Otec chtěl mít fotbalistu, ale Aleš už jako malý fandil divadlu. Dnes je nejenom hercem a hudebním znalcem, ale především milujícím manželem a tatínkem.

Všichni tě znají z hudební hitparády Medúza. Zajímal ses už předtím o hudbu? Co pro tebe hudba vůbec znamená?
O hudbu jsem se zajímal a vždy se zajímat budu. Proto bylo pro mě velmi příjemné, když jsem společně s Richardem Krajčem vyhrál konkurz do České televize a mohl jsem se stát moderátorem tohoto hudebního pořadu. Hudba je pro mě prostředek, skrze který chci přemýšlet i se nějak osobně vyvíjet. Při ní se dá relaxovat, tančit… Sám hudbu nedělám, ale jsem konzumentem širokého spektra různých hudebních žánrů, ať je to hudba zábavná nebo taneční. Podle toho, čemu srdce velí, tak po tom CD sáhnu.

Prozraď nám, máš nějakou oblíbenou hudební skupinu?
Mám několik oblíbených hudebních skupin, mezi nejoblíbenější patří DCtok a Agairs of claine. Z českých pak kapela Kryštof, Chinaski…, prostě jich je spousta. Ze zpěvaček je to Lucie Bílá a Bára Basiková. Například Missariel od Lucie Bílé nebo Viktorie Královská od Báry Basikové jsou pro mě asi nejlepší CD. 

Po prvním fotbalovém tréninku jsem se přihlásil do divadelního kroužku.

Nežiješ jen hudbou, ale i divadlem. Jak jsi se dostal k hraní v divadle?
Momentálně hraji jen zřídka. Divadlo jsem začal hrát od svých osmi let. Otec ze mě chtěl mít krásného blonďatého fotbalistu, který kope levou nohou. Ale po prvním tréninku na hřišti, jsem mu řekl, že se na druhý den hlásím do divadelního kroužku. A tím to všechno začalo a láska k divadlu zůstala a je strašně velká. Už budu muset znovu udělat nějaké představení.

Co si myslíš o „slávě” v mladém věku?
Žádnou zkušenost s tím nemám, protože jsem nastoupil do mediálního kolotoče, když mi bylo asi kolem dvaceti let, takže to neumím posoudit. Jediné, co vím, je, že v životě nedovolím, aby mé dvě děti, dokud z toho ještě nemají rozum, natáčely cokoliv. Nechci, aby se z nich staly mediální figurky.

Divadlo máš rád, ale pracuješ v České televizi, v čem se tato práce liší?
Práce je samozřejmě různá. Jsem velmi rád, když moderuji nějakou akci před obecenstvem. V televizi takové publikum nemáme, ale je tam štáb lidí, který ví, jestli se vyskytla nějaká chyba a může se to ještě spravit. Tak nám vlastně vytváří zpětnou vazbu. Bezprostřední publikum v televizi není, ale je tam publikum profesionální, a možná od toho je tato práce těžší. Ale dělám ji moc rád!

To, co děláš, je dost vyčerpávající. Máš čas na jiné aktivity?
Tak kromě hudební hitparády Medúza jsem dále dramaturgem ČT. Mám spolu s kolegou na starosti pořad Bludiště, což je soutěžní pořad pro děti. Dále jsem byl dramaturgem a scénáristou projektu Pomozte dětem v Ostravě. Tento projekt mě velice baví a naplňuje. A nakonec mojí srdcovou záležitostí je křesťanský magazín. Sám jsem křesťan a mám tento pořad rád, protože chci skrze něj předávat biblickou zvěst.

Stal jsem se křesťanem a to změnilo celý můj život.

Jaká událost ti nejvíce změnila život?
Největší událost, která mi změnila život, byla, když jsem se ve dvaceti letech stal křesťanem a přijal Pána Ježíše do svého srdce. Myslím si, že je to nejvýznamnější, co mě v životě potkalo, a hlavně, co mě v životě úplně přirozeně změnilo. Žádná událost mě už nemůže vrátit do toho starého způsobu života před poznáním Krista. Jinak člověk ve svém životě prožívá neustálé životní změny. Mou bylo určitě založení rodiny, manželka, vstup do stavu manželského, to jsou prostě ohromné události. Potom když přijde první dítě, druhé dítě... Určitě očekáváme další děti, které budou v naší rodině… Takových věcí je spousta, ale hlavní je, že jsem uvěřil v Boha.

Je pro tebe důležitá rodina?
Rodinu mám jakou svou prioritu, takže i když mám spoustu aktivit, snažím se být s ní co nejvíc doma. Vyhradím jí několik plných dnů v týdnu. Někdy se to třeba nepodaří, ale jindy naopak mám práci volnější, a tak můžu s rodinou strávit ještě více času. Strašně moc mi na rodině záleží a chci, aby moje děti vyrůstaly v láskyplném prostředí, a také chci neustále budovat svůj vztah s manželkou. Prostě rodina je pro mě velmi důležitá.

Předáváš svým dětem i víru?
Mám malé děti, které mají dva roky a osm měsíců. S manželkou jsme oba křesťané a já pevně věřím, že naše děti se také rozhodnou následovat Pána Boha. Je to samozřejmě jejich rozhodnutí, ale my s manželkou žádný jiný model před dětmi aplikovat nebudeme. Ať se rozhodnou děti jakkoliv, budeme se vždy modlit před jídlem, budeme vždy v neděli navštěvovat křesťanský sbor, pokud to bude možné, budeme si vždy číst v Bibli a mít ztišení, kdy budeme chtít. A děti se buď k nám přidají, nebo nepřidají. Velmi se modlíme za to, aby se k nám děti přidaly, ale křesťanem se člověk nestane tím, že vyrůstá v křesťanské rodině, ale tím, že se sám rozhodne následovat Pána Boha. 

Bůh po mně nežádá věci, na které bych v životě nestačil.

V čem vidíš smysl života?
Myslím si, že Pán Bůh má s lidmi v jejich životě vždycky nějaký plán. Mým smyslem života možná je, abych byl co nejcitlivější k tomu, co mi chce Bůh říct. Abych prostě a jednoduše byl poslušný tomu, co Pán Bůh chce, abych dělal. Toto je pro mě velmi důležité, protože Bůh po mně nechce nic negativního nebo po mně nežádá věci, na které bych ve svém životě nestačil, které by byly nad mé limity. Pán Bůh mě prostě miluje, má mě rád. Takže věřím tomu, že jsme na této zemi, abychom dělali radost nejen Pánu Bohu, ale také druhým lidem, kteří nemají takové štěstí v životě, jako mám třeba já.

 Připravila Anežka ( časopis IN!dívčí svět - září 2005)