Bylo to dilema. Jet nebo nejet? Není úplně moudré vyjet někam do Prahy na dva dny pár dní před státnicemi. Na druhou stranu Rend Collective... to je důvod jako hrom!

Okolnosti se nakonec sešly tak, že jsem vyjela. A teď o tom můžu psát...

Rend Collective je kapela ze severního Irska, hraje indie rock s prvky irské hudby. V jejich písničkách můžete slyšet banjo, harmoniku či irskou flétnu. Jejich album The Art of Celebration z roku 2014 obsadilo první místo v americké hitparádě Billboard. A je to kapela, která donutila někam vyjet i mě... a to je co říct :) (Ukázka jejich tvorby třeba tady: https://www.youtube.com/watch?v=sbdJXKqVgtg)

Nejsem totiž člověk, který zrovna miluje velké akce podobného stylu – akce, kde se „na povel“ zvedají ruce do vzduchu a chválí se. Čekala jsem, že i tento koncert si sice užiju po hudební stránce, ale všechno okolo nějak přetrpím. Mnohem radši než ve velkém davu, kde se všem říká, že se teď mají modlit nebo zvednout ruce, jsem v maličkém společenství, kde se prostě každý modlí, jak umí.

Ale stalo se, že kromě té dokonalé muziky, o kterou se mimo jiné postaraly i kapely Noemiracles a Nenadarmo!, přišel i Duch svatý. Když Rendi zpívali vypalovačku More than Conquerors, přistihla jsem se, že stojím s rukama nad hlavou. U klidného worship songu (chválící písně) jsem zas jenom potichu vnímala Boží přítomnost a snažila se pochopit, co se to stalo za velkou věc, že smíme „směle stát před Božím trůnem, tam, kde i andělé opatrně našlapují.“ Nepoznávala jsem se. Já, tichá a klidná, na podobných akcích spíš někde v koutku – a teď tohle! Duchu svatý, máš co vysvětlovat :)

Skákání a ztišení by ale nebylo k ničemu, kdybych zůstala jen u toho večera. Jak říkal jeden ze členů kapely: „Je krásné vidět vás tu, jak jste nadšení. To nadšení připomíná nadšení fotbalistů před zápasem. Ti se taky v šatně drží za ramena a skáčou (jako my při jedné písni, pozn. red.). Ale nestačí jen zůstat v šatně. Musí jít na hřiště a bojovat. A vy taky. Bylo by úplně na nic, kdybychom tady všichni jenom skákali a užívali si atmosféry, ale už nic z toho nenesli dál. Je na vás, jestli z šatny vyjdete na hřiště a budete bojovat.“

Myslím, že jsme všichni odcházeli nabití atmosférou krásného setkání, s obnovenými silami do zápasů, které nás čekají. Tomu pomohly nejen kapely, modlící se svou nádhernou hudbou, ale i svědectví lidí, do jejichž života zasáhl Bůh. Snad nám ten „náboj“ vydrží pořádně dlouho :)

Z Prahy zdraví Bětka.

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.