Ahoj holky, nové červnové číslo už kolegyně v Jablonci balí a chystají k odeslání. Těšíte se? Přinášíme malou ochutnávku. Hezké počteníčko.:)

Tereza sice vypadá jako víla, ale energie, která z ní čiší, by nehmotnou bytost rozmetala. Je jí devatenáct. Říká o sobě, že je písničkářka, na pódiu stává sama jen s kytarou a looperem, a přesto dokáže utáhnout „na vařené nudli“ tisícihlavý dav.

K písničkářům patří neodmyslitelně kytara, jak jste se k ní dostala vy?

My jsme měli v první třídě učitele, který nám ve škole hrál na kytaru trempské písničky, a mně se to hrozně líbilo. Zkoušela jsem to doma po něm, a tak dlouho jsem chtěla hrát, až mě rodiče přihlásili na ZUŠ na klasickou kytaru. Takže hraju od šesti let.

Může se člověk naučit na kytaru sám?

Jasně, že ano! Jako malou mě ta klasika moc nebavila. Měli jsme ale domluvu s učitelem, že když jsem dobře zahrála etudu, naučil mě nějakou písničku. Napsal mi k ní akordy a já se to doma naučila, takže částečně jsem taky jakoby samouk. Teprve později jsem ocenila technickou dovednost, kterou mi hra na klasickou kytaru dala. Nebyla bych na tom teď tak dobře, kdybych tam nechodila.

Pomáhá nějak při zpívání to, že jste dělala sport?

Sport vyžaduje disciplínu a dřinu, což mě myslím pomohlo, když jsem se učila na kytaru. I teď, když se musím nějaké věci věnovat intenzivně nebo narychlo, nedělá mi problém sednout a třeba pět hodin dřít, aby to pak na pódiu k něčemu vypadalo.

Jsem na všechno sama, ale v tom je moje svoboda

 

Vypadáte jako víla, přijdete sama s kytarou a pod pódiem čekají diváci na drsnou kapelu. Neleká Vás to?

Já mám ten rock hluboko v sobě a určitě k němu jednou dospěju. Napsala jsem už pár rockovejch písniček, teď jsem zrovna jednu takovou nahrávala a hrozně mě baví. Texty i hudbu si skládám sama. Sama jsem i na jevišti, hraju sama na kytaru, programuju si sama doprovod na looperu. Mám ale tím pádem velikou svobodu. Můžu reagovat na diváky, když jdou se mnou přidat refrén, nebo zaimprovizovat. Mě baví ta pestrost, někdy dám dvě rockový písničky a pak třeba ploužák, ke kterému mi lidi svítěj mobilama. Nikdy se na pódiu sama nenudím.

Jak se píší texty k písničkám?

Vždycky jsem hodně poslouchala písničky a už od dvanácti skládám, takže mám cvik. Myslím, že napsat text vyžaduje hodně praxe, ale dá se to naučit. Píšu o věcech tak, jak je cítím. Vycházím z mého života, ale někdy se inspiruji věcmi, které se přihodí druhým. Ne, že bych se nějak odříkala zpívat cizí texty, ale je fakt, že nejraději zpívám svoje, protože je to osobnější a dám do toho svoji zkušenost a pravdu. Pro mě je ohromná radost zpívat lidem, protože vůbec přišli, mohli dělat něco jiného, a oni jdou na můj koncert! Někdy přijde i člověk, pro kterého jsem tu písničku přímo napsala, a tak ji zpívám pro něj. To se do toho pak položím.

Rodiče a vztah k nim, někdy věčné téma pro dospívající. Jaký je ten váš?

My máme skvělý vztah. Moc si vážím jejich důvěry, kterou ve mně mají. Mám ještě o rok a půl staršího bráchu a rodiče s námi už dlouho zachází jako s dospělými. Dávají nám volnost, ale ta je založena na domluvě a důvěře, že nepřekročíme nějaké hranice. Já teď kvůli turné nebyla skoro půl roku doma. Díky tomu jsme si byli tak vzácní, že se teď máme ještě víc rádi.

Za rozhovor děkuje a palce drží Helena

Celý rozhovor si můžeš přečíst v červnovém časopise IN! dívčí svět.  Že časopis nemáš nebo neznáš? Mrkni sem a dozvíš se víc:)..

www.info.in.cz

 

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.

fotograf titulky: Adobe stock, Cookie Studio