Do redakce nám přišel mejlík. Je to svědectví Terezky a Mirunky, a nám se zdála velká škoda, neposlat ho dál...Tak tady je:).

Po návštěvě několika kostelů, kde na mši sedí dvě babičky, by jeden nevěřil, kolik mladých, vírou žijících křesťanů se může na jednom místě sejít. Kdo však byl někdy v Příchovicích, ví, že i taková místa existují.

Letošní Velikonoce jsme se rozhodly strávit v centru mladých křesťanů v Příchovicích v Jizerských horách. Nezůstalo však u rozhodnutí. My jsme opravdu jely! Čekaly jsme, že to bude dobré, ale nebylo . . . Bylo to úžasné!!!
Kromě probouzející se nádherné přírody, kde jsme mohly běhat v kraťasech a přitom se válet ve sněhu, nás uchvátil příchovický kostel se svojí atmosférou. Duchovní zážitky, které jsme zde prožily, se nedají ani slovy vyjádřit. Mezi nejkrásnější chvíle patří vigilie zakončena agape. Konečně jsem pochopily, proč Velikonoce jsou pro nás křesťany nejdůležitějšími a nejkrásnějšími svátky v roce.
Byla zde také pokřtěna katechumenka Janča. Zas je o jednoho křesťana víc!

Být na místě, kde vzájemná láska a pomoc jsou samozřejmostí, je něco, co dokáže mladého křesťana tolik nakopnout, že najde Krista i tam, kde by ho nikdy předtím nehledal. Přály bychom všem, co Boha hledají, aby Ho našli a zažili něco podobného jako my.

Někdy se ve všedních dnech může zdát, že Pán není s námi, ale to se nám skutečně jen zdá.
Vždyť Kristus přece žije!