Konečně sedím v autobuse. Jsem unavená a jsem ráda, že jedu domů. Ve škole to zase bylo k zbláznění. Písemka, jedno zkoušení a referát. Ach jo. Pohodlně jsem se usadila a nasadila sluchátka. Poslouchám hudbu a přestávám vnímat svět. Ale moje únava byla najednou pryč. Do autobusu nastoupil kluk...

Úplně můj typ - můj vysněný princ. Prochází okolo mě a sedá si úplně dozadu. Začínám být nervózní jak ryba na suchu. Občas se nenápadně otočím, mrknu na "osmý div světa"... a on se usmívá!

Zastávka. Musím vystupovat. Jsem naštvaná a pomalu vystupuju. Naposledy jsem se otočila, abych ho zahlédla, a hele, vystoupil taky. Tak to musím zjistit, ke komu jde. Jindy jsem ho zde neviděla, takže místní není. Zahraji si na Sherlocka Holmese a zjistím jeho identitu. Zatím to jde dobře. Držím si od něj dostatečný odstup. Kráčí směrem ke kapli, a dokonce zabočil do naší ulice. Jak jsem tak zabraná do pátrání, nevšimnu si většího kamene a zakopnu. Chtěla jsem se zachytit a nejblíž byly popelnice. Bohužel nevydržely můj náraz a spolu se mnou se řítily rachotem k zemi. Můj "osmý div světa" se otočil a nevěřícně koukal, ale rozhodl se zachránit mi život. Jak romantické! Když se ke mně naklonil, aby mi pomohl vstát, viděla jsem, jak zadržuje smích. Tak to už tak příjemné nebylo. Zjišťuju, že jsem si roztrhla silonky a na koleně mám ošklivou ránu.

"Jé, Týno, to jsi ty? Co to prosímtě vyvádíš??" Zaostřím lépe na kluka, který mě zná a já jeho ne. V tom mi to docvaklo. Zachránce je můj bratranec s novu image. Tak to se povedlo! Začala jsem se smát. S Pepou  jsme se neviděli alespoň rok, a to se toho na nás dost změnilo. Musím ale uznat, že mu to sluší:).

Když jsme doma vyprávěli historku, jak jsem Pepu stopovala, bylo doma opravdu veselo:)... Když jsem večer usínala, říkala jsem si, že tentokrát to sice nevyšlo, ale nikdo neví, zda svého prince nepotkám třeba zítra. Kristýna

(časopis IN!dívčí svět)

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.