Před pár lety jsme jeli se školou do Vídně na výlet. Dopoledne jsme navštívili zámek Schönbrunn, prošli se historickou částí Vídně a pak zajeli do zábavného parku v Prátru. Tam se stal můj trapásek, no spíš to byl pořádný trapas!

Šla jsem s kamarádkami na motokáry. Byly ale drahé, 4 eura, a proto nás prvně zajímalo, jak dlouho trvá jedna jízda. Jsme přece jenom chudé studentky... U motorek stál takový sympatický pán, a tak jsem se odhodlala a šla se ho zeptat. Doufala jsem, že bude umět anglicky, ale pro jistotu jsem se zeptala: "Do you speak English?" Díval se na mě dost nechápavě.

"No, tak ten určo anglicky neumí, " zakřičela jsem na kámošky. On se pak ale usmál a odpověděl: "Yes, I do." Celá šťastná jsem pokračovala v konverzaci: "How long...?" zeptala jsem se a začala rukou ukazovat na motokáry, protože za nic na světě jsem si nemohla vzpomenout, jak se řeknou anglicky. Neznámý pán se zase tak nechápavě podíval, chvilku mlčel, a pak řekl: No, tak 5 až 10 minut!" "Thanks!" poděkovala jsem, a až potom si uvědomila, že na mě mluvil ČESKY!

Přišla jsem k rozesmátým holkám: "No, tak prostě nevím, jak se řeknou anglicky motokáry, no," řekla jsem na svou obhajobu. "Ty trubko," řekla mi kámoška, " vždyť to byl náš řidič busu!" No potěš!, pomyslela jsem si s hrůzou. Pak jsem se ale přidala k jejich hurónskému smíchu  a radši od motokár utekla.

Když jsme pak nastupovali do autobusu, snažila jsem se být úplně maličká, aby mě pan řidič neviděl. Naštěstí si mě nevšiml, ale další dobrou půhoďku se ze zadní části busu, kde jsme s kámoškami seděly, ozývalo jejich potutelné: "Do you speak English?":)

Klárka

(časopis IN!dívčí svět)

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.