Nevěříte? Přečtěte si. A k tomu si můžete poslechnout písničku z jedné "opravdické" pohádky:).

Kocour v botách

Chudý mlynář měl tři syny. Když cítil, že je už na smrtelné posteli, rozhodl se rozdělit svůj majetek. Nejstaršímu synovi odkázal mlýn, prostřednímu Transita a nejmladší dostal kocoura. Nejstaršímu se s mlýnem dařilo dobře, prostřední měl v dopravě také o živobytí postaráno, jen nejmladšímu se stále nedařilo. Co taky s kocourem? Třel bídu s nouzí, až jednou při blouznění z hladu viděl kocoura v botách, oblečeného v přiléhavém kabátku s kloboukem na hlavě. Chopil se tohoto nápadu a začal navrhovat a vyrábět oblečení pro kočky a psy. Stalo se to velikým hitem a z nejmladšího syna byl brzy boháč. Naopak o kvalitní mouku přestal být zájem a stát zvýšil spotřební daň, takže oba jeho bratři zakrátko zkrachovali.

Pohádka o zájmenech

Byl jednou jeden podnik a v něm čtyři zaměstnanci, kteří se jmenovali Každý, Někdo, Kdokoliv a Nikdo. Jednoho dne bylo třeba splnit důležitý úkol a Každý si byl jist, že to Někdo udělá. Mohl to udělat Kdokoliv, ale Nikdo to neudělal. Někdo se rozzlobil, protože to přece byla práce pro Každého. Každý si myslel, že by to mohl udělat Kdokoliv, ale Nikdo si neuvědomil, že to Každý neudělá. Nakonec Každý obviňoval Někoho, že Nikdo neudělal to, co mohl udělat Kdokoliv.

Jeníček a Mařenka

Byla jedna chaloupka u lesa a v ní bydlel dřevorubec se svými dětmi Jeníčkem a Mařenkou a jejich zlou macechou. Rodina byla chudá a brzy neměla téměř co jíst. To se maceše nelíbilo. Aby měli více peněz, jednoho dne muže přesvědčila, že děti odvedou do lesa a nechají je tam. Muž nechtěl, ale macecha ho nakonec donutila.
Netušili však, že to všechno Jeníček s Mařenkou slyšeli. Mařenka se zoufale rozplakala, ale Jeníček dostal nápad. Zavolal na sociálku a rodiče udal. Ti skončili před soudem a Jeniček s Mařenkou dostali novou pěstounskou rodinu, přestěhovali se do Pardubic a živili se výrobou perníčků. A žili šťastně až do smrti.

O velké řepce

Žili byli děd a bába. Jednoho dne děd zasadil řepu. Nic mu nevyrostlo, tak se na to vykašlal. „A pohádky je konec,“ řekl si. Jenže bába do něj pořád hučela, ať to ještě zkusí. Třeba s něčím jiným. Jednoho dne tedy děd zasel řepku, která mu po čase vyrostla a byla převeliká. Řepku dobře prodal na biopaliva, z části peněz pořídil větší pole a znovu zasel řepku. Po pár opakováních rozjel ještě dobře dotovaný obchod s biopalivy a žili s bábou šťastně až do smrti. A teď teprve je pohádky konec.

Anička (časopis IN!dívčí svět)

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.