*4. dubna 1994 v Brandýse nad Labem, Česká republika. Je dcerou houslisty Jaroslava Svěceného a studentkou Pražské konzervatoře ve třídě vynikající houslistky a komorní hráčky, profesorky Dany Vlachové.

Julie, odkdy má člověk začít hrát, pokud to chce někam v houslích dotáhnout?
Nejlepší je začít od čtyř nebo pěti let. Samozřejmě jsou lidé, kteří začnou třeba v sedmi, a jsou taky dobří, ale pro tu tvrdou práci je lepší začít dřív. Já jsem začínala ve čtyřech a půl. Vlastně si ani moc nepamatuju, jak jsem začínala, ale vím, že mě to hrozně moc bavilo.

Bylo to tatínkem?
Asi ano. On byl pro mě vždycky ohromnou inspirací a zároveň velikou autoritou. U nás v rodině se odvždy hrálo, tak pro mě bylo samozřejmé, že budu hrát i já. Maminka byla klavíristka a sestra Michaela taky nejdřív hrála na housle i klavír, než se dala na ekonomii :). Nás všechny vždycky hudba propojovala.

A co sestra a sourozenecké vztahy?
Míša je o osm let starší. Jasně, že jsme se hádaly. Když byla v pubertě a já malá, lezla jsem jí do pokoje, a ona to fakt nesnášela. Vždycky požadovala po mamce, aby mě vyhodila, ale čím jsme starší, tím víc si rozumíme.

Půjčujete si oblečení?
No jasně. Míša nosí oblečení po mně :). Ona je menší a musím přiznat, že i hubenější než já, takže i když je jí 25 let, tak nosí to, z čeho vyrostu :). Já jsem totiž děsnej shopaholik :) a moc ráda kupuju věci na sebe. Nosím spíš romantický a retro styl.

Jaké parametry musí mít koncertní šaty?
Nejlepší je, když nemají rukávy, aby mě to při hře nikde nešponovalo. Když už rukávy, tak musí být volné.

Když jste začínala s hraním, učil Vás tatínek?
Nejdřív samozřejmě ano, i teď, když je doma, tak si mě poslechne a probere to se mnou. Ale já jsem už od pěti let chodila k paní profesorce Metelkové. A teď se mi věnuje paní profesorka Dana Vlachová, která učí na konzervatoři, kam už druhým rokem docházím.

Pomáhá být dcerou slavného otce, nebo naopak musíte dokazovat, co ve Vás je?
Je jasné, že v tom jménu jsou klady i zápory. Myslím ale, že ve škole mně nikdy kvůli tomu nenadržovali. Ani jinde jsem nezaznamenala, že bych měla nějaké výhody.

Váš tatínek je uznávaná osobnost. Jak ho vnímáte jako dcera?
Musím přiznat, že si na něm vážím úplně všeho. On je úžasná osoba a každému je s ním dobře. Kromě jiného se zajímá o historii houslí, a to je další věc, kterou na něm obdivuju.

Má nějaký kazík?
No, že se vrací z koncertů pozdě domů a je vlastně pořád pryč, takže mi docela občas chybí.

A maminka?
Je klavíristka, ale už nehraje, protože se věnovala nám se ségrou. Teď má své hudební vydavatelství. Maminka se mnou jezdila na hodiny houslí a na vystoupení byla a je skvělá. Když teď spolu probíráme nějaké věci do školy, vždycky mi poradí. Má úžasné rady a nápady. Máme spolu skvělý vztah.

A kazík?
No, chce po mně abych si uklízela v pokoji. :)! Já mám ve svém binci určitý pořádek a maminka mi ho občas uklidí, když jsem třeba na delším zájezdu. Já chápu, že se na to nemůže dívat a udělá mi uklizený a voňavý pokojíček, jenže já pak ty uklizené věci hledám… no a binec je tam znova :).

Co nejradši hrajete?
Mám ráda z každého období něco. Mozarta, Sibelia, miluju Dvořáka a Čajkovského, prostě takové ty nejslavnější houslové kousky…

Koníčky?
Na koníčky moc času nezbývá, ale když už teda zbude, tak se přiznám, že jsem děsnej knihomol a strašně ráda čtu. Čtu všechno! Přečetla jsem třeba všechny díly Stmívání, to se četlo dobře, ale mám ráda i Dostojevského nebo Tolstého.

Když Vám zabírá tolik času hudba, řekněte, jak dlouho se studuje taková dvacetiminutová skladba?
Pokud to chcete dostat do dobré finální podoby, tak zhruba čtyři měsíce. I víc!

Co z houslí nejvíc bolí?
Krční páteř a klouby. Musím se v zimě hodně balit a taky musím cvičit. Na konzervatoři máme tělocvik přizpůsobený našim podmínkám. Nemáme třeba míčové hry, ale spíš taková relaxační cvičení na uvolnění, jako je třeba tai-či atd. Každý houslista si musí chránit a hýčkat klouby a šlachy, protože takový zánět šlach se léčí i půl roku a někdy to může být i konec kariéry.

Co posloucháte za muziku třeba doma nebo v autě?
Jé, já miluju filmové soundtracky! Strašně moc! Taky poslouchám Christinu Aguileru, Rihanu, takové ty známé hvězdy, ale líbí se mi třeba i Barbra Streisand, když na to přijde. Může být i Sting. Já vlastně poslouchám všechno, až na dechovku :).

Co Vás při koncertování potkalo zajímavého?
Největší zážitek mám ze společných koncertů s tátou ve skalním městě Petra. Hráli jsme před tím skalním chrámem, kde se natáčel Indiana Jones, a to byl úžasný zážitek. Před koncertem tam probíhala nějaká modlitba na těch jejich koberečcích. Pak tam organizátoři naskládali plastové židle a celé to prostranství bylo plné lidí, kteří pozorně poslouchali. To je nezapomenutelné.

Hrajete společně s tatínkem? Jak Vám to spolu jde?
Skvěle, a čím dál víc si to užívám! S ním jde všechno dobře. On kolem sebe šíří pohodu i při hraní. Hrát ve dvojici totiž není lehké. Někdy ti dva zkouší jak diví a stejně to pak není ono, třeba ten druhý nerozumí, jak tu skladbu chcete hrát, a musíte se tím složitě prokousávat, a jindy člověk narazí na lidi, se kterými si rozumíme hned, ani si nemusíme nic vysvětlovat.

Přejme Julii, aby se z ní stala virtuoska a opravdová osobnost. Má na to! Protože ten, kdo něco opravdu umí, se většinou nad druhé nepovyšuje a je skromný, což Julii jde moc dobře! Tak jí držme palce v její houslové kariéře.

Za pohodové povídání v pražském Violinu děkuje Helena
(časopis IN!dívčí svět - květen 2011)