, že i návaly podrážděnosti a změny nálad patří k dospívání a časem trochu odezní. Držíme ti palce, ať všechno zvládneš! Kdybys měla další otázky nebo se potřebovala vypsat, jsme tady pro tebe. P.

© redakce (06.09.2013 17:06)
Ahoj, gratulujeme k výhře! ;-) Soutěží se samozřejmě můžeš účastnit dál, třeba se na Tebe usměje štěstí podruhé. P.

© P. Jan Balík (09.09.2013 14:04)
Milá eMko, moc děkujeme za milá slova, jsou pro nás povzbuzením, že naše práce má smysl! O odpověď jsme poprosili P. Jana Balíka - tady je: Je normální, že se člověk ptá, že mladý člověk hledá, přemýšlí, a proto se ptá, zároveň poznává druhé, a tím se obohacuje jeho život. Ale to by mělo platit nejen pro lidi mladé, ale i dospělé. Kdokoliv poctivě hledá a ptá se, ten je na cestě k Bohu a k pravdě. Máš hodně otázek, které pochopitelně souvisí s katolickou církví. Knížku, o které píšeš, neznám. Je jasné, že ne všichni katolíci se v dějinách chovali vzorně (dnes se katolíci i jiní křesťané také nechovají vždy vzorně, bohužel!). Však papež Jan Pavel II. vícekrát vyslovil omluvu za hříchy katolíků v dějinách. Ale pravdou je také to, že se velice snadno v české společnosti na katolíky hází špína, a to i ta, která se jich netýkala. Tak nějak se to "nosí" a církev je vždy takovým snadným fackovacím panákem. Skutečná historie je ale nakonec ke katolíkům daleko shovívavější, protože se lehce ukáže, kolik dobra pro lidstvo povstalo od věřících v Krista. Je o tom třeba v knize: Jak katolická církev budovala západní civilizaci. A nyní k Tvým otázkám. 1) Svatí: Všichni máme být svatí - naprosto spojeni s Pánem, dokonalí v lásce k Bohu a bližním. „Neboť toto je vůle Boží: vaše posvěcení“ (1 Sol 4,3; srov. Ef 1,4) „Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Mt 5,48) Je to cesta na celý život. První křesťané si říkali "svatí", protože vnímali tu novost přátelství s Bohem, kterou dostali ve křtu. Ke svatosti se dochází v povolání, které člověk přijal: manželství, kněžství, vdovství atd. Každý, kdo je po smrti v nebi, je svatý. Někteří dosáhli velice vysokého stupně spojení s Bohem a stali se pro druhé vzory, inspirací, povzbuzením, že lze být svatý (například mučedníci). Takové lidi si pak věřící zvláštním způsobem připomínali. Aby z toho nebyl nakonec zmatek, papežové postupně ustanovovali pravidla, kterými se řídí proces, kdy může nakonec o někom být veřejně řečeno: ano, to je svatý člověk. 2) Anděl strážný: "Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce (Mt 18,10). Z toho církev od prvních dob usuzovala, že má jistě každý pokřtěný (a snad i nepokřtěný) svého anděla, který ho má ochraňovat a doprovázet na cestě do nebe. Modlit se k svatým, k andělu strážnému nebo k Bohu? Je to velice snadné. Pán Ježíš říká: "Shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní (Mt 18,19). Mohu se spojit a modlit společně za něco s kamarádem? Ano. A proč bych se nemohl spojit s kamarádem, který je (jak doufám) v nebi či mým andělem, s Marií? Modlíme se s Marií, se svatými, s andělem strážným k Bohu Otci, od kterého jediného očekávám pomoc. Když se říká, že se modlím k Marii, k svatým, k andělu strážnému, tak to vlastně jen říká to, že s nimi rozmlouvám, prosím je, aby se oni modlili se mnou a za mě k Bohu otci. 3) Očistec: To, že takový stav existuje a že se tedy i modlíme za zemřelé, vyplývá např. z Mt 12,32 - "Nebude mu odpuštěno ani v tomto, ani v budoucím věku." Tedy i po smrti je možné nějaké očištění. Proto se ujal ihned na začátku církve zvyk, modlit se za zemřelé a tím jim pomáhat přímluvnou modlitbou. Píší o tom ti nejstarší autoři (např. Ambrož, jan Zlatoústý, Augustin...). Lidé, kteří zemřeli smíření s Bohem, ale něco jim do plnosti chybí, se ocitají ve zvláštním stavu, kterému říkáme očistec, a můžeme jim přímluvnou modlitbou pomoci. Očístec je tedy místo, kde člověk, který zemřel v přátelství s Bohem, dozrává do potřebné intenzity lásky k Bohu. 4) Zpověď: (To z té knihy je blbost.) Pán Ježíš jako Bůh má moc odpouštět hřích: "Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" (Mk 2,10) a proto ho často slyšíme, jak říká: "odpouštějí se ti hříchy!" (Mk 2,5; Lk 7,48). Tuto svou moc dal apoštolům! "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu budou odpuštěny." (Jan 20,22). Proto dnes nástupci apoštolů a jejich spolupracovníci (biskupové a kněží) mají úkol, aby lidem, kteří o to mají zájem, říkali jménem Ježíše: jsou ti odpuštěny hříchy. Neodpouští kněz či biskup, ale sám Ježíš a kněz či biskup svou osobou zastupuje, zpřítomňuje Ježíše, který odpouští. Jak to probíhá? Alespoň stručně. Předně musí mít dotyčný (pokřtěný) lítost nad svými hříchy. Bylo by Boha urážející chodit ke zpovědi a nemít lítost, nechtít se změnit. Pak přistoupí ke knězi (v kostele i jinde na vhodném místě), čte se alespoň malinko z Písma, pak kajícník vyzná své hříchy (ty, na které si po solidním zpytování svědomí vzpomene), kněz mu dá nějakou radu, kajícník poprosí Boha o odpuštění, kněz vloží ruce na hlavu kajícníka a jménem Krista mu zvěstuje dar odpuštění. 5) Růženec Je to víceméně biblická modlitba, ve které se opakují biblické verše o Marii a Otče náš. Zároveň se vždy při deseti Zdrávasech myslí na jednu událost z života Pána Ježíše. Jako bychom rozjímali nad jeho životem a nechali si to vyprávět od Marie, jeho matky, která u toho byla. Metoda je opakovací. To je často používaná metoda (dnes např. Taize, různé chvály atd.). Něco se říká, něco zpívá, opakuje a nemyslí se na to, jen to vytváří určitou kulisu, pozadí, snadnější ztišení. Na tomto pozadí se rozvíjí vlastní vnitřní modlitba - rozhovor s Ježíšem. 6) Svěcená voda Voda má v Bibli velice mnoho významů. Především je symbolem Božího života, očištění, požehnání. Církev žehná (modlí se nad ní) tu vodu, kterou používají věřící např. ke křtu nebo k dalším modlibám - třeba se modlíme v rodině za požehnání našeho domu, naší rodiny a na závěr se svěcenou vodou projde dům a pokropí se trochu jednotlivé místnosti. Naši modlitbu doprovází určitý výmluvný biblický symbol. Existuje ještě jeden výhnam svěcené vody - církev se nad ní modlí a prosí jako celek za požehnání a ochranu člověka, který ji bude pokropen, bude ji používat. Proto, když se lidé pokřižují svěcenou vodou nebo vykropí svůj byt svěcenou vodou a přitom se modlí, jejich modlitba se spojuje s modlitbou celého společenství církve a spočívá na nich Boží požehnání a ochrana před zlem. Je to zase princip společenství modlitby. Tak aspoň takto stručně k Tvým otázkám. Ptej se klidně dál. Jinak mnohé si můžeš prostudovat např. v Katechismu katolické církve.