Byla bouře. Na ostrůvek doplaval trosečník, který se ze všech sil držel trámu z rozbité lodi. Ostrůvek byl ve skutečnosti jen větší útes, holý a nehostinný. Trosečník se začal modlit. Ze všech sil prosil Boha, aby ho zachránil, a každý den vyhlížel na obzoru pomoc. Ale žádná nepřicházela.

Po několika dnech se na ostrůvku zabydlel. Podařilo se mu vyrobit nástroje k lovu a obdělávání půdy, po nekonečných pokusech se naučil rozdělávat oheň a v potu tváře si vystavěl přístřeší, které ho chránilo proti větrům a bouřím.

Uplynulo několik měsíců. Trosečník se stále modlil, ale žádná loď se neobjevila.
Jednoho dne zavál vítr plameny z ohniště na rohože trosečníkova příbytku. Ten se v okamžiku vzňal. Hustý kouř zahalil celé okolí. Během několika minut přišla vniveč celá jeho několikaměsíční práce. Trosečník, kterému se nepodařilo zachránit z plamenů téměř nic, se s pláčem zhroutil na písek. „Proč, Pane? Proč se mi muselo stát i tohle?”

O několik hodin později přistála u ostrůvku veliká loď a spustila na vodu člun.
„Jak jste zjistili, že tu jsem?” ptal se trosečník, který nevěřil svému štěstí.
„Zahlédli jsme kouřové znamení.”

Tvé dnešní potíže jsou kouřovým znamením zítřejšího dobra. Bůh tě přijde zachránit.

z knihy: Živá voda pro duši, Portál 2001