Kdo by si nepřál cválat na bujném hřebci divokou přírodou? Kdo by se nechtěl před přáteli ukázat v sedle ušlechtilého černého koně s dlouhou hřívou? Tak dobrá, nemusí to být bujný hřebec. Stačil by možná i obyčejný kůň. Klidně i menší. Prosím, kupte mi poníka! 

Taky Tě někdy napadlo, že bys měla ráda koně jako svého koníčka? Většinou to ale není možné, tak se musíme spokojit s plakátem koně na zdi pokoje, v lepším případě se můžeme někde v jezdeckém klubu chvíli na koni povozit.

Co o koních ne/víme?

Kam s ním?

Je běžné, že kůň tráví noc ve stáji a přes den je puštěn do výběhu. Pokrokové je chovat koně „venku”, tedy na pastevním ustájení s menším přístřeškem, kde má přístup k vodě i k žrádlu.

Něco dobrého na koňský zub

Základem je seno (popřípadě tráva). Senem se kůň nasytí a udržuje si stálou váhu. V zimě pak trávení sena produkuje množství tepla a kůň se jeho konzumací zahřeje mnohem lépe, než kdyby měl na sobě deku. Průměrně spotřebuje asi 10 kg sena za den. Dále se kůň s chutí pustí např. i do obilí, tvrdého chleba či granulí.

Koňská duše

Základní životní potřebou každého koně jsou koňští kamarádi. Kůň je totiž stádové zvíře. V přírodě platí, že čím početnější je stádo, tím větší jsou šance na přežití. Tedy pokud by se divoký kůň pohyboval v krajině plné vlků sám, dlouho by nepřežil. I pro domácí koně je tedy důležitá a příjemná společnost jiných koní.

Koňský život

Když se narodí koňské hříbě, minimálně půl roku se živí mateřským mlékem. Takový jedinec pak potřebuje ještě 2,5 roku, aby vyrostl v dospělého koně. Spokojený kůň nám může dělat společnost i do koňských 30 let.
Koňským dámám se říká klisna nebo kobyla. U koňských pánů je také dvojí označení: valach a hřebec. Valach je kůň vykastrovaný, tedy neschopný plodit potomky. Takový kůň je pak klidný a v práci spolehlivý. Hřebec je opak valacha – potomky plodit může.

Kůň byl po několik tisíciletí určen především k práci a dopravě. Od 20. století jeho funkci většinou nahradila technika a kůň je využíván především k rekreaci a sportu.

Koně tažní a jezdečtí

Podle temperamentu rozdělujeme koně na chladnokrevné a teplokrevné. Chladnokrevná plemena koní (nejčastěji využívaná k tahu) jsou mohutné stavby těla. Vyznačují se klidným temperamentem a většinou velmi dobrým charakterem.
Koně teplokrevní (lehká plemena) mají obvykle ušlechtilejší stavbu těla. Jsou to koně živějšího temperamentu, využívaní především k jezdectví.

Některé jezdecké disciplíny

klasické

• Parkurové skákání je sport, ve kterém se jezdec na koni snaží v co nejkratším čase a s co nejmenším počtem chyb projet trasu s překážkami.
• Drezura – perfektní pohyby koně na jemné povely jezdce (různé druhy kroků apod.)
• Voltižování – gymnastika na neosedlaném koni.

dostihy

• Rovinné – běží se na rovinném dostihu po travnaté ploše (Derby).
• Klusácké – závody koní s dvoukolkami – sulkami.
• Překážkové – dostihy přes překážky (Velká Pardubická).

Podkova pro štěstí

Proč se s tímto železným obloukem pojí pověry o štěstí? Už Keltové věřili, že železo má moc zahnat zlé síly. Nejdostupnější železné předměty byly staré podkovy, které proto začali Keltové věšet nad dveře. Časem se tato pověra měnila. V dnešní době má podobný symbolický význam jako slon s chobotem nahoru, čtyřlístek nebo střep.

Darovanému koni na zuby nekoukej

Koni během života postupně zuby dorůstají, mění svůj tvar a velikost tak výrazně, že zkušený člověk pohledem na ně určí, jak je kůň starý, a nenechá se zmást třeba krásně opečovaným zevnějškem. Co z toho přísloví vyplývá? Na žádném daru nehledej hned chyby. Raduj se z toho, že ti někdo chtěl udělat radost, a i když najdeš nějakou vadu, tak to dárci neříkej.

Eliška (časopis IN!dívčí svět)

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.