Když se potkáte s Petrem Juračkou máte pocit, že vedle vás stojí superman. Ne ten filmový, co má jen svaly, ale člověk, který toho opravdu hodně zažil, nafotil a nastudoval. No posuďte sami…

Petr Jan Juračka odpovídá na otázku kdo je a co dělá se smíchem: „Já jsem hlavně táta od dětí.“ Doma má totiž dvě malé dcerky, ale já vím, že je taky vědecký pracovník na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde učí předměty zaměřené na fotografii a hydrobiologii, rád cestuje, fotí, natáčí a létá s dronem.

Zabýváte se popularizací vědy i na sociálních sítích, takže jste vlastně tak trochu i youtuber, že?

Je to součást mojí práce. Rád bych vrátit pozornost studentů a vlastně i široké veřejnosti zpátky k přírodě, ať už pomocí videí, přednášek nebo vystoupení v médiích. Hlavní část této práce je ukázat na to, že příroda je krásná.

Jak to všechno stíháte?

Nestíhám. Je to takový pokus, kdy se snažím naplánovat a stihnout i několik akcí za den. Občas musím hodně věcí odmítat, abych to všechno mohl skloubit. A taky často chodím pozdě.

Během přednášky o vašem létání a focení s dronem jste často zmiňoval svoji rodinu, co na vaši různorodou práci říká?

Moje žena je taková světice. Věděla, koho si bere, i když jsem toho tenkrát ještě nedělal tolik. Snažíme se naše aktivity sladit tak, abychom byli co nejvíc spolu. Platí, že spokojený chlap, i když je míň doma, je pro rodinu lepší než ten nešťastný a naštvaný, co je doma stále. Teď, když je žena na mateřské a děti jsou malé, není moc prostor, aby někam vyrazila, ale hledám příležitosti, aby mohla jet někdy se mnou.

Ve vašem svatebním videoklipu na YouTube šplhá vaše žena ve svatebních šatech po skále. Má taky dobrodružnou povahu?

Manželka není moc velký dobrodruh a já se za něj vlastně taky nepovažuju. Ale je pravdou, že naše zásnuby se odehrály na Kubě. To bylo super. Taky jsme spolu byli v New Yorku a doufám, že letos společně poletíme do Afriky. Manželka se ráda někam podívá, ale není to pro ni zase tak důležité jako pro mě.

Podle fotek to vypadá, že jste byl úplně všude. Kde se Vám líbilo nejvíc?

Není fér vybrat jednu destinaci. Líbí se mi tam, kde prožiju hezké věci a nezáleží na tom, kde to je. Takže jsem byl nadšený v Karibiku, v Asii i v Grónsku. Většinou se mi líbí tam, kde zrovna jsem. A když se mi náhodou někde nelíbí, tak odtamtud velmi rychle zmizím.

Existuje nějaké místo, kam byste se ještě chtěl opravdu podívat?

Láká mě celý svět a mám zálusk na spoustu míst, takže je to dlouhý seznam. Například je můj sen jet do Súdánu, i když nevím proč. Letos jsem sice tuto možnost měl, ale nakonec jsem zvolil cestu do Ekvádoru, kde jsem se uprostřed pralesa mezi domorodými kmeny podílel na natáčení dokumentu.

Co je základem dobrého fotografa na cestách?

Fotograf přírody musí prvně koukat a pak až fotit, pokud to není japonský turista :-). Musíte si uvědomovat kde jste. To bylo vidět, když jsme lezli na K2. Kamarádi horolezci si až u mých fotek zpětně uvědomovali, jakou krásu měli kolem sebe. Když stoupali nahoru, tak se soustředili na to, aby se dostali co nejrychleji tam, kam potřebovali, takže nedokázali vnímat, co mají okolo sebe. Naopak já se kochal, pak fotil a byl pořád poslední :-). Ale nakonec byli rádi, že jsem tam s nimi byl a fotil. Byli totiž udivení, jaké to tam bylo krásné.

Fotil jste na K2, což je druhá nejvyšší hora světa, dokumentujete také věci, které jsou vidět jenom pod mikroskopem. Jaké to je?

Focení pod mikroskopem je fascinující a baví mě to. Hodně lidí si to asi nedokáže představit, ale svět pod mikroskopem je úžasný. Můžete vidět věci, které byste jinak neviděli, a třeba si zvětšit svoje vlastní buňky nebo vlasy, a to je hrozně super. Ale jinak jsem ten typ, co nevydrží u jedné věci, takže musím vždycky přebíhat k něčemu jinému. Fotím v zoo, v horách a v přírodě… Střídání témat mě baví víc, než kdybych se věnoval jen jednomu.

Co nejbláznivějšího jste kdy kvůli fotce podnikl?

Do dějin mého focení se zapsalo, když jsem lezl v pražské zoo do akvária s trnuchou, želvami a anakondami. Naštěstí to bylo jednorázové. Možná by se dala počítat právě i expedice na K2, tam to bylo intenzivnější a nebezpečnější.

Už máte plány na léto? Připravujete nějakou další expedici?

Chystá se toho víc, ale ještě to není všechno tak úplně jasné. Ta nejšílenější expedice už ale jistá je, a to je rodinná dovolená. Chceme jet obytným autem do Dolomit a tam lézt. Pak do Itálie k jezerům a k pobřeží, potápět se a dělat jiné zajímavé věci. Pro mě je to velmi důležité, protože tam budu se svými dětmi a organizuji to se svojí ženou. Těším se na to.

Naše čtenářky bude určitě zajímat, jestli se dají dělat pěkné fotky bez extrémně drahého vybavení.

Dají. Ale asi ne telefonem, většinou to chce foťák. Dneska foťák za deset, patnáct tisíc udělá to, co dřív dělala technika za statisíce. Fotit přírodu, lidi nebo sami sebe se dá i malým foťákem. Není už nutné mít zrcadlovky a velké těžké foťáky. Já sám fotím často na Nikon Coolpix A. To je takový malý foťáček, vejde se do kapsy a fotky z něj se dají použít i na výstavy. Má sice nějaká omezení, ale pokud člověk nechce hned fotit extrémy – třeba měsíc, hvězdy nebo noční nebe – tak se tím dá vyfotit víceméně všechno.

Co byste vzkázal našim čtenářkám?

Ať se nebojí mít cíl. Já už jsem někdy v jedenácti, ve třinácti věděl, že chci jezdit na zahraniční expedice a nezastavilo mě ani to, že se mi občas někdo smál. Že budu létat s dronem jsem tehdy ještě netušil, ale v tomhle věku už by člověk mohl mít představu, co chce dělat. Samozřejmě je potřeba brát vážně autoritu rodičů a učitelů, ale je super mít také něco svého, nějaký plán.

Něco málo z Petrovy tvorby na YouTube

Jak vidí brouci vírníci?

Přežije ulita šneka pád z letadla?

Jak se chrání příroda tankem?

Unese dron psací stroj?

...a mnoho dalšího!

Více informací a spoustu dalších fotek najdete na http://petr.juracka.eu/ a jeho Facebooku a YouTube, které se shodně jmenují „Petr Jan Juračka“.

Za rozhovor děkuje Martina :)

(časopis IN!dívčí svět - červen 2017)

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.